Amerika: předražené zdravotnictví a zneužívání protiteroristických opatření ke komerčnímu prospěchu firem

2. 8. 2012

Když si domlouvám víkendový tenis, je mi dnes už jasné, že neděle ráno je nemožná pro katolíky a sobota zase pro ty co navštěvují synagogu. Neradi dělají výjimky.

Mezi mými tenisovými přáteli je několik lékařů. Velice zřídka je mezi sebou slyším se bavit o zážitcích z jejich praxe, ale za to pokaždé diskutují o svém finančním portfoliu, jak a kam investovat vydělané peníze.

Vaše poznámka o zdejším zdravotnictví je velice výstižná. Ani po letech si stále nemohu zvyknout a pokaždé mne trochu vykolejí případná poznámka mnohých lidí: "... stejně tady majínejlepší zdravotní systém na světě."

Je to jakoby kolem hlavy měli nějaký obláček, který je odděluje od reality zbytku společnosti, která znamená, že je tady velice mnoho jejich spoluobčanů, kteří tento "nejlepší zdravotní systém" nemohou použít.

I pokud máte pojištění (řekněme ze zaměstnání, kdy velká část je placená pojišťovnou a relativně "malá" část vámi), může se poměrně malá nehoda změnit v ohromnou finančně traumatickou situaci.

Pokud se rozhodnete jít na pohotovost (jiná možnost, jak se dostat do nemocniční péče či k prostému - někdy i malému - ošetření není, kromě plánovaných operací), okamžitě při vstupu musíte předložit dvě karty: kartu o pojištění a kartu kreditní.

Vaše finanční spoluúčast může být mezi 100 až 500 $ za přijetí, samozřejmě plus další procentuální poplatky obsažené ve vašem pojištění.

Jako se to vloni stalo moji ženě, která se klasicky při krájení cibule řízla silně do prstu. Takže kromě traumatu zranění utrpěla ještě trauma finanční nejistoty, kdy nevíte, kolik vás to bude stát a jste si při tom vědom, jak prostě zafačování prstu je nebetyčně sprostě předražené. Celková položka byla 300, letos by to bylo už kolem 700.

Nejtragičtější na tom ovšem je, že v nastávajících volbách mnoho, právě těch potřebných, bude hlasovat proti jedinému současnému plánu na jejich zdravotní zabezpečení, a to že zcela zcestných důvodů.

Po deseti letech v Kanadě si zde připadám, že skutečně zde existuje policejní stát. Pamatuji se, když jsem udělal dopravní přestupek (5 mil přes limit), jak policista přichází zezadu k mému autu s rukou na pistoli ... Chápu hledisko jeho vlastní bezpečnosti, ale to jenom ukazuje na to, jak nebezpečno je celkově ve Státech, kdy se policista při řešení pouhého dopravního přestupku musí zajišťovat střelnou zbraní.

Jak se cítím já, jako jednotlivec, nikoho nezajímá. Nesmím to brát osobně, že ...

Tím se dostávám k bezpečnostním zajištěním na letištích. Po 9/11 jsem měl dojem, že se stanou velké změny, a jak známo, Američané dokáží věci přivést téměř k dokonalosti, jenže nikdy nevíte ,jakého druhu ta dokonalost může být.

Docela se zde vyplatí úsloví "Follow the money", protože oni dokáží všechno převést na peníze (zúročit) . Zrovna to se děje ve službách leteckých společností, protože díky novým zákonům vycházejícím z Homeland security se pro nás zákazníky stalo velice obtížné si stěžovat či dokonce zjednávat na místě nápravu.

Pokud se steward rozhodne, že vaše jednání nějakým způsobem ohrožuje bezpečnost (což je na jeho úsudku a může to být jen zvýšení hlasu), může vám z perně zasloužené dovolené, či že služební cesty, udělat peklo.

Na letišti na vás bude čekat policie a následné důsledky.

Cestující jsou si toho velice vědomi a chovají se podle toho, aby neměli nepříjemnosti, i když jejich námitky jsou opodstatněné.

Takže tím letecké společnosti docílily odstranění kritiky ze strany klientely, kterou naopak mohou beztrestně nesmyslně buzerovat, nemluvě o tom, že poskytování komfortu formou standardních služeb cestujícím zcela upadá.

Jak sám říkáte - nedostanete ani nic k pití. A opovažte se udělat výstup! (Sestra, která nás přijela navštívit z Montrealu, si posteskla, že už nedostali ani ty malé buráky jako v loni.)

Takže dopravní společnosti okamžitě zúročily situaci a maximalizují profit na úkor služeb.

Mimochodem, zaslechl jsem, že Trader Joe's sice nekupuje potraviny s kukuřičným sirupem, ale za to velice špatně nakládá se svými zaměstnanci, takže je zde jakýsi bojkot proti tomuto potravinovému řetězci.

Momentálně mám rozečtenou knihu od Sinclaira Nicholase The AmeriCzech Dream, který pochází právě z KC a emigroval hned po revoluci do Čech a pojednává zde o národnostních rozdílech. Místy je to zajímavé, většinou souhlasím, někdy ne.

Pokud se týká vaší zmínky o puritanismu, vzbuzuje to u mne souhlasný úsměv. Pan Nicholas se zmiňuje o čůrání u silnic, kdy v Čechách to nevadí a tady to vadí.

Nejen to. Dostanete se na seznam "sex offenders" za veřejné odhalování. Ale jak Nicholas říká: 'Když musíte, tak musíte, co můžete dělat ...?"

Vytisknout