Francii a Německo čekají obtížné rozhovory o budoucnosti EU

22. 6. 2012

Francouzský prezident François Hollande disponující čerstvou parlamentní většinou se chystá k bitvě s Německem ve jménu růstu, prosperity a lidské důstojnosti. Nebo tak alespoň vypadá populární obrázek toho, co je ve skutečnosti mnohem vrstevnatějším vztahem mezi novým francouzským prezidentem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou.

Partnerství dvou největších evropských ekonomik je pro fungování EU a eurozóny životně důležité. A toto partnerství vzkvétalo za mnoha politiků zastupujících strany ideově spřízněné nebo odlišné. A samotné euro je německofrancouzským nápadem. 

Nicméně tento vztah čelí vážnému napětí a Francie je v těžké defenzívě, nikoliv jen kvůli nekonečné evropské krizi ohrožující její jihoevropské spojence Itálii a Španělsko, ale také kvůli slábnutí samotné francouzské ekonomiky, které z dosavadního vztahu udělalo vztah méně vyrovnaný. 

Hollande se dnes v Římě sejde s Merkelovou a italským a španělským premiérem k rozhovorům o krizi v eurozóně před summitem EU, jenž se koná příští týden. Agenda zahrnuje mezinárodní bankovní dohled a návrh premiéra hostuitelské země Montiho na využití záchranných fondů unie k nákupu státních dluhopisů, aby se snížily výnosy z dluhopisů zemí jako je Itálie a Španělsko. 

Nejde o nový nápad a Merkelová ho již odmítla, protože by se jednalo o další bianco šek vystavený německými daňovými poplatníky. Hollande je nicméně rozhodnut předvést, že se nebojí berlínu postavit. Věří, že německé recepty v podobě tvrdé fiskální disciplíny a minimálního vzestupu výdajů euru v recesi nepomůže. A považuje se za politika, který spustí novou vlnu sociálně demokratických vlád v Evropě po dlouhém období převahy pravice. 

Hollandeho problém spočívá v tom, že Merkelová sice vyjadřuje podporu některým umírněným prorůstovým opatřením, ale současně vyvíjí tlak, který Francii zásadním způsobem ohrožuje. Hollande předloží návrhy na zavedení eurobondů a možnost Evropské centrální banky přímo použít záchranné fondy a stát se tak věřitelem poslední instance, jako tomu je v případě amerického Fedu. 

Jenže Merkelová trvá na tom, že tyto kroky mohou přijít až jako druhé v pořadí, po zavedení užší politické a ekonomické unie s jednotnou politikou. A o té by, přirozeně, za současných okolností rozhodovalo převážně Německo.  

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.6. 2012