Proč Německo nemůže zachránit euro

22. 6. 2012

"Kancléřka Angela Merkelová dala najevo, že Německo nemůže zachránit euro. Má pravdu", napsal Wyplosz. 

Jeden z důvodů proč se v evropské krizi angažuje Mezinárodní měnový fond je fakt, že tato krize je krizí platební bilance. Eurozóna je jedním velkým podfukem, při němž prodejce financuje spotřebitele. Trvalé nerovnováhy na běžném účtu jsou nebezpečnou formou tohoto uspořádání (vendor financing), při němž země s přebytkem financují nákupy deficitních zemí. Toto uspořádání ovšem může úspěšně fungovat, ale pouze potud, pokud si je věřitel jist, že dlužník dokáže půjčky splácet. No a to v tuto chvíli jednoduše neplatí. Otázka zní, co se s tím teď dá dělat.

Euro bylo v Německu přijato bez demokratického hlasování voličů, pouhým rozhodnutím shora. Ve skutečnosti existovaly značné obavy, že by Němci euro odmítli, kdyby měli takovou možnost - a to je také hlavní důvod, proč ji nedostali. 

Řada obyčejných Němců vidí, že jejich tvrdá měna zeslábla. Už existovala měnová unie mezi oběma bývalými německými státy a západní Němci museli platit "solidární daň" na obnovu východoněmecké infrastruktury. 

Proto se nedá předpokládat, že by koalice CDU/CSU/FDP souhlasila se záchranným financováním eurozóny. FDP je libertariánskou stranou a je pod enormním tlakem svých voličů, aby nic takového nepřipustila. Pokud by Německo dovolilo, aby jeho daně financovaly údajnou rozhazovačnost v Itálii nebo Řecku, vznikly by nepokoje. 

Pro pravicovou koalici byl už souhlas s dosavadním omezeným financováním eurozóny volební sebevraždou. Přesto na to Merkelová přistoupila a CDU a FDP zatím prohrály každé zemské volby. FDP patrně napřesrok nepřekročí pětiprocentní hranici nutnou ke vstupu do Bundestagu. A přesně proto musela Merkelová o fiskálním paktu, k jehož schválení potřebuje dvoutřetinovou většinu, vyjednávat s SPD a Zelenými - a přeje si po roce 2013 případně uzavřít velkou koalici. 

Německé elity tedy vstoupily do měnové unie způsobem, který mnozí Němci považují za nedemokratický, a německé banky se v eurozóně pustily do spekulativních obchodů, takže v praxi periferii poskytly finance na nákup německého zboží a nahradily tak slábnoucí domácí poptávku. Německo bylo po znovusjednocení v lehké depresi, také kvůli demografii a nízkému růstu mezd, který omezil růst domácí poptávky. 

Pak se naráz celý experiment s eurem dostal do problémů. A také německý dluh po záchraně bank namočených v americké hypotéční bublině překročil hranici 80% HDP stanovenou v Maastrichtské smlouvě. A právě tehdy se skeptická německá veřejnost dozvěděla, že je potřeba pomoci Řecku, Portugalsku, Irsku a nyní i Španělsku. Ale každý ví, že to všechno se děje pouze kvůli podkapitalizovaným německým bankám držícím ohromné množství dluhopisů problémových zemí. A 59% Němců se ve výzkumu vyjádřilo, že má potíže nebo trpí. 

Co tedy může Evropa dělat? Stávající německý přístup podněcuje opětovný nástup ekonomického nacionalismu. Ve skutečnosti sledujeme opakované porušování maastrichtských pravidel na periferii i v samotném Německu, což je stále znovu kombinováno se strohostí vyžadovanou německým voličem. To nemůže fungovat. 

Německo nemůže zachránit euro. Nemá k tomu potřebné finanční zdroje, ani když připočítáme fondy ESM a MMF. Pokud si němečtí politici přejí aby euro přežilo, musejí uznat, že bankroty, odepsání dluhu a rekapitalizace budou nezbytné. Čím dříve k tomu dojde, tím lépe. Ale pokud má přežít jednotná Evropa, je třeba také změnit její institucionální architekturu tak, aby nadnárodní automatické stabilizátory působily proticyklicky - na rozdíl od procyklické strohosti. 

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout