Armáda, nebo žoldnéři?

2. 10. 2013 / Štěpán Steiger

"Po Afghánistánu čekají české vojáky Afrika nebo Golany", hlásá titulek v Právu. A článek pokračuje: "Česká armáda řeší, co bude dělat po afghánské misi, odkud své síly postupně stahuje. Nasazení českých vojáků v zahraničí se ukázalo jako nejlepší výcvik a ministerstvo obrany hledá uplatnění pro stovky vojáků v nových operacích pod hlavičkou OSN a Evropské unie.". (Zdůraznění je moje.)

Není to poprvé, co se musím ptát -- vlastně je to otázka trvalá: k čemu opravdu máme ještě armádu? Nevidím totiž pražádný důvod, proč by čeští vojáci měli nacházet (jenom) "uplatnění pod hlavičkou OSN a EU". V takovém případě by stačil výcvik početně velmi malou skupinou instruktorů -- navíc podle módního schématu PP, tj. za účasti soukromého kapitálu -- a tzv. vojáci by odcházeli do "nových operací" kdekoliv ve světě. Byť i pod hlavičkou České republiky. Protože pak bychom nemuseli předstírat, že v Mali (nebo na Golanech či kdekoli jinde) bojují za bezpečnost své vlasti najatí uniformovaní -- vojáci?

Armáda beztak na jedné straně odprodává kdeco ze svého majetku, na druhé jí rozpočet přiděluje stále méně prostředků (obávám se -- lépe řečeno, jsem spokojen, že se tak bude dít i nadále). Kdyby politici a vláda, lhostejno která, dokázali vést otevřenou a věcnou debatu o bezpečnosti státu (když už sám pojem "bezpečnosti" je bezbřehý a definovat jej dokáže každý podle vlastních představ a zájmů), museli by chom podle mého přesvědčení dojít k závěru, že z vojenského hlediska je náš (tedy český) stát ohrožen tak minimálně, že armádu v klasické podobě nepotřebuje. Žádný z bezprostředních sousedů nemá -- nemůže -- mít zájem či důvod ČR napadnout. A ostatní evropské státy (vlády), pokud nás vnímají, bilancují vztahy podle toho, nakolik jsme pro ně trhem -- malá položka malé země! -- nebo kolik jejich korporace tady investovaly. (Jestliže se stále častěji dočítám, jak se o nás zajímá třeba Rusko, jemuž prý bychom mohli podlehnout -- nejnovější titulek se týká migrační politiky a tvrdí: "Pecina kormidluje na východ" -- pak by se tak stalo hospodářsky a možná politicky, ale žádné ruské vojenské síly tu u neuvidíme.) Ani vojenské základny tady už nikdo nechce -- stačí, jsme-li základnou "zpravodajců". Armádu si můžeme odpustit.

Ta by nepomohla ni v případě teroristického útoku. Teroristé, jak víme, útočí (malými) ozbrojenými jednotkami, nikoli jako armáda; kromě toho nemají u nás žádné cíle -- v tomto ohledu nemáme co nabídnout. K jejich "likvidaci" by stačily malé speciální jednotky (pomohla by jim afghánská "zkušenost"?).

Shrnuto a potrženo: Nač máme armádu v současné podobě, když poslední možnost jejího použití se naskytla -- teoreticky -- před 45 lety a je zhola nepravděpodobné, že se kdy bude opakovat? Výcvik profesionálů, kteří mohou být -- v opočtu velmi omezeném -- nasazeni kdekoliv ve světě, lze provádět i bez tvrzení, že jde o naši bezpečnost.

Kdyby ch byl optimista, mohl bych se domnívat, že tímto směrem jdou návrhy ČSSD a KSČM o posílení civilní obrany obnovou vojenské brigády jako její součásti. Jelikož však v české politice rozumná (racionální) radikalita neexistuje, nedokoži uvěřit, že by politické strany, i když tvrdí, že jsou levicové, šly tak "pacifisticky" daleko, aby uvažovaly o zrušení armády.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 2.10. 2013