12. 3. 2014 / Pavel Urban
Československo v šedesátých letech nebylo nejzápadnějším satelitem. Tou byla tehdy NDR. Satelitem ovšem bylo. Možná to mnoha Čechům a Slovákům nevadilo. Možná tato závislost chránila české černochy před rasovou segregací v USA. Ale to na věci nic nemění.
Na druhou stranu, připomínat tuto skutečnost při každé vhodné i nevhodné příležitosti s obsesí hodnou Cata staršího, to opravdu zavání mediální manipulací. V tom má pan Oldřich Průša pravdu.
O vymývání mozků ovšem neusilují i sdělovací prostředky, ale občas i jejich kritici. Vezměme si třeba větu "A redaktorku a její nadřízené bych chtěl ujistit, a o tom jsem skálopevně přesvědčen, se spolu absolutní většinou cca 13,5 milionů spoluobčanů, že jsme neměli pocit, že jsme žili v nejzápadnějším satelitu SSSR, ale v Československu."
Absolutní většina, to znamená více než 50%. Znamená to, že pan Průša měl v šedesátých letech 7 milionů známých, které znal tak dobře, že věděl, co si myslí o československo-sovětských vztazích? Jestli je to pravda, měl by se nechat v zájmu vědy vyšetřit. O takovém výkonu lidského mozku dosud nejspíš nikdo neslyšel. Nebo je to tak, že okruh známých pana Průši zahrnoval desítky až stovky lidí, které pan Průša jaksi samozřejmě považuje za reprezentativní vzorek celé tehdejší československé populace?
V tomto případě je nutné vzít v úvahu ještě jednu věc. Pokud někdo oceňoval úspěchy československého průmyslu a zemědělství, pak riskoval maximálně zpochybnění svého rozumu od nějaké odvážnější osoby. Kdo oslavoval Gagarina, tomu obvykle nehrozilo ani to. Označovat československo-sovětské vztahy jako satelitní znamenalo riskovat větší problémy. Takovéto názory se nedoporučovalo nahlas prezentovat před lidmi, které kritik dobře neznal a nepovažoval za důvěryhodné. Mnozí stoupenci socialismu tak dodnes mohou být skálopevně přesvědčeni, že absolutní většina české a slovenské veřejnosti v zásadě sdílela jejich názory. Tehdy jim přece nikdo neodporoval.
Souhlasím, že Česká televize není zrovna v nejlepším stavu. Je ovšem zbytečné žádat změny, pokud by jejich výsledkem měli být lidé, kteří si zachovali vlastní rozum díky jeho nahrazení skálopevným přesvědčením. Takových je tam dost už dnes. Více, než je zdrávo.
Vytisknout2.5. 2014 / Irena Ryšánková
Několik poznámek, pronesených na semináři „Standardy veřejné služby v Evropě,“ konané v Senátu 22. dubna 2014. Záštitu nad seminářem měla místopředsedkyně senátu Alena Gajdůšková a europoslanec Libor Rouček. Veřejná služ...