Viewegh na rozhraní mezi zábavou a občanským postojem

18. 10. 2011 / Jan Čulík

"Tento thriller je inspirován mnoha trestnými činy, které se v Česku skutečně staly, aniž byli jejich pachatelé odhaleni a potrestáni. Protože mi tento šokující fakt připadá nesrovnatelně důležitější než to, který rok či měsíc se dotyčné události odehrály, zacházel jsem se všemi osobami a letopočty zcela svobodně."

Kniha je podle Viewegha napsána "metodou koláže", což je ovšem běžnou praxí autora beletrie: "Novinové výstřižky z posledních deseti let jsem roztrhal na tisíc kousků, důkladně je promíchal a potom znovu poslepoval. Nebo jsem ustřihl (obrazně řečeno) půlku obličeje někdejšího ministra vnitra a nahradil ji chlapeckou tváří jeho neméně podnikavého předchůdce."

"Romám vyslovuje dobře formulované lži, jež v sobě obsahují tvrdou pravdu," cituje Viewegh anglického spisovatele Juliana Barnese. Viewegh pokračuje: "Zamýšlel jsem napsat fiktivní thriller, jenž dodrží všechna pravidla žánru (včetně zábavné nadsázky), ale současně vytvoří tvrdé pravdy o současném Česku plném zkorumpovaných politiků, loutkových soudců a státních zástupců, bezcharakterních primátorů a zlodějských starostů, policejních gangů a gangsterských podnikatelů..."

Čtivý, ale po dočtení celkem relativně povrchní dojem budící thriller tak stojí, zdá se, na hranici veřejného zájmu a zábavy. Nebo že by tomu bylo tak, že Viewegh komerčně těží z všeobecného zhnusení současnou českou politikou i podnikatelskou sférou? Nejsem schopen rozhodnout, zda je jeho kniha veřejná služba, anebo prostě jen komerční zábava.

Vieweghův příběh je tentokrát zcela jasně zakotven v současné české skutečnosti a autor děkuje za spolupráci a inspiraci nejen novináři Jaroslavu Kmentovi, jehož faktografických knih z českého mafiánského prostředí hojně využíval, ale i poradcům z jednotlivých složek policie i dvěma makléřům.

Co vlastně přináší Vieweghův román nového a podstatného? Je-li jeho román opravdu založen na skutečnosti, je značně šokující, protože české poměry silně připodobňuje poměrům ruským. V ČR vládnou podle tohoto Vieweghova románu kriminálníci, kteří se neštítí na obranu svých zájmů vraždit, vydírat, podvádět. Policie i státní struktury jsou stoprocentně úplatné a když se náhodou, ojediněle, objeví čestný policista, ochotný spáchaný zločin skutečně vyšetřovat, státní i policejní struktury nemají problém ho zkompromitovat a vyřadit ze hry pomocí provokativního falešného obvinění a falešných svědků.

Jedinou možností, jak bojovat proti "mafii v Praze" je vytvořit pasti, do nichž mafiáni spadnou a jsou při tom nafilmováni. Záchranou jsou "svobodná média".

Poněkud nerealisticky tedy líčí Michal Viewegh novináře, zejména ty z Mladé fronty Dnes a z České televize, jako neohrožené idealisty, bojovníky za morální očistu zkorumpovaných a mafiánských státních a podnikatelských struktur, které se prolínají. Zdá se, že se tady připodobňuje prostě jen těm, s nimiž zřejmě sdílí své politické názory. Přitom je nesporné, že česká pravicová média svým nekritickým psaním vůči státnímu establishmentu v postkomunistické době k nynějšímu marasmu podstatnou měrou přispěla - pokud se někteří jejich novináři dnes trochu diví tomu, kam to všechno dospělo, je to překvapující, protože je to TAKÉ do určité míry nesporně i jejich dílo. Idealistická představa, že novináři do zkorumpovaného světa české politiky a podnikání tak nějak vůbec nepatří, je v tomto románu taky poněkud nepřesvědčivá.

Přesto je to docela příjemná oddechová četba.

Vytisknout