...a plýtvejte časem, energií a zdroji na to, čeho nemůžete dosáhnout

12. 6. 2014 / Karel Dolejší

Anthony Cordesman z Centra pro strategická a mezinárodní studia patřil ke čtyřem Američanům, kteří se ve dnech 23.-24. května zúčastnili Moskevské konference o mezinárodní bezpečnosti (MCIS) pořádané ministerstvem obrany. Šokován tím, co viděl, vypracoval dvaapadesátistránkovou zprávu o prezentacích ruských a běloruských představitelů, kterou si můžete stáhnout. Ačkoliv Cordesman nesouhlasí s tím, co bylo na konferenci předloženo, varuje, že novou optiku Moskvy nelze ignorovat bez velkého rizika komplikací. A co platí pro USA, platí v tomto konkrétním případě i pro ČR. Pokud je ruské vedení přesvědčeno, že proti němu EU spolu s USA vedou válku, představa premiéra Sobotky o návratu k poklidné spolupráci s Ruskem patří do říše cenzurovaných obrozeneckých pohádek.

Myslíte si, že Spojené státy v Egyptě schválně vyvolaly revoluci proti spojeneckému režimu Husního Mubaraka? Že měly důvod usilovat o svržení spojeneckého režimu v Kyrgyzstánu? A máte dokonce zato, že bylo v zájmu USA vyvolat podobné protesty v Bahrajnu, kde mají strategicky důležitou námořní základnu a závisí na zachování nadvlády sunnitské oligarchie nad šíitskou většinou orientovanou na Írán? Pokud ano, sdílíte názor Moskvy předložený převážně arabským účastníkům MCIS, že "barevné revoluce" nejsou komplikovaný fenomén zahrnující kromě působení západních nevládních organizací a zpravodajských služeb také velký díl spontánního lidového hněvu a vedle toho i obyčejnou nápodobu. Nejsou různé "barevné revoluce", přičemž z některých samotné USA řádně bolí hlava, zatímco jiné opravdu pomohly rozdmýchat. Kdepak. Jde prý o dalekosáhlou globální strategii, kterou prý navíc provozuje spolu s USA také Evropská unie. Žádné z těchto událostí, ani ty, které jdou jasně proti americkým mocenským zájmům, nevznikly spontánně, např. jako důsledek ekonomických a sociálních krizí. Všechny bez výjimky jsou součástí západní invaze, která je levnou alternativou invaze vojenské. To tvrdí ruský ministr obrany Sergej Šojgu, náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov i běloruští představitelé.

Nejde o to, že by se hladovějící obyvatelé arabských zemí bouřili proti selhávání místní značně utlačivé odrůdy kapitalismu a byli přitom tu více, tu méně, tu vůbec pošťuchováni americkými nadacemi. Všechny revoluce slouží k odstranění nezávislých vlád (jako té Mubarakovy například, nebo klanu Chalífů...) a jejich nahrazení jinými, které kontroluje Západ (například Muslimským bratrstvem nebo diktaturou generála Sisího, která nakupuje zbraně v Rusku). Tím Západ vnucuje své cizácké hodnoty zemím, jež odmítají přijmout americkou hegemonii. A obzvláště důležitým terčem této údajné ofenzívy je Rusko.

Cizácký Západ se nejprve snaží svrhnout vládu mírumilovnými protesty, ale vojenská síla je stále na stole. Pokud protesty nestačí, přichází hrozba silou, vojenská pomoc opozici a nakonec otevřená intervence.

Tento pohled na svět je podle všeho jádrem nové ruské národní bezpečnostní strategie.

Pokud je tomu tak, potom spory se Západem v žádném případě nejsou přechodného charakteru a nevyvolala je ani samotná ukrajinská krize, podle Moskvy jen další případ barevné revoluce a nic víc. Moskva je přesvědčena, že všechny pokusy o propagaci větší kulturní, společenské a politické plurality a tolerance nejsou než prvním stádiem invaze cizáckého Západu. Ale pak se Kreml prostě bude vyhýbat skutečné spolupráci se Západem jako čert kříži. Bude se snažit neposkytnout příležitost pro realizaci takové údajné strategie. Bude omezovat vzájemné kontakty a dál hledat alternativy i k obchodní spolupráci. Do všeho, co ještě ze vzájemných kontaktů zůstane, budou systematicky zasahovat ruské zvláštní služby.

A samotná ukrajinská krize se netýká jen geopolitických kalkulací ohledně svazků Kyjeva s EU, které jsou stavěny do protikladu k Eurasijské unii, a dokonce ani spekulací ohledně členství Ukrajiny v NATO. Místo toho v ní jde o posílení Putinova režimu doma vybičováním nacionalistických vášní mezi obyvatelstvem a rozhodným odklonem od západní orientace ve všech oblastech.

Extrémní nacionalismus má být pojistkou proti působení západních vlivů na obyvatelstvo. Proto se v ruské propagandě opakovaně objevuje extrémně protizápadní a protiukrajinský narativ.

Pokud Moskva věří, že je ve válce, můžou čeští politici stokrát snít o návratu k době před ukrajinskou krizí, která zmíněný vývoj snad akcelerovala, ale rozhodně nevyvolala. Ve skutečnosti ale neexistuje žádný způsob, jak udělat z rybí polévky opět akvárium.

Uvidíme, co všechno se bude muset stát, než si to Češi a jejich politici připustí.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 12.6. 2014