Jako štvaná zvěř

28. 5. 2012 / Marek Řezanka

Další lidé přijdou v souvislosti s jeho kauzou o místo. Přehlíželi, co se děje, nejednali rozhodně, pochybili.

Z něho bude již provždy vyvrhel -- a dobře mu tak. Veřejnost si oddechne, že má od něho pokoj. Je tu však jedno velké ale -- magickým číslem v této kauze je číslice sedm.

Nejedná se přitom o pověstnou krabici s vínem. Jde o věk údajného pachatele, na něhož se pozornost médií upřela. V mateřské školce v Hradci Králové měl sedmiletý chlapec sexuálně obtěžovat své spolužáky. Případ řeší policie. Nebyla by to Nova, aby se případu nechopila a neupozornila nás, že takovýto případ nemá v české republice obdoby. Opravdu? Možná je pouze první, který byl takto medializován. Je jistě hrozné, že dětství jakéhokoli dítěte je deformováno sexuálním zneužíváním

. Přeci jenom u dětí od pěti do sedmi let by měla být použita maličko jiná terminologie. Děti v tomto věku nejsou sexuálními zhýralci. Než se do výše vymrští mravokárný prst, mělo by se pamatovat na dítě a jeho práva. Jenže práva dítěte jsou v mnoha ohledech v české společnosti až na posledním místě. Bohužel. Kolik dětí je v tichosti stěn ložnic zneužíváno svými příbuznými či přímo rodiči, aniž se to kdokoli dozví? Kolik z nich má trauma na celý život, které potom jejich život citelně ovlivňuje? Kdo se zabývá jejich právy? Koho zajímají jejich osudy?

Jak média uvedla, sedmiletý chlapec pochází ze sociálně slabé rodiny. Než byl vydán davu anonymních diváků k rozsápání, mělo se možná řešit, zda tento "pachatel" není zároveň obětí.

V jakých podmínkách vyrůstá, jak vypadá jeho každodenní život, čím vším si již ve svých sedmi letech prošel? Děti zanedbané a týrané často končí v diagnostických ústavech. Jde o velmi smutné příběhy těch, jimž osud nastavuje odvrácenou tvář již od nejútlejšího dětství. Měřítka pro tyto děti jsou poněkud jiná, než pro děti zahrnuté láskou rodičů či aspoň jednoho z nich.

Věková hranice sedmi let však říká jedno: Tento jedinec ještě není "hotový" a neměl by být trestán jako dospělý člověk. Bude-li s ním zacházeno jako se zločincem, je velmi pravděpodobné, že z něho zločinec vyroste. Spíš by však člověk očekával, že mu bude vysvětleno, co bylo na jeho chování špatné a dostane se mu adekvátní péče, aby se pro příště takového jednání vyvaroval. Bude to běh na dlouhou trať a mnohdy neúspěšný. Ale šance zde je. Mediální štvanice mu však v ničem nepomůže. Naopak.

Média by si měla uvědomit jedno. Mají velkou moc -- a zneužívají ji. Nejenom v případě sedmiletého chlapce. Klidně i v případě politika, jemuž namalují obraz korupčníka dříve, než začne soudní jednání, které rozhodne o jeho vině, nevině či ho zprostí viny pro nedostatek důkazů. Budou-li soudit média, nepotřebujeme soudy a ušetříme za platy soudců. Pro demokracii by však takové poselství bylo tím nejhorším možným.

Vytisknout