Kterak radní stranu solil, až jí zasolil

28. 5. 2012 / Karel Dolejší

V neděli policejní zásah ukončil měsíční táboření hnutí Okupujte na pražském Klárově. Již několik dnů bylo přitom zřejmé - zejména z veřejných vyjádření radního Prahy 1 Ivana Solila (ČSSD) - že se úřady ani nepokoušejí vést s protestujícími dialog a nalézt kompromisní řešení, které by umožnilo v legitimním protestu nějakým způsobem pokračovat. Hledaly se prostě jen cesty, jak se protestujících zbavit. Solil avízoval, že se tak stane ještě před koncem měsíce, a v neděli na jeho slova také došlo. Na místě zůstal pouze petiční stánek.

ČSSD za Paroubka představovala subjekt mezi mládeží extrémně málo populární - ať už kvůli legendárnímu policejnímu zásahu vůči CzechTeku, pro snahu předsedy strany přetáhnout komunistům voliče z řad důchodců (doprovázenou příslušnými posuny v image strany) či v důsledku kmotrovské arogance majitele "botiček od Diora". Začínala se prostě rýsovat doslova generační propast, protože kulturně konzervatívní a papalášskou stranu organizovanou na vůdcovském principu mladší generace opravdu nemusela. Odstup mladších z "generace Y" vůči všem sociálním autoritám bez rozdílu ovšem není vůbec nic specificky českého, zasahuje dnes celou Evropu, když těm kdo vstupují do života se nabízí mimořádně velká šance zařadit se mezi prekariát - a nejnovější "reformní" iniciativy německé pravice, které ČSSD soustavně a oddaně podporuje, počet těch kdo mohou očekávat "radostné vyhlídky" zmíněného typu ještě dále navýší. .

Jedním z dědictví nepokojů na konci šedesátých let bylo otevření západních levicových stran komunikaci s občanskými iniciativami a protestními hnutími. Zřejmě ani ne tak proto, že by platilo (jak píší někteří naivní politologové) "až se vybouří, budou nás volit", ale prostě proto, že komunikaci s každou další generací je třeba se učit znova a znova - a relativně spontánně vznikající iniciativy jsou často neocenitelným vzorkem potenciálního voličstva, který se nevyplatí ignorovat. A už vůbec není vhodné zaujímat apriori postoj typu "Buď budete poslouchat, nebo uvidíte".

Samozřejmě, tam kde se socialistické strany mění v pouhé převodové páky mezinárodních finančních institucí s lehce načervenalým nátěrem, tam už ani komunikace s občanskou společností není, co bývala. Obecně však lze říci, že západní strany levého středu mají vesměs k různým protestům a iniciativám o dost méně konfliktní vztah než ČSSD. Určitě by stálo za to něco s tím už konečně dělat. Preference strany v důsledku Rathovy aféry právě klesají - a v této chvíli přichází Solil propagující policejní zásah na Klárově, jasnou to reminiscenci na paroubkovské časy. Vskutku geniální tah, to se panu radnímu zase musí nechat...

Nikde není předem dáno, že plody nespokojenosti s mimořádně neoblíbenou Nečasovou vládou musí sklidit právě v Lidovém domě. Starší příznivci sociálních demokratů po aféře Rath mohou eventuelně hlasovat z protestu i pro komunisty, kdežto mladší nespokojence se opět snaží podchytit například Strana zelených. Jestli se k dosud málo věrohodné očistě strany od kmotrů přidá ještě paroubkování směrem k mladším generacím, preference ČSSD mohou začít klesat do netušených hloubek.

Poučení z krizového vývoje, při němž strana nedokázala účinně využít ani rekordní nespokojenosti s nejhorší vládou od listopadu 1989, by se pak mohlo jmenovat například "Kterak pan radní solil, až zasolil".

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 28.5. 2012