Poplatky, restituce a tma

25. 6. 2012 / Marek Řezanka

Tisíckrát mohou přívrženci ministra Hegera spolu s otčenášem přidávat formulku: "Aspoň se o něco snaží". Jistě, ale jde o to, jaké to má následky. Nad kroky, které znemožňují čím dál více občanům přístup ke kvalitní zdravotní péči a které připoutávají lékaře k nadnárodním farmaceutickým firmám a dělají z nich roboty, nelze věčně mhouřit oči. A to nehledě ke kauzám typu IZIP, kde se nad mizením miliard jenom pokrčí rameny. Co s tím?

 Vláda v dubnu ani květnu padnout nemohla. Nemá dokončenou zdravotní a sociální "reformu", nestačila dodatečně zatočit s nástrojem "stávky" a udělat z ní neškodnou cetku, kterou stejně nikdo nebude moci pořádně využít.

 "Z žádného ustanovení zákona o zaměstnanosti nelze dovodit, že by měl uchazeč povinnost hlásit se na kontaktním místě veřejné správy, aniž mu zde bude poskytnuta zprostředkovatelská či poradenská činnost," kritizoval ombudsman podle serveru Týden.cz povinnost nezaměstnaných hlásit se na poštách.

 Veřejný ochránce lidských práv P. Varvařovský, E. Wagnerová, odbory. Ti všichni ztělesňují pro vládu odporný obtížný hmyz, který bzučí a bzučí.

 Co je však ještě horší zprávou, minimálně pro P. Nečase a M. Kalouska se stává obtížným hmyzem samotná policie. Kalousek si dal v nedělních Otázkách Václava Moravce mimořádně záležet, aby do omrzení opakoval svou gramofonovou desku, že V. Parkanová je žalována na základě postupu, který je oficiálně legální a neměl by být žalovatelný. Ostatní důkazní materiály a hlavně -- fázi, kdy o předložených důkazech rozhoduje soud, nebere ministr financí v potaz. Kde jsou jeho tvrdá slova na adresu různých hnutí, jak podkopávají demokracii? Největším anarchistou se stává právě M. Kalousek. Myslí si, že žije v policejním státě, nevěří polici ani soudům, odbory by nejraději zrušil, ústavní soudci, aspoň někteří, ho mimořádně štvou, názor občanů ho nezajímá. Ne, to už není ani anarchie.

 Třešní na dortu toho, proč vláda nemohla padnout a musela si vypomoci nevolenou stranou, jsou jednoznačně církevní restituce.

 Ty jsou v podobě, jak byly vládou předloženy, dlouhodobě terčem kritiky. Spisovatelka Lenka Procházková dokonce podala v souvislosti se schvalováním těchto restitucí na vládu jako celek žalobu. Soudy ale zatím konstatovaly, že právo porušeno nebylo a že nehrozí, že by porušeno být mohlo. Ono odsoudit vládu jako celek není jen tak. To ví Kalousek moc dobře, když se zaštiťuje kolektivním postupem vlády v kauze CASA.

  "Uplatňuji občanskou oznamovací povinnost trestného činu. Pokud tento zákon prezident podepíše, tak je to příklad velezrady, o které mluví ústava," informovala v lednu 2012 Lenka Procházková média s tím, že je sporné, co se podle aktuálně platného seznamu majetku má církvi vydat, nehledě k finančnímu vyrovnání. Je třeba rozlišit, jaký majetek církev vlastnila a jaký měla pouze ve správě. Problematikou církevních restitucí se Procházková zabývá osmnáct let.

 K Lence Procházkové se přidaly další osoby a hnutí, například Hnutí za přímou demokracii, jež bude proti restitucím demonstrovat v Praze na Václavském náměstí, a to na výročí upálení Mistra Jana Husa.

 Poněkud chladněji se k problematice církevních restitucí stavěly odbory či ČSSD. Česká strana sociálně demokratická sází na restituční kartu až v posledních dnech. Že by s její pomocí chtěla vyhrát krajské a senátní volby? Může to být pro ni velmi lákavé -- nakonec, v minulých krajských a senátních volbách jí pomohly nenáviděné a nesystémové poplatky u lékaře. Z pohledu dlouhodobé strategie však drtivé vítězství v jednom typu voleb znamenalo oslabení pozice strany ve volbách jiných, a to parlamentních. Toto riziko platí znovu. Jistě, je to pokušení vsadit vše na jednu kartu a shrábnout bank. Ale o tom by krajské ani senátní volby ze své podstaty být nejspíš neměly.

 Volič sice bude na toto téma slyšet, bude však také očekávat rychlé řešení situace -- a může ho slabá opozice po případných vyhraných krajských volbách zaručit?

 S tímto dozajista počítají vládní strany, jež by veškeré úsilí soustředily na následné potvrzení mocenských pozic ve volbách parlamentních. Politika nadřazování krátkodobých cílů nad cíle středně- a dlouhodobé není příliš šťastnou.

 Pro mnohé občany je téma církevních restitucí skutečně stěžejní. A nejenom pro nestoudnost, s jakou mají být prosazeny díky programu strany, ke kterému se nikdo kromě asi dvou tisíců lidí neměl šanci vyjádřit. Občané ale budou i velmi citliví na skutečnost, pokud by si někdo toto téma přivlastnil pouze pro svůj momentální prospěch. V celkovém součtu by pak ten, kdo by takto postupoval, s největší pravděpodobností tratil.

 Církevní restituce je třeba řešit, ale mimo volební kampaně. Ano, mnozí lidé skutečně od sociální demokracie očekávají, že se bude zasazovat, co jí síly stačí, aby vládě jednání, které by na rozdíl od letounů CASA kolektivní vinou zavánělo, beztrestně prošlo.

 Lidé čekají více než dílčí kritiku. Čekají na program, který by jim ukázal cestu ze tmy, kde se stále točí v bludném kruhu rostoucích dluhů, zvyšující se nezaměstnanosti a čím dál menší dostupnosti sociálních a zdravotnických služeb, o rovném přístupu ke vzdělání a spravedlnosti nemluvě.  Nebezpečí, že se s odporem odkloní od zavedených politických stran a budou hledat "silnou osobnost", které dopomohou k diktatuře, nelze podceňovat.

 V pohádkách mívá Honza většinou na výběr -- má se dát cestou pohodlnou, umetenou, nebo strastiplnou s výmoly a kalužemi? V pohádkách si Honza vybere tu strastiplnou. Jak zvolí sociální demokraté, se ukáže. Každopádně platí, že jednotlivé typy voleb mají svá specifika a odlišné programové cíle. V roce 2013 proběhnou presidentské volby, v roce 2014 volby do Evropského parlamentu. Právě ve volbách do EP půjde o zásadní věc, kde by zřejmě mělo dojít na zásadní střet levice a pravice. Bude se jednat o vývoji Unie, o tom, na jakých základech bude stát -- a zda místo základů nezbudou podminovaná pole. TOP 09 má jasno -- podpoří plán tvrdých sociálních škrtů, tzv. Fiskální pakt. ODS má také jasno -- bude prosazovat co nejmenší vliv EU a škrtat bude doma. ČSSD zatím tápe, když za proevropský postoj považuje podporu Fiskálnímu paktu. Občan od levice žádá něco jiného. Jistě, že lze v krajských volbách ventilovat téma církevních restitucí. Ale co dál -- a především, kudy dál?

 "Vždyť sociální demokraté vyhrožovali, že pošlou občany, aby nás lynčovali. Jim se obstrukcemi podařilo dosáhnout toho, že se nemohlo stihnout, aby to Senát zpracoval do letní schůze. Tudíž už je to jedno a vše bude pokračovat na letní schůzi. My máme čas," zanotoval poslanec TOP 09 Daniel Korte, aniž z toho tentokrát byl zpěv. I tak Korte ví, čí písničku má zpívat, jako to ví celá vládní koalice.

 Udělat z otázky restitucí ideologický spor, to by se vládě líbilo. Znovu se snaží o obrázek -- "populističtí socani, kteří kradou kudy chodí, nezodpovědní jsou až běda, slibují nemožné a nechtějí vrátit, co ukradli -- no dobře, ne přímo oni, ale také ti zlí levičáci." O tom, že na celou vládu mnohem dříve podala žalobu L. Procházková a další žaloby na sebe nedaly dlouho čekat, je ticho po pěšině. Vláda hodlá k restitucím vytvořit speciální zákon. Aby nebyla tak snadno napadnutelná? Aby ji nešlo žalovat -- přece před soudem nebude na lavici obžalovaných zákon?

 "Když za mnou někdo přijde, rád mu vysvětlím, proč budu pro církevní restituce hlasovat. A udělám mu rád odbornou hodinovou přednášku. Jako vystudovaný historik toho vím docela dost. Nepouštěl jsem se do debaty ve sněmovně, protože to byla debata na úrovni žáků páté až šesté třídy. Většina našich odpůrců nemá povědomí o české historii a zjednodušuje debatu na politické bitky," nechal se slyšet bývalý stínový ministr školství za ODS, W. Bartoš.

 "Pokud jde o majetkové otázky, sotva lze přijmout bez komentáře, že německý papež Ratzinger - Benedikt XVI. nabádal české představitele k urychlené ,,restituci" církevního majetku a ve své vlastní zemi akceptuje obdobnou sekularizaci provedenou již v 19. století. Platí patrně z tohoto hlediska konstatování německého církevního historika, že legitimní jsou pouze opatření vůči majetku uskutečněná monarchy nebo diktátory? Není také náhodné že ideový odkaz velkého papeže dialogu Jana XXIII. se v současnosti nepřipomíná. Současná "restituce" takového majetku ale ve skutečnosti znamená v duchu Franzenových slov nikoliv restituci, ale refeudalizaci vztahů mezi státem a církvemi", uvádí jako jeden z argumentů proti restitucím, odborník na ústavní právo, V. Pavlíček. Že by dali s Bartošem řeč a trochu si procvičili dějiny v celé šíři jejich pestrosti?

 Lenka Procházková vede těžký boj, v němž nejde o ideologický střet, ale o hledání práva a pravdy.  "Doufám, že medializace mých kroků přispěje k tomu, aby poslanci a senátoři zpozorněli a začali se zajímat o znění zákonů z roku 1919 a 1947. A aby především požadovali soupis majetků, které mají být novým zákonem převedeny na církve, jinak nemohou o zákoně hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Můj čin byl takový osamocený výstřel do tmy. Podporu veřejnosti sice cítím, ale tato situace chce spíš činy než vyjadřování podpory..."

 Co se týče sociálně demokratické kampaně před krajskými volbami, může se nést v podstatě ve dvou základních rovinách. Buď vsadí na jedno téma a to bude navzdory typu voleb akcentovat -- např. církevní restituce, nebo se zaměří na témata s krajskými volbami spojená. Je schopna si sociální demokracie přiznat, že současný kapitalismus stojí před systémovou proměnou? Nakolik bude na lokální úrovni prosazovat posílení práv občanů, referenda a podporu družstevním průmyslovým podnikům? Kde jinde by se mělo s posilováním práv občanů začínat, než právě na úrovni lokální? Je toho ovšem schopna? Je schopna zaměřit předvolební kampaň do svých řad a občanovi a potenciálnímu voliči nabídnout konkrétní vizi, jak mu chce politikou v krajích pomoci? Zvolí si za heslo: "Vláda za bílého dne provede podvod století", nebo se vytasí s mottem: "Nechceme laciné body, potřebujeme vás"? Pro levicové voliče je toto sdělení zásadní -- a i pro mnohé nerozhodnuté, kteří pak často k údivu sociologa J. Kellera volí pravici v rozporu se svými objektivními zájmy.  Věřme, že si téma restitucí ideologizovat nedáme a budeme trvat na prošetření toho, co má být vydáno a nebudeme platit něco, co vydáno být nemělo, jelikož na to nebyl právní nárok.

 "Historici" z ODS, kteří obhajují bezprávnost režimu, kdy lze tolerovat loupežnou vraždu jako boj, dokonce partyzánský, protože jsme údajně byli ve válce, by si konečně měli uvědomit, že historikové jim nefušují do politiky a oni by se tedy měli držet svého kopyta. Jenom tak vědět, jakého.

  "To je právní fikce, že u nás v té době existovalo právo. Neexistovalo! Spousta lidí byla zabita. Nemluvím ani o Sudeťácích. Spousta majetku se zabrala. Byla právní libovůle, záleželo na tom, kdo v daném okresu měl zrovna moc", podělil se o svůj výklad dějin K. Schwarzenberg. To s tím relativizováním právního státu neděláš dobře, Karle, chtělo by se parafrázovat výrok z filmu Vesničko má středisková. Pavlíček ke knížecímu výroku poznamenává: "Ve skutečnosti náš poválečný vývoj se nijak nelišil od stavu v jiných státech protinacistické koalice na kontinentu způsobeného tím, že nacistické Německo rozvrátilo právo na území, které v době války obsadilo (u nás ještě před válkou). Nové poválečné režimy poté, co byl nepřítel poražen, odkrývaly hrůzy koncentračních táborů, hromadného vyhlazování civilního obyvatelstva a postupně obnovovaly demokratický stát na základě principů, na kterých se spojenecké státy dohodly."

 Nezbývá než doufat, že se téma "majetkového vypořádání" s církví nestane pouhou politickou hrátkou. To by potom po velkých slovech následovala ještě větší tma.      

Vytisknout