Konec civilizace opět odložen: za jakou cenu?

14. 2. 2012 / Michal Vimmer

Ekonomický server Bloomberg se 6. února 2012 s teorií Peak Oil (Ropného zlomu) rozloučil.Článek uvádí typická vzpomínka zaměstnance ropné společnosti (Daniel Lacalle, REPSOL) jak se mu přátelé před 20 lety pošklebovali, když do branže nastupoval:

Vzpamatuj se! Co tam budeš dělat? Copak nevíš, že ropa do 20 let dojde?

Uplynulo 20 let a přešly 4 energetické krize a americký geologický průzkum slibuje, že pod zemí leží přes 2 biliony barelů nedotčené ropy, což by mělo stačit na příštích 70 let při současné úrovni spotřeby. Díky pokročilé technologii dnes tryská ropa z hloubek a geologických podmínek dříve nemyslitelných. Biliony barelů byly odhaleny během posledních 5 let na nových nalezištích od severních končin kanadské Alberty, v horách a údolích Patagonie i v oblasti africké Velké příkopové propadliny.

"Pochybovat o lidském důvtipu se nevyplácí," komentuje olejář Daniel Lacalle. "Odhalené zásoby jsou tak obrovské, že je nevyčerpáme za našeho života, života našich dětí ani našich vnuků..."

Obavy z nedostatku ropy a tzv. energetická bezpečnost se staly ústředním tématem politických debat v Americe po útocích 11. září a dobytí Iráku. Byl to texaský investiční bankéř Matt Simmons , komu se podařilo mezi obchodníky, politiky a médii roztočit spirálu děsu z nezvratného propadu těžby ropy , např. Goldman Sachs v atmosféře tehdejší paniky hrozil skokem ke $200 za barel. Po většinu prvního desetiletí 21. století udávala diskuze o ropném zlomu tón na environmentalistických i bezpečnostních konferencích, vědeckých kongresech o přírodních zdrojích a udržitelnéím rozvoji. A téma je stále žhavé -- navzdory novým převratným objevům.

Co se změnilo?

Bloomberg vypočítává řadu nedávno zpřístupněných nalezišť : Brazilská státní společnost Petrobras navrtala obrovské zásoby ropy skryté hluboko v podmořských horách, podobně si vedou Chevron a Shell v Mexickém zálivu, stovky mil od pobřeží a hloub než si dříve kdo dokázal představit.  Kosmos Energy Ltd. očekává stejné výsledky v podobných geologických podmínkách na druhé straně Atlantiku u pobřeží Afriky. Objev texaského olejáře George Mitchella, který zdokonalil 40 let starou techniku hydraulického štepení, spustil revoluci v těžbě amerických ropných zásob. (Pro srovnání ZDE.

Otcem teorie Ropného zlomu se stal v roce 1956 goelog Shellu M. King Hubbert, jenž usoudil, že veškerá ropná produkce v USA dosáhne maxima v roce 1970 a dál už bude jenom klesat. Hubbertova předpověď se naplnila, i když ne z důvodů, ze kterých Hubbert vyšel. Teorie Peak Oil tak získala značné renomé zvláště mezi environmentalisty, pro které se stala úhelným kamenem apokalyptické vize konečného vyčerpání neobnovitelných zdrojů.

Když se ceny ropy během let 2000 - 2007 ztrojnásobily (petrolejáři se tak přizpůsobili rostoucí poptávce v Číně a Indii), Hubbertovy myšlenky získaly na váze a vstoupily do obecného povědomí. Slovo "peak" se stalo módním pojmem, který nechyběl v žádné debatě o strategických zdrojích čehokoli. Příkladem za všechny budiž kniha investičního bankéře Simmonse, Hubbertova nejzanícenějšího apoštola "Soumrak nad pouští: Nadcházející ropný šok pro světovou ekonomiku."

Klíčovým argumentem knihy z r. 2005 je fakt, že S. Arábie, největší zdroj a zároveň světový vývozce ropy č. 1, tají skutečný rozsah zásob i svoji produkční kapacitu. Pokud by se se saúdskou ropou nedalo počítat, utrpěla by světové ekonomika nepředstavitelný otřes.

Kvalifikovanou oponenturu dobové ropné hysterie představil v r. 2006 Daniel Yergin, laureát Pullitzerovy ceny za knihu "Cena" pojednávající o historii ropného průmyslu. Yergin označil teorii Peak Oil za "zavádějící". Ve studii zveřejněné v r. 2006, byť se opírá o neúplné vstupní údaje, předpověděl Yergin 50% nárůst světové těžby do roku 2030. Už dnes, 6 let po Yerginově prognóze, je produkce vyšší o 5%.

Simmonsův apel nicméně slavil triumf. Tažení ceny ropy vzhůru v roce 2007 vyvrcholilo na $147.27 za barel v červenci 2008. Když se investoři, politici a analytici marně pokoušeli najít odpověď proč je ropa tak drahá, nabízel se k uvěření Ropný zlom. Vážně s ní tehdy operoval americký FED i Mezinárodní energetická agentura.

Že za explozi cen ropy rozhodně nemůže její úbytek, argumentoval v rozhovoru zveřejněném 17. září 2008 na serveru The Register Richard Pike, předseda britské Královské chemické společnosti (článek se jmenuje "Ropný zlom se odkládá: Co vám ropné společnosti neřeknou").

Cituji: "Do debaty o konci ropy se pouštějí lidé, kteří nerozumějí matematice, o teorii počtu pravděpodobnosti mají mizivé povědomí - o geologii ani nemluvě - a těžaři jsou ti poslední, kdo má zájem na tom vynášet na světlo skutečný stav věcí."

V září 2008 ovšem vypukla v plné síle americká hypotéční, posléze tzv. finační krize ZDE Cena ropy se řítila dolů ZDE Náhle bylo evidentní, to co podrobně dokladoval F. W. Engdahl na jaře 2008, že cenu ropy ve skutečnosti vyšroubovali do nebes spekulanti.

Co dodat?

Díky technologickému rozvoji posledních let je hrozba nedostatku ropy jako suroviny zažehnána. Těžařům se dnes vyplatí hledat a otevírat nová hlubokomořská naleziště podobně jako v Mexickém zálivu či dolovat v břidličných slojích pod Severní Dakotou i při cenách od $50 - $60, tzn. na poloviční úrovni rekordu z léta roku 2008. Oč méně opodstatněné jsou za horizontem cenových "peaků" mediální obavy z vysychajících ropných studní, o to víc se obnažuje agenda, která hraje na ropných trzích vždy první housle - agenda otevřeně politická. Ve hře je "energetická bezpečnost" (U Nás) a "soběstačnost" (USA) .

Oficiální politiku ČR, malého státu dovážející ropu, resp. FF ("fosilní paliva"), do budoucna determinuje snaha vyvázat se z energetické "závislosti na nepřátelském Rusku." Dědičným strašákem v politice jediné supervelmoci, zároveň největšího světového konzumenta FF, ale i významného historického producenta FF - USA, je arabský ropný šok z roku 1973. Stupňované napětí ve vztazích s islámským světem je důvodem současné akcelerace snah USA o zajištění saturace spotřeby z vlastních zdrojů.

Lapidárně řečeno, ropné společnosti a státy vyvážející ropu mají zájem na tom, aby se její cena držela co nejvýš a spotřeba zároveň rostla. Závislost na ropě (FF) je v západní civilizaci dosud nevyvrácenou konstantou. Jestliže teorie Peak Oil, tedy fyzického, resp. technologického nedostaku suroviny s rozšířenou nabídkou ztrácí platnost, do hry vstupují karty umělé manipulace cenou ropy: lokální evergreeny jako arabská Palestina, konflikt s Iránem, nepokoje v deltě Nigeru a globální projekt uhlíkové daně těsně svázaný s teorií globálního oteplování. Pokud nezíská problematická teorie globálního oteplování konsenzuální politický kredit , zdá se, že několik následujících generací nic nemotivuje k přehodnocení životního stylu. Ale na rubu bezohledného konzumu plovoucího na nově nalezené ropě dražší jen o pár dolarů nejsou jen námořní aféry jako byl dlouho neucpaný ropný gejzír Deepwater Horizon nebo plánovaná devastace rozsáhlých území a zamoření spodních vod "pokročilými technologiemi" na souši .

Zatímco vyšší světová cena FF pro národ turistů znamená dražší letenky a nákladnější dovolenou, pro domorodce tatáž cena znamená dražší chleba nebo také hlad.

Problém globální civilizace živené ropou je nevyřešená otázka společných hodnot. Nikoli množství a cen ropy.

Vytisknout