Mediální kampaň: "Andrej Babiš ohrožuje systém!"

13. 12. 2011 / Emil Hruška

Vstup do vysoké politiky české jest povolen jen těm mravným, čestným, neúplatným a spravedlivým. Sotva oznámil své legitimní ambice v tomto směru Andrej Babiš, jeden z nejúspěšnějších manažerů v této zemi, nastalo pozdvižení. A lokajský tisk má náhle "kauzu Babiš", neboť Babiš znenadání peče špatný chleba, Babiš byl agentem démonické Státní bezpečnosti, a tak dále a tak podobně. Celá tato mediální kauza Babiš je totiž o modelovém přístupu, a v jeho rámci vůbec nezáleží na tom, zda to či ono tvrzení o obviněném je pravdivé!

Veškeré denunciace totiž musí kompromitovat každou vyčnívající osobnost typu Babiše; každou osobnost, jež si dovolí chtít narušit systém, který nastavili právě ti čestní, mravní a neúplatní. Je jich celá řada, snad jen pár příkladů z poslední doby: Topolánek, Bárta, John, Drobil, Šmerda, Kocourek, Barták, Fuksa, Besser a další, těch skvělých jmen novodobé české elity přibývá skoro každým dnem.

Do čela kampaně, která má za cíl zkompromitovat Babiše, zkazit mu případný vstup do vysoké politiky děj se co děj, se postavily tři velké barevné týdeníky, a my se můžeme v prvé řadě podivovat prostoru, který tyto časopisy poskytují antibabišovské kampani. Tolik místa by nedostal snad ani americký prezident!

Však nejvíce nás zaujme způsob antibabišovského psaní, jež je téměř skvostným příkladem denunciace, založené na mazaných náznacích, polopravdách, dohadech, podivných kombinacích a zvláštních indiciích. Ovšem to, co nelze takzvaně vyargumentovat, může se hbitý psavec pokusit dohnat nadávkami a trapným (rádobyironickým) osočováním.

Tak třeba na stranách 18 až 30 (!) časopisu Euro č. 49/2011 lze se třeba o Andreji Babišovi dočíst, že je: tvrdý lovec a mistr mystifikace, velký vůdce nespokojených občanů srocených pod praporem ANO 2011, agrární magnát, nekompromisní vytěsňovatel, agrobaron, žonglér na chemické hraně, miláček špiček ČSSD, důvěrný Bureš, agent z vinárny, komunista na cestách...

Žurnál Reflex, rovněž číslo 49, se do Babiše pustil především ústy "ekonomického analytika" Karla Kříže. Jeho ekonomické analýzy sice neznáme, ale je třeba uznat, že tento pán umí skvěle nadávat a denuncovat.

Jakkoli pan Kříž tvrdí o Andreji Babišovi (mimo jiné), že pořád nadává a vymezuje se negativně, pak on sám o Babišovi tvrdí, že je dokonalá stará struktura...onuce... komunista... spolupracovník tajné služby... exponent bývalého režimu... podezřelá figura... nový "slušovický nitkař", praktik moci... generální tajemník pro 21. století... lídr postkomunistické družstevní lobby. Ovšem vrcholem (a tady můžeme opravdu žasnout) je Křížovo přirovnání Andreje Babiše k -- Mussolinimu. Nový Mussolini křičí nápis na titulní straně časopisu, jež je tvořena Babišovým portrétem. A pan Kříž mimo jiné říká: Pokud Babiš náhodou neví, co je to fašismus, tak to neznamená, že ho nebude cílevědomě budovat. Obáváme se, že tady už není prostor pro polemiku, ale spíše pro soudní žalobu...

Dostáváme se ke třetí "devětačtyřicítce": je jí magazín Respekt. Ten sice nenadává, zato mnohem více spekuluje. Autor Jaroslav Spurný pojal svůj antibabišovský příspěvek nazvaný "Systém Babiš" způsobem kdyby... mohl by... pokud... kdyby, a ve snaze vyždímat toho o Babišovi co nejvíce, zapletl se do svých spekulací, takže mu vyšly i dosti kuriózní sentence.

Andrej Babiš nepřichází s žádným receptem, jak proti korupci systémově bojovat, píše Spurný, zatímco o kus dál tvrdí, že jeho (Babišův) útok na korupci je ve skutečnosti útokem na systém... Autor otevřeně přiznává v Babišově případě hledání inspirace pro spekulace (!) a sám si posluhuje (pod samým pokud a kdyby) vyloženými trapnostmi. Pokud se začne hroutit Evropa, bude pro Babiše ovládnutí Česka poměrně snadným oříškem, spekuluje Spurný, a my velkoryse přehlédněme neohrabanost metafaory snadný oříšek. Neboť pravou perlou je jeho sentence největším rizikem Babišova nástupu k moci je rozkolísanost české politické scény i celé Evropy. Přečetli jste pozorně tento logický nesmysl?

Ale protože jde jen a jen o spekulace, kdy jejich autoři přiznávají, že o Babišových plánech vlastně nic nevědí, takže se různě inspirují, není čemu se divit. Ale ano, přece jen: proč najednou takové vyvolávání strachu z Babiše, který na politickou scénu vlastně ještě nevstoupil? To je totiž výrazná spojnice všech tří citovaných žurnálů. A ještě něco.

Lze konstatovat, že každý kmotr v české politice let posledních má svého Jána Ujváryho alias Ficka. Ficko je oddaný a dychtivě plní svému pánovi každé přání, i to, co mu v očích vidí -- zvláště pak, když je třeba odrovnávat. Dnes už klasickou roli Ficka v režii pana Topolánka sehrál svého času jistý Pavel Žáček.

Jakýsi Ficko (zřejmě z Eura) vyrazil neohroženě do bratislavského Ústavu paměti národa, aby odtamtud s jásotem přivezl pár ušmudlaných estébáckých stránek, o nichž sami zástupci ústavu prohlásili, že rozhodně (a pochopitelně, dodejme), neručí za jejich obsah. V každém případě úkol byl splněn a naše žurnály si tak mohly přijít na své...

Však my ten chleba Babišovi ještě osolíme!

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 13.12. 2011