Starej lotr středočeskej? Neboli Kdopak by se Ratha bál...

28. 5. 2012 / Karel Dolejší

Myslím že komentátoři, kteří se ohrazují proti spojování české politické scény s mafií, dělají velkou chybu. Snahy kontrastovat nepsaný kodex mafie s údajnou absencí pravidel mezi českými politiky bychom měli považovat za autorskou nadsázku. Také čeští politici přece rozhodně mají nepsaná pravidla, podle kterých jsou za největší vyvrhele považováni Michálkové - a hrdinou je morální gigant Drobil, který držel basu. Pokud pravidla vypadají jinak než si člověk nezasvěcený do logiky událostí přeje, ještě to neznamená, že neexistují. A jestliže se rozhodnete odlišná pravidla nevidět, prostě je neuvidíte. Možná pak také budete mít problém pochopit, proč vlastně dohrál David Rath.

Když se minulý režim chýlil ku svému konci, leccos občas vylézalo na povrch. Soudruzi se v rámci "přestavby" zaklínali bojem s korupcí - a jednoho krásného dne byl veřejnosti předhozen i případ "krále Oravy" Stanislava Babinského, regionálně vázaného kšeftaře a přikradače, který si načas úplatky dokázal zajistit i přízeň nejvyšších. Jenže nakonec už mlaskal příliš a také příliš naivně spoléhal na kompromitující materiály ze svého zeleného sešitku - v představě, že pokud se mu něco stane, dokáže ohrozit hned několik figur přímo z ústředního výboru kompartaje. Leč nebylo tomu tak. Dopisy které psal z vazby byly starostlivě cenzurovány a zelený sešitek skončil kdovíkde. Sólista Babinský, který přišel o politické krytí, dostal 14,5 roku - aniž by to pochopitelně všudypřítomnou starorežimní korupci jakkoliv ohrozilo. Naopak, korupčníci vyšších šarží poté vynakládali na zajištění politického krytí svých aktivit výrazně větší úsilí a podíl příjmů, nikdo se už nechoval tak okázale a nezávisle jako Stanislav Babinský. Kdyby režim nepadl v důsledku vnějších událostí s kauzou naprosto nesouvisejících, případ by vlastně vedl k posílení nerozborné jednoty lidové fronty kšeftařů, korupčníků a tajemníků, šlo by o součást samočistících mechanismů předhazujících frustrovanému davu výhradně neposlušné a zlobivé členy smečky.

Existuje nekonečné množství spekulací o možných motivech a pozadí právě probíhající kauzy Rath. Někteří se dokonce domnívají, že jde o historickou událost, po níž budou následovat další a další korupčníci chycení za límec při své podloudné činnosti, načež zamíří za mříže.

Obávám se, že tomu tak téměř jistě nebude, a to přestože považuji konstrukce operující s cíleným útokem na opozici za poněkud zjednodušující. Rath byl prostě a jednoduše i uvnitř ČSSD příliš netypický. Byl to víceméně sólista a člověk, který se považoval za nepostižitelného. Některá vyjádření jeho bývalých stranických kolegů už ukazují, že měli vlastně přinejmenším zájem, pokud ne rovnou podíl na jeho pádu, protože s nimi nedržel basu. A možná dokonce překážel v některých poněkud větších obchodech než jakási rekonstrukce v Buštěhradě...

Zkrátka, v kauze Babinský se kdysi banda korupčníků pod záminkou boje proti korupci zbavila příliš samostatného a nespolehlivého článku celé hry. V kauze Rath to může být velmi podobné. Exemplární trest jednotlivce bude motivovat všechny zúčastněné, aby o to silněji vyli s vlky a drželi se smečky. Proces decentralizace moci ve státě se přinejmenším poněkud přibrzdí. Na tom vlastně mají zájem i různí nepříliš silní straničtí předsedové.

A jede se dál, kočárem bílým kolem černých skal...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 28.5. 2012