Co nám (ne)stačí ke spokojenosti...

2. 8. 2012 / Marek Řezanka

Lze říci, že česká společnost v posledních týdnech a měsících trpí syndromem spasitelské osobnosti. Tento syndrom je výsledkem silné nedůvěry v systém politických stran a frustrace z politiky vládnoucích, kteří se schovávají právě za logo té či oné politické strany (případně nikým nevolené platformy). Zmíněný syndrom je ovšem zároveň velmi nebezpečný, neboť volání po silné osobnosti je voláním po diktatuře. Silnou osobností by měl být prezident republiky, silnou osobností by měla být osoba na vrchním státním zastupitelství, osobností by měl být policejní prezident. Kam se vytratil požadavek funkčního systému, kde tváře se mění, ale právě funkční systém zůstává?

Jedno je zřejmé -- česká společnost je nemocná, a marně hledá lék k uzdravení. Respektive, sahá po lécích, které neléčí příčiny, ale zmírňují horečku a dávají zdání zdraví. Zdání ovšem není skutečnost.

Zdraví je stav rovnováhy,a ne situace, kdy něco v organismu funguje na úkor něčeho jiného. To se vždy vymstí. Pro společnost je stavem rovnováhy sociální smír. Ten vláda Petra Nečase závažně poškodila.

Lenka Bradáčová byla zvolena ve chvíli, kdy veřejné mínění stojí na její straně. A někteří lidé její zvolení považují za vítězství tlaků občanské společnosti na politiky. Ale no tak. Jak dopadl více než stotisícový tlak na Václavském náměstí v dubnu? Vláda demonstranty nazvala protestující lůzou. Nálepku ničivého davu, ochlokracie -- přišil demonstrujícím i kardinál Duka. Kardinál, který jasně naznačil, že pochody lidí stejné orientace za lidská práva tolerovat nehodlá. Už se jistě těší, až bude mít dostatek finančních prostředků na nadvládu nad vzděláním s tím, že státní vzdělání bude stát za pendrek, a to církevní, krom toho, že bude mastné, se postará, aby elity nějakým tím rebelantstvím ohroženy nebyly.

Lenka Bradáčová však nemusela být vůbec populární. Po výrazném projevu D. Ratha, který o církevních restitucích hlasovat nebude, protože mu to nebude umožněno, totiž krátce před odvoláním ministra Pospíšila upozornil, že L. Bradáčová je žena ambiciózní -- a do Cattaniho má přece jen daleko. A že se pro ni možná v souvislosti s jeho kauzou rýsuje zajímavý post. J. Pospíšil jakoby neviděl neslyšel.

Proč musel být tak rychle odvolán? Je Pavel Blažek o tolik lepším ministrem? Má šanci získat pro ODS nějaké body u veřejnosti? Skutečně tolik leželo premiérovi Nečasovi na srdci hospodaření na ministerstvu? Lepšího adepta, než někoho, komu před lety vyslovil nedůvěru v souvislosti s jeho působením ve vedení Lesů České republiky, neměl? Má se snad "Don Pablo" obávat, že "Cattani v sukních" půjde i po něm?

Jak se žije ve společnosti, kde jeden ministr za druhým odpadávají pro podezření z korupce či jiného podvodného jednání? Drobil, Kocourek, Bárta, Besser -- šlo by pokračovat. Stranou není ani druhý ministr spravedlnosti Blažek, který byl oficiálně povolán jako specialista na hospodaření, třebaže heslo o rozpočtové odpovědnosti rád nemá.

"Ministr na nátlak JUDr. Koudelky sabotoval usnesení vlády, které mu od listopadu 2000 ukládalo co nejrychleji ukončit spor se společností Diag Human jednáním. V případě splnění usnesení vlády by ovšem žádné další právní služby a posudky nebyly potřeba," napsal publicista Jan Urban.

"Pavel Blažek vědomě lhal o podstatných záležitostech sporu s Diag Human, a to s cílem, aby obohatil sebe a svého kamaráda z dvojdomku. Nový znalecký posudek totiž stál třicetkrát více než ten původní - a o to šlo," dodal ředitel Acta non verba, Vojtěch Razima.

Jaké tlaky v této souvislosti vyvíjí občanská společnost -- a čeho dosahuje? Čeho dosáhla po bezprecedentních výrocích M. Kalouska na adresu policejního prezidenta Lessyho a slovech premiéra o "bandě plukovníků" (média, která psala o partě se uchýlila k podivným praktikám eufemismu)?

Kdepak, ministr Blažek nemusel nic vysvětlovat, stačilo říct jedno "ne". Ale možná že nekonečné otočky kolem L. Bradáčové sloužily jedinému. Aby její jmenování nevyvolalo odpor.

Stav společnosti je takový, že není důvodů k jásání. Z občanů vláda strach patrně nemá a ve svém vládnutí k prosazení 2. pilíře důchodové reformy, k prosazení církevních restitucí ve stávající podobě či k zametení kauz CASA či IZIP pod koberec si vystačí. A rozhodně ji nebude zajímat, s čím (ne)vystačíme my, občané.

Vytisknout