Co přímou demokracií ani nezavání

24. 4. 2014 / Marek Řezanka

Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury měl být projektem, který pomůže na české politické scéně prosadit prvky přímé demokracie.

Někteří příznivci těchto principů proto Okamuru podpořili s tím, že tu "bude aspoň někdo, kdo téma obecného referenda bude udržovat při životě a dostane ho do mainstreamových médií". Klidně byli ochotni přivřít obě oči nad některými jeho otevřeně rasistickými a sexistickými výroky s tím, že se pouze nešťastně vyjádřil -- a jeho výroky byly dezinterpretovány.

Jsem přesvědčen, že tomu tak není -- a že se oči zavírat nedají.

Přímá demokracie, jak ji chápu já, neznamená, že bude referendum naroubováno na neoliberální principy (jež mimochodem ekonomický guru Okamurova projektu, Pavel Kohout, vyznává). Samo o sobě je referendum nástrojem -- a nebude-li sloužit občanům a jejich zájmům, bude nástrojem špatným.

Stačí se podívat do Švýcarska, z něhož si často v oblasti přímé demokracie bereme příklad. Jak je možné, že se většina hlasujících nechala ovlivnit iniciativou proti "masovému přistěhovalectví"? Měli tito hlasující skutečně dostatečné informace? Nevyjadřovali se náhodou pod vlivem mediálně šířené paniky, která se hodila Blocherovi (představiteli neoliberalismu jako když střihne) náramně do krámu? Je zrovna toto ten příklad, který chceme následovat?

Měli bychom se takto ptát, dokud je čas. Podíváme-li se na situaci v Evropě, nejsou to migrační pohyby, co by jí škodilo. Spíše jí škodí nekontrolované spekulativní pohyby kapitálu, škodí jí tvrdá asociální politika, která žene střední a nižší vrstvy do chudoby, škodí jí různé fiskální pakty a transatlantické smlouvy. Nezaregistroval jsem, že by pan Okamura soustředil svou energii tímto směrem. Ale bohužel tak neučinila žádná z našich parlamentních stran, jejichž zástupci se již jistě těší na vyhřátá bruselská křesla. Kdo z nich zmínil, jak si představuje budoucnost Evropské unie? Kdo z nich pojmenoval krizové jevy, jež se v ní odehrávají a na něž některé státy (např. Maďarsko) reagují hnědnutím?

Čekal bych, že právě tohoto úkolu se ujme člověk, jenž se hlásí k posílení práv občanů. Ale to bych čekal v naší zemi marně (nezbývá než doufat, že Hnutí za Přímou Demokracii tyto hodnoty devalvovat nenechá). Ostatně, stejně tak bych očekával, že sociální demokracie bude hájit sociální práva občanů. Místo toho se může přetrhnout ve své profiskálnosti. Ani ťuk o postavení mladých lidí v Řecku či ve Španělsku. Hlavně, že se nastartuje ekonomika, sociální úroveň lidí není patrně podstatná. Jenže pro ty konkrétní lidi -- a bude jich čím dál více, nebude podstatné zase něco jiného. Deprivace je zlá rádkyně -- a jak se říká, pozdě potom bycha honit. Takzvaným zavedeným parlamentním stranám zbudou pouze oči pro pláč, až je převálcuje nějaká tvrdá ruka, která se bude tvářit, že jí na těch, na něž později dopadne, záleží.

Nelze se divit, že ti, kdo nemohou sehnat práci, hledají viníka kdekoli. A čím snazší je ho identifikovat, tím lépe.

"Češi ve své většině nejsou rasisty, zatím. Ale jsou ochotni tolerovat rasismus, jen aby nemuseli podstoupit konflikt s jeho hlasateli. Ochota většiny z nás ustupovat zlu, ta strašná přikrčenost, snad až zbabělost, to je jedna z hlavních příčin současného marasmu. Nehledejme viníky současného stavu jinde, než sami v sobě. Jak zní opět jeden starý citát: Kde chcete přichytit ruce zlodějů, ne-li ve vlastních kapsách." (Britské listy, Milan Valach, "Český rasismus", 19. 1. 2011).

Doplnil bych jen, že kromě v sobě nalezneme onoho viníka i ve stávající politické kultuře a ve způsobu "informovanosti" prostřednictvím mainstreamových médií. Zanedbatelnou potom není úroveň školství. A tak se vlastně dostáváme k podstatě systému, který než by ukázal sám na sebe, tak nějaké ty cizince a menšiny jako univerzální viníky vygenerovat prostě musí.

Půdu, z níž roste fašismus jako houby po dešti, popsal Milan Valach (dlouhodobý bývalý mluvčí Hnutí za Přímou Demokracii) poměrně výstižně ve své stati "Aktuální význam květnového povstání" (Britské listy, 5. 5. 2013).

"...Je zde ještě jeden skrytý kořen nacismu, agresivity a rasismu. Kořen, který na první pohled není patrný. Významný představitel Frankfurtského institutu sociálního výzkumu, E. Fromm ve své práci "Strach ze svobody" ukázal, jak každý vztah, v němž je jeden člověk podřízen druhému, vytváří u podřízeného agresi, zlobu, nenávist a celkovou změnu osobnosti v osobnost autoritářskou -- potenciálně tedy fašistickou.

Pokud ve společenském systému přetrvávají vztahy nerovnosti, nezměrné bohatství a moc u malé privilegované menšiny společně s pocity bezmocnosti u ovládané většiny, potud v jejím samotném jádru přetrvává zdroj nacismu. V podmínkách krize se virus rychle množí a s podporou těch samých "elit" se zmocňuje vlády nad společností."

V jiném svém textu, "Co bylo špatně na nedělní demonstraci" (Britské listy, 9. 4. 2013), potom Milan Valach varuje před zneužitím přímé demokracie těmi, kteří toto téma využívají pouze pro svůj politický růst.

"Do očí bije chaotičnost těchto požadavků, nechtějí až tak změnu systému, i když o ní mluví, chtějí nastolit systém své osobní moci, v němž oni budou rozhodovat který soudce, či policista musí odejít. Na základě čeho? Jejich vlastní libovůle! Toto jsou zárodky autoritářského, fašistického režimu... Profesionální pódium, velkoplošná obrazovka a zvláštní vlak vypravený z Ostravy byl zřejmě dar pana Bárty z VV. "Díky" jeho politické straně, jako podnikatelského projektu, existuje současná asociální vláda, na jejíž činnosti se po určitou dobu VV podílely. VV ztratily dobré jméno a přispěly k diskreditaci myšlenky přímé demokracie. Ztracené jméno se zpět získat nepodaří. Rozhodně ne v horizontu několika málo let. A kdo se s nimi spojí, toho potáhnou ke dnu.

Názor, ke kterému se hlásí jeden z řečníků na demonstraci 7. 4. 2013, T. Okamura: "A je fakt, že inteligence různých etnik a ras je různá a žádný vzdělávací program s tím nepohne. A naopak emancipace žen bílé rasy v důsledku přináší duševní úpadek celé rasy, to proto, že talentované a chytré ženy mají čím dál méně dětí, protože se věnují kariéře. Naopak ženy s minimem duševních schopností se živí tím, že rodí stále dokola děti, na které berou sociální dávky." Původně se to jmenovalo sociální darwinismus a stalo se to jedním ze zdrojů nacistické ideologie...A jaké je z toho všeho poučení? Ne každá protivládní aktivita je dobrá. Některé mohou mít horší následky, než současná vláda, i když i tyto aktivity jsou výsledkem jejího působení."

Když se podívám, s čím jde Úsvit do voleb do Evropského parlamentu ("Nechceme u nás žádné nepřizpůsobivé imigranty, nepřizpůsobivé menšiny ani náboženské fanatiky"), říkám si, že se jedná spíše o Abendland (soumrak), než o úsvit. Ať se pan Okamura ozývá proti mrzačení žen ve světě, proti kamenování, ať se snaží podporovat ve světě vzdělanost, která bude proti těmto zločinům působit, ale ať nenálepkuje lidi. Nálepkování jsme si již užili v posledním století více než dost. Na takovém základě není společný evropský projekt možný. Stejně jako není myslitelný na bázi maximalizace zisku několika nadnárodních firem na úkor všech ostatních. Zato jsme viděli, že na základě modelu welfare state funkčním být může. Zatím ale mu evropští kapitalisté svorně ruku v ruce se socialisty kopou hrob. A tak tu jedinými spasiteli budou "rytíři", kterým budou na praporu vlát bílé ovečky s tím, že černé ovce je třeba vyhnat. Má to jedinou vadu. Nikdy si potom nemůžeme být jisti, kdy se ocitneme v nesprávném stádu.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 24.4. 2014