Namísto právního státu zákony džungle

31. 1. 2012 / Aleš Uhlíř

Exekutor může zajistit majetek v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekuce. Snad by se v takové situaci dal podat návrh na zastavení exekuce soudem pro její nepřiměřenost, popřípadě na odklad exekuce (pro tíživou situaci osob, bydlících v domě), nejlépe oba návrhy současně.

Problémem by mohlo být, že exekutor, který je sám oprávněn určit způsob exekuce, neshledal žádný jiný majetek, který by pohledávku (a především příslušenství, zahrnující i profit exekutora) pokryl a proto se nakonec zaměřil na nemovitost.

České zákony upravující exekuce výslovně takovou šílenou exekuci - prodej domu pro pár korun nevylučují a pro dluh dvou stovek tak je možné poslat lidi na ulici. Prostě princip přiměřenosti, který měl takovým věcem zabránit, nefunguje. Tam, kde slušnost a dobré mravy jsou jen prázdnými slovy, ani fungovat nemůže.

Nediví se už jen laici, nervy přetekly i ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi, který nyní přišel na to, co je dávno známou věcí -- exekutoři na zákon nedbají a tím, jak exekuce vedou, zákon porušují. Kárné žaloby, které ministr na exekutory podává, již zřejmě k zastavení té obludné nezákonnosti nestačí.

Jiří Pospíšil je zřejmě první osobou v tak vysokém postavení, která se zmínila o tom, že možná dojde i na zrušení exekutorů. Smyslem exekuce je uspokojit pohledávku věřitele.

Jaký však má smysl uspokojit bagatelní pohledávky (různé nedoplatky ze zapomenutých či ztracených složenek) pomocí obludné mašinérie, kde nakonec inkasuje především sám exekutor? Systém by měl dát samozřejmě možnost takovému věřiteli postarat se o zaplacení bez angažování exekutora.

Exekuce zde naprosto ztrácí původní smysl, kterým již není uspokojení dlužníka, nýbrž vytvářet zisk exekutorů. Exekutora nezajímá výše pohledávky povinného, může to být klidně i koruna. Do celkové sumy si zakalkuluje i svou vysokou odměnu a nejde-li pak takovou vytvořenou pohledávku uspokojit prodejem movitých věcí nebo z příjmů povinného, sáhne exekutor po nemovitosti.

Přiměřenost závazků povinného a ceny předmětu ho nezajímá. Ukazuje se, že tuto skupinu nic nezastaví, zákony pro ni neplatí. Kárná řízení nijak nepomáhají a tak se ministrovu rozhořčení nelze divit. Možná skutečně jediným způsobem, jak řádění exekutorů čelit, bude jejich úplné zrušení. Prostě se v Česku tento institut neosvědčil.

Před 5 lety jsem v článku "Exekutor po česku jako katův pohůnek" na příkladu z Rakouska ukázal, že právní řád musí chránit především povinného a ne exekutory a vyjádřil podivení nad tím, do jak znetvořených podob a zvráceností se u nás může proměnit vše, co jinde slušně funguje.

Ukazuje se, že přes veškerou snahu vymezit zákonem exekutorům meze, se toto v Česku, kde se zákony nerespektují, míjí svým účinkem. Zrušení exekutorů, o němž již uvažuje ministr spravedlnosti, je u nás jediným řešením. Lze vést kárné řízení pro ojedinělé excesy exekutorů, není ale možné takto bojovat s takřka všemi zvlčilými exekutory. Je vidět, že tato skupina pozbyla naprosto soudnosti a není moci, ani zákona, který by respektovala. Prostě ta chtivost profitovat za každou cenu z majetku povinných, kráčet za penězi přes mrtvoly a pohrdat zákony musí jednou skončit. A skončí tak, že nebudou exekutoři.

Nicméně exekutoři jsou jen vzorek české společnosti a jejich chování, mravní zásady a vztah k zákonům této společnosti odpovídají. Bylo by chybou nadávat nad zkažeností exekutorů a nevidět stav společnosti. I kdyby byli všichni exekutoři zbaveni svých funkcí a byli ustanovení noví, vyšlo by to nastejno. Nezměnilo by se nic. Tak jako na jiných postech, které bychom mohli jmenovat (volení zastupitelé, ministerští úředníci aj.), chtějí se i zde lidé dostat k penězům. Někdo bere úplatky, profituje z vyžírání státního rozpočtu, oni si svůj byznys založili na divokých exekucích.

Lidé se budou muset různým perfidním praktikám přizpůsobit a chovat na každém kroku ostražitě jako v džungli. Dnes a denně vyplývají na povrch nové finty, jak se na lidech obohacovat. V textu "Nebezpečni podomní prodejci energií falšují i podpisy" na serveru novinky.cz se popisují případy, kdy pomocí klamavých a podvodných úskoků ale i falšování podpisů jsou odběratelé energií převáděni k jiným dodavatelů jen proto, aby různí podvodníci ve službách dodavatelů energií inkasovali odměny.

Energetický regulační úřad (ERÚ) zaznamenal stovky takových případů. Postihy prý "zatím váznou" a ani ty nejkřiklavější případy padělání smluv nekončí postihem. Ukončí-li dodavatel spolupráci s prodejcem falšujícím smlouvy, přejde ten k jinému dodavateli a pokračuje dál v podvádění. Trestní právo zde prostě nefunguje, trestní oznámení nekončí postihem a nezbývá, než se řídit zákony džungle -- nejlépe na každého, kdo zazvoní u dveří pohlížet preventivně jako na zloděje.

Kapitolou samo o sobě jsou dluhy dětí, třeba i devítiletých (za telefon, černou jízdu), které jsou pečlivě evidovány a později vymáhány. K tomu např. článek "Stále více dětí dělá dluhy, nejmladšímu je devět" na serveru novinky.cz z 19. 10. 2011. Vychází se z toho, že nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a mravní vyspělosti jejich věku. Je ale rozumný mobilní operátor, který desetiletému, který je třeba ovlivněn reklamou, prodá mobilní telefon a uzavře s ním smlouvu? Prý to soudy akceptují jako platnou smlouvu. A může se vymáhat, nejdříve v rodině a pak třeba i po dítěti, až nabude zletilosti.

Byl zveřejněn otřesný případ dívky ("Žena na hranici bídy musí platit dluhy z doby, kdy žila v dětském domově:), která žila jako sirotek v dětském domově a na její staré adrese v Brně za ni opatrovnice nezaplatila poplatek za komunální odpad, v době, kdy dívka již žila v dětském domově. Po osmi letech se ozval exekutor. Nepřišel by, dívka však měla naspořeno ze sirotčího důchodu a tak bylo z čeho brát. Město nesmyslně vedený poplatek neodpustí, soud proti nezletilé vydal exekuční titul a později nařídil exekuci. Až do příchodu exekutora dívka, žijící před tím léta v dětském domově, o ničem nevěděla. Do věci vstoupili právníci, ombudsman a nakonec se ukázalo, že s tím u nás skutečně nic dělat nejde. Bodejť by se dalo, když už na magistrátu jsou bezcitní idioti, jeden to posílá druhému a ani nezávislý soud tomu neudělá přítrž s poukazem na výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

Lze se pak divit, že člověk, jehož exekuce vyhání do bezdomovectví, propadne takovým náladám, že by "vzal samopal a šel vystřílel nějaký soud" a ze strachu o sebe a děti by se upsal i ďáblu? Vždyť žijeme v džungli.

Vytisknout