Za kuturu masovou, nepřemýšlivou a neškodnou!

6. 10. 2011 / Jan Těsnohlídek

V pondělí 26. září proběhla v dopoledních hodinách v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí za slušné účasti veřejnosti tisková konference projektu "Praha, město literatury", na kterou jsem byl přizván jako zástupce pražských autorů, kteří se v rámci této události představí.

Jako první se ujal slova ředitel Městské knihovny v Praze, pan Tomáš Řehák. Seznámil posluchače s dopisem pražského primátora Bohuslava Svobody a prohlásil, že z něj má upřímnou radost. Aby ne. Pan Svoboda se v něm představil jako nebývale štědrý mecenáš, člověk, kterému na kultuře, zejména pak na literatuře, velice záleží, a přislíbil projektu "Praha, město literatury" velkorysou podporu. Pan Řehák uvedl, že PML již získalo dotaci ve výši 4,5 milionu korun, tedy částku nanejvýš pozoruhodnou, zejména pokud jde o literaturu a její podporu. V souvislosti s tímto projektem, jehož cílem je zapsat Prahu na seznam UNESCO kreativních měst literatury, se však o literatuře a jejím podporování bohužel mluvit nedá.

Po panu Řehákovi vystoupila zástupkyně studia Loosers, které má za úkol realizaci a medializaci projektu. (Pozn. red.: Čistě jazyková poznámka. Slovo "loosers" v angličtině neexistuje. Existuje slovo "losers". Není známo, proč má výše zmíněné studio ve svém názvu gramatickou chybu.) Z informací o tom, jak má "Praha, město literatury" vypadat, jsem nabyl dojmu, že studio Loosers jednak zatím nemá žádný kvalitní koncept, a především, že toho o současně české literatuře a jejích čtenářích mnoho neví. Jak jinak by mohli přijít s nápady, jako je čtení cestujícím v metru nebo čtením kolemjdoucím v ulicích Prahy? Připusťme, že není špatné snažit se dostat literaturu do ulic (bohužel musíme říct, že to špatné je, dozvěděl jsem se, že najatí herci v metru nejsou téměř vůbec slyšet), obávám se nicméně toho, že veřejným čtením z Nerudy, Škvoreckého, Haška či Poláčka mohou přednášející v posluchačích vzbudit leda tak vzpomínku na povinnou školní četbu, nikoli vyvolat zájem o literaturu. Agentura Loosers se dále pochlubila svou prací, která spočívá ve vytvoření webových stránek a loga. Dále je v provozu také (velice amatérská) stránka na facebooku.

Pár slov řekla spisovatelka Alena Ježková, která neskrývala nadšení z projektu a také potěšení nad tím, že se v metru čte i z její knihy (pozn.: čtení cestujícím v metru probíhalo právě v den tiskové konference, 26. září 2011).

Pochyby, které ve mně předešlí řečníci vyvolali, jsem neskrýval. Pobavil mě pan Řehák a jeho "pádný" argument ve prospěch projektu, totiž že přivede do Prahy zahraniční turisty. To je samozřejmě nesmysl, jelikož všechna čtení budou probíhat v češtině. Výhledově (s výhledem několika let) se však prý plánuje čtení alespoň z poloviny v cizích jazycích pro turisty. To však zase trochu odporuje záměru přivést ke čtení prostřednictvím projektu "Praha, město literatury" obyvatele Prahy.

To mě jen utvrdilo v přesvědčení v tom, že se zatím vlastně moc neví, co udělat, pro koho a proč. Důležité je jen to, aby se Praha zapsala na seznam UNESCO kreativních měst literatury, jak si ostatně pan primátor Svoboda jistě od vložených financí (samozřejmě ne svých, ale městských, státních) slibuje.

Je chvályhodné a skoro obdivuhodné, že se najde někdo, kdo je ochoten do kultury vložit peníze. Avšak v době, kdy se už několik let prostředky na podporu literárních subjektů v ČR tenčí a kdy rok co rok každý časopis, nakladatelství i ostatní instituce doslova bojují o přežití, bije rozhodnutí pana Svobody do očí.

Například literární obtýdeník Tvar (www.itvar.cz), který do značné míry formuje současnou českou literaturu, přináší rozhovory, články a polemiky a jako takový je nezastupitelný, pracoval řadu let s ročním rozpočtem (i díky demonstracím v letech, kdy hrozily škrty) státní podpory ve výši 1,75 milionu korun, letos získal 1,6 milionu, právě z důvodu úsporných opatření a škrtů ve státním rozpočtu. Úplně stejně je na tom brněnský literární časopis HOST i řada dalších kulturních médií a institucí v ČR. Na tyto věci, které jsou pro současnou českou literaturu OPRAVDU DŮLEŽITÉ, stát peníze nemá.

"Praha, město literatury", projekt, který si klade za cíl (hned po zápisu Prahy na seznam UNESCO kreativních měst literatury) vzbudit zájem o literaturu, má paradoxně nesrovnatelně víc peněz než subjekty, které vykazují neopomenutelné výstupy a bez kterých by současná česká literatura prakticky nemohla fungovat.

Subjekty, které lze za českou literaturu, nebo alespoň za její nosníky, přímo označit. To je alarmující. Na co potřebuje projekt "Praha, město literatury" 4,5 milionu korun a jak to, že není problém je z rozpočtu magistrátu získat, když na žádosti o finanční podporu transparentních kulturních institucí státní peníze "nejsou"?

"Praha městem literatury již dávno je," jak uvedl správně pan Řehák. Je jím díky snaze mnoha subjektů, iniciativ a jedinců, mnohdy i samotné Městské knihovny v Praze. V Domě čtení např. probíhají pravidelná a kvalitní autorská čtení, stejně tak lze domluvit ve kterékoliv pobočce MKP zdarma zázemí pro pořádání poslechových večerů. Stačí sledovat Portál české literatury, kde je na každý den hlášeno hned několik literárních akcí v Praze. Fungují zde častá a pravidelná autorská čtení, na kterých jsou představováni čeští i zahraniční spisovatelé, povětšinou s malou či dokonce žádnou podporou státních financí.

Vadí mi, že se projekt "Praha, město literatury" o literaturu jako takovou vůbec nestará, snaží se pouze splnit požadavky pro to, aby se Praha zapsala na seznam UNESCO kreativních měst literatury. Projekt PML vnímám jako výsměch všem, kdo se aktivně snaží a roky usilovně zasazují o to, aby Praha doopravdy městem literatury byla. Projekt PML je výsměchem poctivé práci mnoha jedinců a institucí, kterých si velice vážím, a proto jsem se rozhodl od něj distancovat.

K tomu též "Pražané slyšeli číst v metru Nerudu"ZDE

Poz. red: Ještě ke slovu "looser":

Vytisknout