Nelze se smířit se zabíjením civilistů

16. 8. 2014 / Jan Kavan

Chci se pozastavit nad faktem, proč média nevysvětlují, proč jsou tyto rakety odpalovány, proč nezdůrazňují, že i Charta OSN ospravedlňuje boj proti okupantům. A Gazu, která je hermeticky blokována na zemi, z moře i ze vzduchu, je správné podle mezinárodního práva vnímat jako okupovanou, právě protože Gaza je díky blokádě pod "účinnou kontrolou" a je tedy okupována stejně jako palestinský Západní břeh. Mohu vás ujistit, že bude-li blokáda Gazy zrušena a Hamás poté vystřelí na Izrael i jen jedinou raketu, budu první, kdo to ostře odsoudí.

V Káhiře stále probíhají jednání, i když nepřímá, mezi Hamásem a Izraelem. Hamás žádá ukončení blokády, otevření letiště v Gaze a propuštění palestinských vězňů, zvláště těch, kteří byli již jednou propuštěni výměnou za uneseného izraelského vojáka a po této výměně, zase uvězněni. Izrael žádá demilitarizaci Gazy a odzbrojení Hamásu.

Taková dohoda by byla skvělá, ale bohužel se mi nezdá dost realistická. Přijatelný kompromis by byl ovšem vítaný, pokud by došlo aspoň k významnému uvolnění blokády Gazy. Chápu, že pro Hamás je nepřijatelné příměří, které by bylo jen návratem ke statu quo ante, neboť v tom případě by 2000 civilistů přišlo o své životy zcela marně. Blokáda a okupace jsou důvodem současného konfliktu a ne odsouzeníhodná vražda třech izraelských studentů osadníků, kterou nespáchal a nenařídil Hamás.

Gaza přestává být obyvatelnou. Desetitisíce domovů byly proměněny ve spoušť. Více než 200 000 lidí zůstává v krytech OSN a mnozí ani po ukončení války nebudou mít kam se vrátit.

Lze jen doufat, že tato obrovská cena, kterou Gaza zaplatila a stále platí, bude vykoupena dlouhodobým příměřím, uvolněním blokády a návratem k diplomatickému jednání, které povede k dvoustátnímu řešení, kdy budou vedle sebe existovat demokratická, životaschopná jednotná Palestina (tedy Západní břeh i Gaza) a Izrael zabezpečený ve svých hranicích z roku 1967, tak jako to vyžadují příslušné rezoluce RB OSN, zvláště rezoluce 242/1967. Zatím se, žel, vize takovéhoto dlouhodobého míru spíše vzdaluje.

Jsou ovšem na světě televizní společnosti, které denně přenášejí hrůzu dnešní Gazy do obýváků obyčejných občanů a i politiků. Díky tomu v těchto zemích rychle ubývá lhostejnosti. Jsou na světě i vysocí představitelé židovské komunity,např.pan Henry Siegman, bývalý ředitel největší americké židovské společnosti, American Jewish Congress, který se s řadou dalších prominentních židovských představitelů, hlasitě dožaduje ukončení války a mírového řešení.

Chtěl bych věřit, že tlak světového veřejného mínění donutí nejvyšší představitele mezinárodního společenství vyvinout dostatečný tlak na izraelskou vládu, aby začala skutečně seriozně jednat o ukončení blokády Gazy a okupace Palestiny. I tím si samozřejmě vytvoří podmínky pro dohodu o zabezpečení svých hranic, což Izraeli nabídla například již Liga arabských států svým mírovým plánem z roku 2003.

Nelze se smířit s tím, že díky absenci dostatečné politické vůle účastníků konfliktů se stále zabíjejí civilisté. V Gaze, na Ukrajině, v Iráku.

Vedení Unie českých spisovatelů ve své nedávné výzvě Odmítněme zpěv války! Napsalo: "Zápalné, kazetové a fosforové bomby, raketomety grad, smerč či uragán, dokonce i balistické rakety se mají stát a stávají nástrojem masového zabíjené a gigantické devastace. Jako by velký satan destrukce skřehotal vítězné rekviem lidskosti". Výstižně napsáno, ale nemůžeme zůstat jen u působivých a vzletných slov. Musíme žádat naší vládu a vlády Evropské unie a světových mocností, aby přešly od slov k činům. Mezinárodní společenství, pokud najde společnou vůli, má k tomu dostatečné prostředky.

Světoznámý britský novinář Robert Fisk nedávno poznamenal, že Gazané mají smůlu, že nejsou kurdskými jezídy, kteří utekli před radikály Islámského státu do hor v severním Iráku a jimž je nyní shazována humanitární pomoc.

Nepominutelná je samozřejmě i skutečnost, že se na území iráckého Kurdistánu nalézá velké ropné bohatství. Gaza bude potřebovat obrovskou humanitární pomoc. Rekonstrukce zničené Gazy bude nemožná bez obrovské mezinárodní pomoci. Najdou-li vlády potřebnou politickou vůli, tak budou schopny pověřit OSN, která bude schopná tento obrovský úkol zvládnout.

V mezidobí musíme pokračovat v našich protestech. Musíme bojkotovat produkci nelegálních izraelských osad. Musíme poskytnout v českých nemocnicích nutnou zdravotní péči aspoň stovce dětí z Gazy. Poskytnutí péče zraněným civilistům z kyjevského Majdanu k tomu vytvořil dobrý precedens. Musíme spolupracovat s nevládkami jiných zemí a propojit naše úsilí. Musíme vyburcovat dosud lhostejné. Nelze však přitom dopustit to, co se dnes děje již v řadě západních metropolích, kdy se pochopitelný hněv občanů promítá do útoků proti synagogám a do dalších projevů primitivního antisemitismu. Protest proti izraelské vládě Binjamina Netanhajua není a nesmí být protestem proti Židům!

Musíme vyžadovat od našich médií objektivnější zpravodajství a analýzy, kdy bude všem postojům dán stejný prostor a kdy nám moderátoři nebudou vnucovat jejich vidění světa. Internetové noviny a sociální sítě nesmí dovolit těm, co vědomě zkreslují realitu, aby vyhráli současnou informační válku.

Nesmíme dopustit, aby civilisté v Gaze zemřeli nadarmo! Musíme dát míru šanci!

Jan Kavan

Praha 14.srpna 2014

Vytisknout