Přehlídka ztracené britské slávy

31. 7. 2012 / Anthony Tun

Páteční zahájení olympijských her v Londýně připomínalo fantastickou hodinu dějepisu, zaměřenou na oslavu velkého britského ducha. Portrét idylického venkova kompletně s pasáky ovcí, heroickou industriální revoluci, historii britpopu až k současné wi-fi i-společnosti nám dal nahlédnout do způsobu, jakým Britové vnímají sami sebe. Transformace venkova vizionářskými vynálezci technologií ve spojení s cílevědomým kapitálem v čmoudící fabriky zde byla znázorněna vskutku dech beroucím způsobem. Neobvyklým, byť dojemným vstupem byla oslava mnohdy kritizovaného NHS - britského státního zdravotnictví. Představte si, že by olympijští výborníci na Letné alegoricky oslavovali systém zdravotního zabezpečení. Ostatně, celým představením se prolínala tematická nit lidí v nouzi (nemocné děti, postižení, veteráni) a obětavých (vojáci a zdravotnický personál), píše Anthony Tun.

Bylo to fair a Británie fair play vymyslela. Tím větší je kontrast mezi dobou britské "slávy", která ovšem sebou přinesla i "břímě bílého muže" a nadvládu peněz, a současností. Británie dneška, ač kolébkou již zmíněného fair play, spíše upadá do stavu foul play, neférovosti. Britská ekonomika, jenž dávno opustila bruneliánské úsilí o technické inovace a přeorientovala se na inovace finanční ve stylu Madoff, dnes sklízí hořké ovoce svého rozhodnutí.

V Británii žijí hladové a podvyživené děti, kterých jediným denním jídlem je velmi nejamieoliverovský školní oběd. Jsou zde slumy, skrývající se za fasádou řadovek sociálního bydlení. Je zde denní, akutní rasizmus, jev znásobený, ale ne vyvolaný krizí, který žádné politicky korektní včleňování příslušníků minorit do olympijského ceremoniálu nevymaže. Selektivní vzdělávání, drtící učitele haldami papírů, předpisů a regulací a vysokoškolské studenty neúnosnými poplatky, je předmětem experimentování různých ministrů. Zoufale personálně poddimenzovaný systém sociální péče trpí tolika přepisy a pravidly (důkaz zvráceně hypertrofovaného smyslu pro fair play), že lidskost byla nahrazena pravidlem, " jen aby se nikdy nikde nikomu, žádným způsobem a za žádných okolností nic nestalo."

Zároveň je Británie domovem těch nejbohatších lidí světa, kteří zde nachází soukromí, fungující obchodní legislativu a to nejlepší spotřební zboží a služby, jaké může vyspělá konzumní společnost velmi bohatým lidem nabídnout.

Pod honosnou fasádou monarchie čpí puch rozkládajících se hodnot, xenofobie, korupce v bankovnictví, klesající životní úrovně, nostalgie po zašlé slávě nadvlády bílého muže a ponižujícího poklonkování super bohatým ruským oligarchům.

Přeji Británii přechodné olympijské znovuzrození. Přeji jí také, aby skrz ně v sobě opět objevila onoho základního ducha poctivé práce a technických inovací, churchillovské spolupatřičnosti a fair play bez rozdílu rasy, vyznání či postavení ve společnosti. Evropa potřebuje vzor humanity a demokracie, jímž poválečná Británie určitě byla. Obávám se však, že jít dnes ve stopách Britské monarchie, znamená dostat se do špatné společnosti. Zůstává otázkou, zda plamen olympijských her bude mít na Británii spásonosný efekt Gandalfův v bitvě o Helmovu tvrz, anebo se stane labutí písní hrstky statečných před branami Mordoru.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 31.7. 2012