Světová síť v českém rybníku: spustí se až na dno?

12. 3. 2014 / Jan Maršálek

Century 21, v jejíž největší domácí pobočce (Reality 21) došlo před téměř dvěma roky k šedesátimiliónové zpronevěře, své klienty nechala nejprve rok a půl ve štychu, poté jim velkodušně nabídla "dar" v řádu tisícikorun za každý ukradený milión a nyní se jim vysmívá přesunem celého slavného složení původní realitky pod novou "čistou" střechu nové filiálky s názvem Premium (plným jménem Century 21 Premium). Morální a manažerský kredit lidí, kteří podle všeho museli dělat mnoho pro to, aby si nevšimli rozkrádání advokátních úschov člověkem, který s nimi spojil své sídlo a s nímž chodili na pivo, nemůže být zřejmě pro Century 21 nikdy natolik nízký, aby se jim nedala střelit či svěřit licence, bude-li samozřejmě vynášet.

Česká Century 21 si pěstuje zvláštní kulturu nezodpovědnosti, kterou nelze cele přičíst jen podivně klamavému franšízingu jako takovému. Jeho princip stojí ovšem za připomenutí, nejlépe slovy odbornice: "Výhodu franchisingu lze spatřovat v tom, že běžný zákazník jen stěží rozezná, zda se jedná o podnik franchisora [tj. poskytovatele značky] nebo franchisanta [tj. nositele značky]. U běžného zákazníka je tedy vyvoláván dojem, že se jedná vždy o stejnou firmu, popř. o její organizační složku, odštěpný závod nebo dceřinou společnost..." (M. Řezníčková: Podnikání pod cizím jménem, nakl. C. H. Beck) To je úplná pravda. Z pozice zákazníků, kteří by se rádi domohli náhrady utrpěné škody soudní cestou, je velice dobře vidět, že je tato "výhoda" franšízingu pro nositele značky i její uživatele zcela nepředstíraná. Společnost se světovým jménem a zázemím se totiž před jejich zraky proměnila v s.r.o. bez vlastností, která se nadto právě nyní tiše vnořuje do firmy s mediálně čistším štítem. I tomu se snad v podnikatelských kruzích říká flexibilita.

Flexibilní je i mateřská Century 21 -- rozumějme tomu ale po našem, ohebná. Šedesátce svých okradených klientů nejprve vzkázala, že s nimi nemá nic společného, každá pobočka je přece nezávislá. Jak naivní nechat se zmýlit všudypřítomností jejího podpisu, loga, jednotné reklamy, stejnokrojů! Přišel ale i náročnější cvik: Vyhrožování právními postihy za veřejné uvádění jména Century 21 v souvislosti s onou fenomenální krádeží advokáta Vlasáka, kterého její pobočka vydávala za svého zaměstnance -- inu něco se asi vyzkoušet muselo. Nový majitel si značku Century 21 pořídil i s její arogancí, a kdyby se byl nedávno neplácl do čela a nerozhodl se zbavit přímého zisku z přímé ztráty jejích oloupených klientů (aniž by svoji pobočku, která si ponechala deseti až stotisícové provize za "prodej", dokázal přimět k témuž), neměli bychom co do činění se společností flexibilní, ale pěkně vzpřímeně bezskrupulózní.

Tento úkrok z přímé cesty k dividendové nirváně nyní tedy Century 21 napravuje novou alokací starých sil: Radka Vajo, bývalá ředitelka Reality 21, firmy, která je dosud vyšetřována hospodářskou policií pro podezření z podvodu, nyní stojí v čele Century 21 Premium. Že šlo hlavně o způsob, jak se přiblížit k Bartolomějské či k Pankráci (k oběma adresám má z nového působiště ve Zlatnické o pár desítek metrů blíže než ze staré Reality 21), naznačuje i skutečnost, že se do nového "domu" přesunula i s jedním ze svých nejvěrnějších kolegů. Ten před dvěma lety svého zahraničního klienta přesvědčil o tom, že v Čechách skládáme miliónové částky do děravých úschov předem a bez jakýchkoli smluv, k čemu. Zaslechli jsme, že Century 21 o sobě v médiích nerada slyší -- není tohle všechno nějaký reklamní trik?

Vytisknout

Související články

Obsah vydání | Středa 12.3. 2014