Nepřítel státu

25. 9. 2011

"V tragikomickém neosovětském Rusku, které vytvořil Putin od té doby, co se stal prezidentem, se stala FSB nejmocnější silou ve státě," píše Harding. "Je to obrovská, tajná organizace s velkými finančními prostředky, která funguje mimo zákon, často s vlastními (tajnými) pravidly. FSB má moc rozdrtit každého, koho považuje za nepřítele státu. To znamená miniaturní a demoralizovanou skupinku ruských opozičních politiků, lidskoprávní aktivisty, pracovníky zahraničních nevládních organizací i podnikatele, kteří odmítají respektovat nová pravidla režimu - poslouchejte stát a nepleťte se do politiky. Také šikanuje západní novináře."

Sociologové odhadovali, že v roce 2003 bylo v Kremlu asi 25 procent vysokých činitelů s bezpečnostním a vojenským zázemím. V roce 2006 bylo procento těchto činitelů - říká se jim "siloviki" už 77 procent. Siloviki považují rozklad Sovětského svazu za ponižující katastrofu. Usilují o to obnovit velikost Ruska. Vloupat se lidem do bytů, to je stará technika KGB. Cílem je šikanovat a znervózňovat. Když si postižený stěžuje policii, policie zdvořile odpoví, že se mu vloupání jen zdálo.

FSB odposlouchává zahraniční novináře z odposlouchávacího střediska kdesi v Podmoskoví. Její pracovníci jsou přesvědčeni, že slouží své zemi a bojují proti nepřátelům. Ti z nich, kteří pracovali v rozvědce, včetně Putina a Sergeje Ivanova, bývalého ortodoxního ministra obrany Ruska, jsou chytřejší a pružnější. Nejfanatičtější dogmatici jsou ale v kontrarozvědce. Jsou to lidé, kteří byli vychováni za Sovětského svazu. Jsou to superizolacionisté. O západě nevědí nic. Jsou obětí primitivní propagandy a stali se z nich ortodoxní fanatikové.

Během rusko-gruzínské války Harding informoval o tom, co viděl. Jak se ruské jednotky valily z města Cchinvali v Jižní Ossetii směrem k Tbilisi. Katastrofální pokus gruzínské armády okupovat Cchinvali byl rozdrcen, zbytek jednotek gruzínského prezidenta Mikhaila Saakashviliho byl rozprášen a na ústupu. V pohraničních gruzínských vesnicích sousedících s Jižní Ossetií zahájili nepravidelní bojovníci z Jižní Ossetie vražednou kampaň. Za podpory ruské armády zabíjeli etnické gruzínské civilisty (nejprve výrostky), plenili automobily a domácnosti a zapalovali gruzínské příbytky. "Bylo to etnické očišťování a to jsem taky napsal," píše Harding. "O tomhle zabíjení prodlouženou rukou ruské armády se v Rusku neinformovalo. Namísto toho státem kontrolovaná ruská televize oslavovala dlouho plánovanou ruskou invazi Gruzie jako mírotvornou operaci."

Hardingovi pak vyhrožoval činitel ministerstva zahraničí. "Proč zůstáváte v Rusku? Nebojí se vaše rodina, že když tu zůstanete, mohlo by se vám stát něco nepříjemného?"

Mladá dívka, která byla na praxi na ruském ministerstvu zahraničí, se svěřila na party pro novináře: "Existuje prý tady reportér z Anglie, jménem Luke Harding. Na ministerstvu zahraničí ho všichni opravdu nenávidí."

"Většina novinářů v Rusku - včetně BBC - dodržuje neformální předpisy, které jsem já všechny porušil," píše Harding. "K zakázaným tématům patří korupce v Kremlu, činnost ruských tajných služeb a porušování lidských práv federálními bezpečnostními jednotkami a jejich prodlouženou rukou v severním Kavkazsku, dále spekulace o Putinově osobním majetku, který někteří odhadují na 40 miliard dolarů."

V zimě 2010 se Harding podílel na analýze amerických depeší o Rusku, zveřejněných serverem Wikileaks. Americké velvyslanectví v Moskvě posílalo do ústředí četné informace o mafiánských praktikách putinovského státu. Pro ruskou vládu to nebylo příjemné čtení. Analýzy byly zveřejněny pod Hardingovým jménem.

Od listopadu 2010 se Rusko Hardinga pokoušelo vyhostit, v sovětském stylu. Vyvolalo to mezinárodní skandál, nakonec Harding opustil Rusko v květnu 2011.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout