Otevřený dopis vedení CZALPA ČSA

12. 12. 2011 / František Stočes

Jsme aktivisté zabývající se rozvojem družstevního podnikání v ČR, mj. s ohledem na slavné prvorepublikové tradice družstevnictví. Za vzor družstevního podnikání však slouží baskická Mondragonská družstevní korporace (MCC), která se z jediného malého družstva rozvinula v kolos s 83 000 zaměstnanci a s pobočkami po celém světě, který měl v roce 2008 obrat půl bilionu korun a celková aktiva bilion! MCC dosáhla nejvyšší produktivity v celém Španělsku a ziskovosti 2x větší než španělský průměr! Zřídila si vlastní banku, sociální pojišťovnu, výzkumný ústav i univerzitu. V roce 2004 navštívil MCC král Juan Carlos a prohlásil: "MCC je dobrodiním pro Baskicko, pro Španělsko a pro pracující. Bylo by báječné, kdyby ve Španělsku bylo takových korporací mnohem více." Viz ZDE.

Dovolujeme si Vám proto předložit k úvaze následující myšlenky.

Pokud budou ČSA -- jejichž majetek vznikal i z práce všech zaměstnanců ČSA -- znovu privatizovány, je prakticky jisté, že nebudou prodány za nejvýhodnější cenu (např. zájemci z Ruska popř. Číny), ale z "bezpečnostních důvodů" za cenu podstatně nižší. I proto by měly být zváženy další možné formy, jak ČSA privatizovat.

Jednou z variant je privatizace formou zaměstnaneckého akcionářství. Tato metoda je rozšířená v USA pod názvem ESOP (Employee Stock Ownership Plan) a těší se (na rozdíl od ČR) finanční podpoře tamního státu. Patrně asi víte, že takto byly v roce 1995 privatizovány United Airlines; zprvu velice úspěšně, nicméně v roce 2000 projekt vyhasl. Viz např. článek Jak to bylo s privatizací United Airlines. ZDE.

Při zvážení omylů, kterých se vaši kolegové v USA dopustili (na ESOP projektu neparticipovali zdaleka všichni zaměstnanci, což podlamovalo solidaritu, zodpovědnost i podnikatelské aktivity v rámci celých aerolinek) a vzhledem k tomu, že ČR nákup zaměstnaneckých akcií finančně nepodporuje (takže participujících zaměstnanců by bylo ještě méně), jevila by se nadějnější transformace na zaměstnanecké družstvo, popř. na družstevní korporaci. Nadějnější mj. proto, že mezi velkou částí zaměstnanců ČSA existuje významná stavovská hrdost, která by měla pomoci vzniku skutečné solidarity, bez níž družstvo nemůže ekonomicky prosperovat (v MCC tato solidarita vznikala na patriotismu Basků). V tomto případě by v konečné fázi České aerolinie vlastnili, teoreticky stejným dílem, všichni zaměstnanci (družstevníci) ČSA. Přeměnu regionální letecké společnosti na družstvo zvažovali např. argentinští piloti a letecký personál v době hluboké ekonomické krize jejich země na počátku milénia.

Tuto formu privatizace podporuje i The International Cooperative Alliance, která na svém kongresu v kolumbijské Cartageně v roce 2005 schválila Světovou deklaraci o výrobních a zaměstnaneckých družstvech, kde mj. vyzývá vlády: "Vlastnictví výrobních a zaměstnaneckých družstev by mělo být více podporováno, jako možný alternativní proces při privatizaci, přeměně podniků v krizi, restrukturalizacích, u podniků bez dědiců, u start-up projektů..." ZDE.

1) Transformace ČSA na zaměstnanecké družstvo

Současná česká legislativa deklarující rovnoprávnost všech typů obchodních společností tuto variantu rovněž umožňuje; viz Obchodní zákoník, zejména body:

Rozhodovací procedury v případě velkého počtu členů řeší:

Argumenty pro družstevní formu privatizace:

• Jde o nejférovější formu odměňování pracovníků za vykonanou práci, zahrnující i spravedlivý podíl na zisku.
• Majetek i zisky z provozu družstevních ČSA by zůstaly v ČR.
• Snížilo by se propouštění (tedy i nezaměstnanost).
• Družstevní forma se osvědčila v období hluboké ekonomické krize! Jako příklad slouží Argentina 2001-2009, kdy zaměstnanci obsadili zkrachovalé továrny, transformovali je na družstva a začali prosperovat (viz např. film The Take od Naomi Kleinové).
• Příznivé důsledky lze očekávat v odborném i všeobecném vzdělávání pracovníků, stabilizace jejich rodin i v rozvoji komunity (MCC na tyto účely v krizovém roce 2010 vynaložilo cca 500 milionů korun).
• Fiasko dosavadních privatizačních pokusů.

Prosperita družstva pak úzce souvisí s respektem k autentickým družstevním principům, zejména jde o solidaritu, demokracii rozhodování i sdílení informací, demokracii vlastnictví včetně práva na spravedlivou dividendu a princip, že 1 družstevník = 1 hlas. Tyto principy mohou být samozřejmě implementovány do vnitřních předpisů i jiných typů obchodních společností; a naopak, při jejich absenci se družstvo mění v kvazi akciovou společnost s adekvátními negativy.

ZÁKLADNÍ PODMÍNKOU ÚSPĚCHU JE SAMOZŘEJMĚ EXISTENCE REALISTICKÉHO (ZISKOVÉHO) PODNIKATELSKÉHO PROJEKTU!

Prvními kroky -- a v této fázi, by měly vysoce významnou organizační roli sehrát odbory!!! -- by měly zahrnout:

/1/ Jednání s odbory a zaměstnanci ČSA ústící v založení družstva. /2/ Vytvoření stanov. /3/ Složení zapisovaného základního kapitálu. /4/ Svolání ustavující schůze. /5/ Registraci do Obchodního rejstříku. /6/ Při eventuální privatizaci ČSA nabídnout družstevní privatizaci jako konkurenční projekt; popř. k družstevní formě privatizace vyzvat stát.

Ad. /1/, /2/: Určitý servis (vzory stanov, detailní znalost české legislativy apod.) by měla poskytnout Družstevní asociace ČR. DAČR ovšem sleduje družstevní standardy EU, (tj. družstvo spíše jako charita, kde jsou prioritami počty zaměstnaných osob se sníženou pracovní schopností, počet Družstev invalidů apod. a nikoli formování podnikatelských kolosů jako byly Slušovic či je MCC...). Z těchto důvodů a rovněž proto, že by šlo o průkopnický projekt, by měla být vysoce užitečná i komunikace s vedením MCC a rovněž přímo s The International Co-operative Alliance.

Ad /3/: Vzhledem k nynějšímu počtu zaměstnanců ČSA (cca 3 000) by každý zaměstnanec složil cca. 17 Kč, finanční riziko v případě neúspěchu je tudíž zanedbatelné.

Jak by mohly ČSA přejít do vlastnictví eventuálního družstva?

Družstvo ČSA by mohlo aerolinky odkoupit od státu kupř. na splátky s tím, že bude kupní cenu státu splácet dohodnutým procentem ze zisku a ručilo by svým majetkem (proporcionální část každé splátky by se připisovala na účty jednotlivých družstevníků jako kladná dividenda). Kupní cena by měla vycházet z hodnoty majetku ČSA, snížená o odečet nynějších dluhů, které jdou na vrub majiteli, státu (FNM). Po zaplacení poslední splátky by ČSA přešly do vlastnictví družstva.

Situace, kdy český stát "prodal" Nomuře svou banku IPB v hodnotě +30 miliard za symbolickou 1 korunu (!!!), se pro české družstvo jistě reprízovat nebude; tradiční české daňové prázdniny, investiční pobídky či šrotovné pro zahraniční podnikatele, apod. budou pro "české rodinné stříbro" patrně rovněž tabu... Možná by byly dostupnější některé dotace poskytované EU.

2. Transformace ČSA na družstevní korporaci

Tato forma se jeví výhodnější než zaměstnanecké družstvo zejména při transformaci velkých průmyslových subjektů. Postup by byl podobný jako v první variantě s tím, že v tomto případě by došlo ke vzniku několika samostatných družstev, která by jednak plnila svou základní korporátní povinnost, tzn. zajišťovat a rozvíjet letecký provoz. Každé z těchto družstev by však mohlo ekonomicky expandovat i horizontálně, což by bylo ekonomicky přínosné nejen pro jeho členy, ale i pro korporaci -- každé družstvo by ze svého zisku povinně přispívalo do celkového akciového kapitálu korporace (v případě MCC je to 7,5%). Plnění korporátních povinností (korporace má např. na rozdíl od koncernu právní subjektivitu), by řídily korporátní orgány; v případě MCC to kupř. jsou kongres, generální rada, 4 divize, atd. viz web MCC).

Jak mohly být (někdejší) ČSA transformovány na družstevní korporaci názorně ukazuje způsob, jakým byly ČSA demontovány: počínaje "privatizací" dálkových letů Air France a konče vznikem a osamostatněním Air Cargo Terminal a.s., Air Czech Catering a.s., Czech Airlines Handling, s.r.o., Aelia Czech Republic, s.r.o... To je ovšem již nevratná minulost a ztracená příležitost...

Možnost transformace nynějšího zbytku ČSA na družstevní korporaci by pochopitelně musela vycházet z detailních znalostí eventuálních subjektů z nichž nynější ČSA ještě sestávají; a zajímavost takové koncepce by se jistě zvýšila v případě, že by se o podobné koncepci uvažovalo v rovněž postupně demontované a.s. Letiště Praha, jejímž vlastníkem je zatím Ministerstvo financí ČR.

Nevýhody, rizika a hrozby

• Jde o zcela pionýrský projekt, realizovaný v prostředí vysoce zkorumpované podnikatelské, politické a justiční sféry české společnosti.
• Vzhledem k postoji pravicově liberálního establišmentu (včetně mainstreamových médií), který není družstevnímu podnikání příznivě nakloněn -- viz např. likvidace Agrokombinátu Slušovice, perzekuci jeho zakladatele, doc. F. Čuby; a rovněž rozbití autentického československého družstevnictví (jeho "transformací" na družstva vlastníků) -- lze očekávat interference (různé intenzity, charakteru i stupně amorálnosti) z této strany.
• Podobné interference lze očekávat i od insiderů a zájemců (eventuálně propojených s establišmentem), hodlajících ČSA "výhodně" (tzn. pod cenou) zprivatizovat.
• Nejsou jasné eventuální možnosti interference zahraničního původu a zájmů.

Závěr

Společenská prestiž navrženého projektu má vysokou hodnotu zejména při vědomí skutečnosti, že OSN vyhlásila příští rok 2012 jako Mezinárodní rok družstev se sloganem -- Družstva budují lepší svět! Proto by jej -- i vzhledem k chronické a hluboké ekonomické krizi -- měly podpořit všechny strany, které mají družstevnictví ve svých programech, zejména ČSSD.

Závěrem, ať již dopadne situace v ČSA jakkoli, přejeme, aby to bylo ku prospěchu ČSA, jejich zaměstnanců i České republiky.

S úctou

Praha, 10. prosince 2011

Vytisknout