Jak se Kalousek stal soudcem ve vlastním případě

25. 6. 2012 / Boris Cvek

Každý, komu je posvátná zásada právního státu, že nikdo nemůže být ve své vlastní při soudcem, ale že soud musí probíhat nezávisle a že právo vykládá v právním státě pouze nezávislý soud, a nikoli exekutiva, musel při nedělních Otázkách V. Moravce žasnout s otevřenou pusou nad výroky ministra financí Kalouska. Chápu, že si může být jistý svou věcí, a v takovém případě bych čekal, že řekne: "uvidíte, že mi dá nezávislý soud zapravdu!"

Kalousek však vystupoval zcela autoritativně tak, že on má prostě pravdu, že soudu není třeba, že svou vlastní věc rozsoudil a uzavřel. A to je něco zcela neslýchaného. Ministr financí si nárokuje být soudcem ve své vlastní při a tvrdí, že žaloba na Parkanovou kvůli ustálené praxi ministerstva, jež vykládá zákon, je něčím nehorázným. Jenže v právním státě i ministerstva, orgán exekutivní, podléhají platným zákonům a jediný, kdo v právním státě s konečnou platností vykládá zákon, je soud a nikdo jiný. Zejména je Kalouskova zcela protidemokratická aktivita, v níž si exekutiva uzurpuje soudní pravomoc, alarmující tím, že tak činí v případu, který se bezprostředně týká Kalouska samotného. Kdyby soud ve veřejném, transparentním procesu rozhodl, že ministerstvo financí po dlouho dobu porušuje svým vlastním výkladem zákonů zákon, mohl by jít do vězení samotný Kalousek jako ministr financí za tuto praxi zodpovědný. Kalouskovy výroky na stranu policie jsou také bezprecedentní. Pouze nezávislý soud může ukázat, zda policejní obvinění jsou podložená a vedou k odsouzení podezřelého, nebo naopak zda jsou vykonstruovaná, mylná či hloupá. Pokud mocný politik, ministr financí a lídr jedné z vládních stran, naléhavě a autoritativně tvrdí ve svém vlastním případu v hlavním politickém pořadu veřejnoprávní televize, že se policie mýlí, nebo že dokonce záměrně protiprávně kriminalizuje dlouholetou praxi ministerstva financí, pak je to neslýchaný a samozvaný nátlak na policii ze strany politiků, jakého tu ještě nebylo. Tuto roli, totiž posoudit práci policie, má pouze státní zástupce nebo soud, a nemůže ji hrát ministr financí, nota bene ve svém vlastním případu. Ministr financí se v demokratickém státě nemá vyjadřovat k práci policie, a to už vůbec ne tak kategorickým způsobem, jako by byl vševědoucí a věděl, že se policie mýlí. Tím méně ve vlastním případě. Kalouskovy výroky z dnešních Otázek V. Moravce musí ve veřejnosti budit pocit, že se ten člověk zatraceně bojí, že ho policie dostane přes soudní vyšetřování do vězení. Je to podle mého názoru konec TOP09, konec ministra Kalouska, který by v normální demokracii musel podat demisi, a možná začátek rozkrývání toho, co se dělo s penězi daňových poplatníků při miliardových zbrojních zakázkách. Paradoxně jediné, co by mohlo dát Kalouskovi ještě šanci, je nezávislý soudní proces, který by mu dal zapravdu. Proč proti němu ale tak horlí?

Kalouskovy bezprecedentní výroky, v nichž se stal soudcem a ve svém vlastním případu, lze nalézt ZDE.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 25.6. 2012