POLSKO:

O loupeživé katolické církvi

12. 6. 2014 / Tomasz Oryński

V Polsku byla otázka restituce majetku patřícího církevním organizacím byla regulována dokonce ještě před prvními částečně svobodnými volbami ze 4. června 1989. Pod tlakem katolické církve, která měla - a stále má - velmi velkou politickou moc, založila vláda Mieczysława Rakowského takzvané Majetkové komise, které se restitucemi církevního majetku začaly zabývat. Zkoumaly majetkové nároky církve a když byly tyto nároky uznány za platné, majetek byl církvi vrácen, anebo když to nebylo možné, byla církvi navrácena alternativní nemovitost anebo jí bylo poskytnuto finanční odškodné. Tyto Majetkové komise, navzdory tomu, že neměly řádný právní základ ani v komunistickém právním systému, ani v novém právním systému svobodného Polska, činily po dobu 25 let finální majetková rozhodnutí, proti nimž nebylo odvolání. Kromě toho, komise se skládaly ze zástupců vlády i církve, takže církev vlastně rozhodovala ve svém vlastním případě.

Teprve nedávno vyšlo najevo, že tyto Majetkové komise nepodléhaly vůbec žádnému dohledu a jejich práce byla skrývána před veřejností. Toto jsou hlavní námitky proti práci těchto komisí:

1. Nepořádné vedení záznamů. Často úplná absence jakékoliv dokumentace, což v několika případech vedlo k tomu, že komise projednávaly tentýž případ dvakrát (například r. 1994 dostal cisterciácký řád pozemku v Krakově jako náhradu za ztracený majetek a o deset let později dostal také 66 milionů zlotých jako odškodné za tentýž ztracený majetek).

2. Oceňování nemovitostí, o něž přišla katolická církev za komunistické éry i oceňování nemovitostí, které měla církev dostat jako odškodné, prováděla sama katolická církev. Toto oceňování hodnoty nemovitostí nebylo téměř nikdy zpochybněno (došlo k množství případů, že poté, co církev dostala nějaký majetek, okamžitě ho prodala za mnohonásobek hodnoty, na jakou ho předtím ocenila).

3. Členové Majetkových komisí byli jmenováni bez jakýchkoliv procedur, ani se nekontrolovala jejich kvalifikace ani střet zájmů. Také se ze svých rozhodnutí nemuseli nikomu zodpovídat, navzdory tomu, že rozhodovali o státních penězích. Přestože nebyli státními úředníky, dostávali plat od státu (to se týkalo i členů komisí, jmenovaných katolickou církví).

4. Nejenže Majetkové komise nezkoumaly ocenění nemovitostí, navržených církví, ale v mnoha případech nezkontrolovaly ani jejich právní status. Proto byl církvi předán v mnoha případech majetek patřící místním komunálním úřadům, různým institucím a v některých případech i soukromníkům (například okres Kladsko přišel o zámek ve Szczytně, v němž byla umístěna instituce pro osoby s vzdělávacími problémy. Okres Kladsko se na vyjednávání nepodílel a najednou se octl v prekérní situaci: musí nyní církvi platit činži za používání nemovitosti, v níž je ústav pro osoby se vzdělávacími problémy umístěn už půl století. Budoucnost ústavu je nejistá, protože církev chce zámek prodat a místní komunální výbor si nemůže dovolit vybudovat jinou nemovitost, protože by to stálo 30 milionů zlotých).

5. Některé restituční požadavky církve se týkají majetku, o němž by neměly rozhodovat majetkové komise, protože ty mají navracet pouze majetek znárodněný v komunistickém Polsku. Avšak mezi restitučními požadavky církve jsou případy nemovitostí, o které církev přišla v devatenáctém století, anebo dokonce už v roce 1668, nebo chce církev vrátit i nemovitosti zabavené evangelickým církvím, které převzalo Polsko na bývalých německých územích poté, co byly po jaltské dohodě hranice Polska přesunuty na západ.

6. Vytvořením speciálních komisí jen pro církevní restituční požadavky, zatímco všichni ostatní musejí používat normální právní cesty, bylo porušeno právo rovnosti před zákonem.

Skandál o těchto komisích vyšel najevo teprve poté, co si komunální úřady začaly stěžovat, že pozemky, které vlastní a jsou na nich umístěny důležité prvky místní infrastruktury, jako třeba konečná tramvaje, místní nemocnice nebo dálniční křižovatka, jsou najednou vraceny církvi. K překvapení místních úřadů byly církvi navracené pozemky silně podceněny a okamžitě po jejich navrácení církvi byly prodány za daleko vyšší tržní cenu soukromým investorům. Místní novináři šli za tímto smradem, a tak byly odhaleny podvody obrovského rozsahu.

Marek P., bývalý důstojník komunistické tajné policie, jednal jako zástupce katolické církve. Podal restituční nárok a ocenění znárodněné nemovitosti. Ocenění provedl jeho partner, znalec pro hodnoty nemovitostí Krzysztof B., a majetek byl obyčejně nadhodnocen dvakrát nebo více. Jakmile byl restituční nárok přijat, Marek P. nabídl, že církev je ochotna přijmout náhradou jinou nemovitost. Tentokrát Krzysztof B. nabízenou nemovitost drasticky podcenil. Například pozemek v Zabrze, oceněný na 6 milionů, měl ve skutečnosti šestkrát větší hodnotu. Poté, co byl tento majetek převeden na katolickou církev, církev ho prodala předem dohodnutému kupci, v některých případech protizákonně, protože prioritní předkupní právo osob, které nemovitost užívaly, bylo ignorováno. Zisk z transakce si rozdělila církev, Marek P. a jeho partneři. Obětí podvodu byly komunální úřady, zejména Krakov, který v tomto případě ztratil možnost využívat pro veřejné účely pozemky v hodnotě více než 24 000 000 zlotých, které nikdy katolické církvi nepatřily.

Poté, co tento skandál vyšel najevo, premiér Tusk rozhodl zabránit majetkové komisi v další činnosti. Marka P. zatkl Ústřední protikorupční úřad. Jenže odsoudit i ostatní členy majetkové komise bude daleko obtížnější. Mají totiž mimořádné postavení. Nejsou vázáni žádnými právními předpisy, nemohou být obviněni z toho, že zneužívali svého postavení, protože to nebyli státní úředníci. Nemohou být obžalováni, že poškodili něčí zájem, protože jejich role se neváže na ničí zájem - jejich úkolem bylo prostě navracen majetek církvi. A nemohou být ani obviněni, že se podíleli na podvodu, který zorganizoval Marek P., protože nebylo od nich požadováno, aby měli jakoukoliv kvalifikaci, takže si nemuseli povšimnout, že podhodnocení a nadhodnocení zmíněných nemovitostí je neférové. Deník Gazeta Wyborcza informoval před dvěma lety, že většina žalob proti rozhodování majetkových komisí byla zrušena. Avšak žaloby podané původními majiteli nemovitostí, které jim byly odebrány a předány církvi, mají šanci na úspěch. A bude to stát, který bude muset původním majitelům proplatit obrovské odškodné.

Co se týče katolické církve, ta si zřejmě ve finančních otázkách k srdci učení církve vůbec nebere. Církevní činitelé vyjadřují politování nad vzniklou situací, ale vůbec je ani nenapadne, že by měli protizákonně získané nemovitosti vrátit, navzdory tomu, že z některých odhadů vyplývá, že církev dostala od majetkových komisí čtyřikrát více majetku, než na kolik měla nárok. I osud dlouhodobých obyvatel, jako jedné stařenky, která byla vystěhována z domova do plesnivého přívěsu poté, co její dům byl vrácen církvi a pak zbourán, protože se na jeho místě začal stavět supermarket, zdá se nepřipravil biskupy o žádný spánek.

Avšak skandál s majetkovými komisemi přitáhl zájem médií k otázce církevního majetku. Je však velmi obtížné získat jakékoliv informace, protože nejsou k dispozici skoro žádná data, církev je osvobozena od mnoha daní a proto nemá povinnost informovat veřejnost ani stát o svém majetku. Tuto obtížnou otázku se pokusil r. 2010 analyzovat týdeník Polityka, který se tehdy chrabře pokusil odhadnout majetek církve.

Zjištění, publikované v analýze, kterou vypracoval Cezary Łazarewicz, mnoho lidí šokovalo. Nejenže je katolická církev největším vlastníkem pozemků v Polsku /většinou díky činnosti Majetkových komisí), ale také má finanční prospěch z řady dalších ujednání se státem. Církev je osvobozena od mnoha daní, má právo dovážet zboží bezcelně, kněží mají právo na důchody a nemocenskou ze státního rozpočtu, aniž by na to museli platit sociální příspěvky jako ostatní občané. Stát financuje několik církevních institucí a vzdělávacích zařízení, i platy katechetů, i když nemá vůbec žádný vliv na to, co tito lidé vyučují ve školách.

Už v roce 1970 předal stát katolické církvi majetek z okupovaného západního Polska, který byl v mnoha případech majetkem evangelických církví, které tam byly aktivní, když bylo toto území součástí Německa.

V roce 1989 došlo k dalšímu kroku státu a církev se stala majetkem veškerých nemovitostí, v nichž sídlí (včetně ortodoxních kostelů, které byly zabrány po roce 1945 a protestantských kostelů v Mazursku, které si zabrala katolická církev poté, co mazurští Němci v sedmdesátých letech emigrovali do Německa).

V roce 1991 dostala církev právo na rozhlasové vysílání, aniž by musela platit jakékoliv poplatky za vysílací licence (za pouhé tři roky později existovalo v Polsku už 100 církevních rozhlasových stanic a jen jediná z nich, Radio Maryja, jen v roce 2010 ušetřilo více než 7 milionů zlotých za vysílací licence).

Církev v západním Polsku dostala 37 000 hektarů země jako odškodné za pozemky, které měla na dnešním území Běloruska, Litvy a Ukrajiny navzdory tomu, že tyto pozemky nezkonfiskoval polský stát. Místní farnosti také zneužily díry v zákoně a nechaly si navrátit 15 hektarů, na které měla každá nárok, hned několikrát. Církev velmi ráda využívala právních děr a kliček v obrovském měřítku. V důsledku církevního lobbování poskytl parlament financování Katolické univerzitě v Lublinu na základě argumentu, že konfiskací jejích pozemků stát odebral univerzitě její zdroj příjmů. Pak církev požádala o navrácení těchto pozemků a dostala je, protože nikdo v parlamentě to nepředpokládal.

A tohle všechno se stalo mimo činnost Majetkových komisí. Jak zjistil týdeník Polityka, do dubna 2010 poskytly Majetkové komise církvi 60 000 hektarů pozemků, udělily ji 107 milionů zlotých finančního odškodného a předaly jí vlastnictví řady nemovitostí, včetně 35 škol, 8 sirotčinců, 10 domovů pro přestárlé, 19 nemocnic, 15 zdravotnických středisek, 3 muzea, 3 knihovny, 2 divadla, několik veřejných místností, včetně soudu, budovy prokuratury a autobusového nádraží.

A to ještě není všechno: v mnoha případech předávaly komunální úřady majetek církvi nezávisle na činnosti Majetkových komisí. Je obtížné zjistit, kolik pozemků v Polsku přesně vlastní katolická církev, ale podle některých odhadů má katolická církev ročně prospěch ze zemědělských dotací z EU ve výší 80 milionů zlotých.

Církev dělá všechno, co je v jejích silách, aby svůj majetek před veřejností ukryla. Její činitelé pečlivě udržují obraz chudé církve, která je neustále ohrožována bývalou i současnou vládou a světskou Evropskou unií. Bojí se, že kdyby vyšla najevo pravda, vyvolá to další vlnu antiklerikalismu. I když církev tvrdí, že žije z příspěvků věřících, pravda je jiná. Velmi podstatným zdrojem církevních příjmů je pronajímání majetku, ale drtivou většinu svých příjmů, 5 miliard zlotých ročně, dostává církev ze státního rozpočtu formou přímých dotací a daňových úlev. Podle některých odhadů dostává katolická církev 1.08% všech daní, které platí ostatní Poláci. A ani to ještě není všechno.

Navzdory tomu, že téměř všechny restituční nároky církve už Majetkové komise vyřídily, církevní činitelé silně protestují proti likvidaci církevního fondu, který byl založen r. 1950, když byl církevní majetek znárodněn a který od té doby církev financuje. Kromě toho je církev stále ještě velmi flexibilní, když jde o to, vyzískat od státu ještě další peníze. Pozoruhodným příkladem, který nedávno vyvolal veřejné rozhořčení, bylo financování stavby Chrámu božské prozřetelnosti ve Varšavě. Součástí tohoto chrámu je Muzeum Jana Pavla II. a primase Wyszyńského. Církev tvrdí, že muzeum je "nedílnou součástí chrámu", takže si vynutila, aby byla stavba muzea osvobozena, jako by to byl kostel, od daní a od placení DPH za stavební materiál. O rok později však muzeum se najednou stalo samostatným stavebním projektem. To umožnilo ministru kultury, aby museum udělil grant ve výši neslýchaných 6 milionů zlotých. To by nebylo možné, kdyby muzeum zůstalo součástí stavěného kostela, protože zákon neumožňuje, aby stát financoval stavbu kostelů.

Přechod od komunismu ke kapitalismu v Polsku poškodil mnoho obyčejných lidí. Balcerowiczův plán šokujícím způsobem proměnil státní ekonomiku v agresivní kapitalismus, který se na mnoho lidí vykašlal. Jen málo institucí a podniků prošlo tím problematickým obdobím bez poškození a mnoho institucí i firem stále ještě očekává odškodné za znárodnění svého majetku za komunistické éry. Většina těchto restitučních nároků byla splněna jen částečně a navrácen byl jen zlomek majetku. Katolická církev se v Polsku stala jedinou institucí, která dostala obrovské odškodné za všechno, co jí způsobil komunistický režim, a zároveň měla obrovský prospěch z nové politické situace. Ježíš řekl: "Mé království není z tohoto světa", ale jeho zástupci v Polsku spravují tady na zemi docela pěkně velký kus pozemského království a těší se z výlučného postavení, které jim umožňuje odebírat majetek ze společné sklenice, aniž by sami mnoho do ní přispívali. Někteří lidé si dokonce stěžují, že Polsko dnes trpí okupací od Vatikánu.

Takže, Češi, dávejte si pozor, jste na hranici otevření Pandořiny skřínky. Protože, pokud půjde o profit, kněží zavřou své bible a otevřou své kufry, abyste jim do nich házeli peníze. A ty kufry budou daleko hlubší, než budete čekat...

Některé části tohoto článku čerpaly z analýzy "Co Kościół ma?" od Cezaryho Łazarewicze, Kariny Osiecke a Natalie Bugacké. Vyšla v časopise Polityka 40 (2776). 2. října 2010.

Vytisknout