Viděl jsem Saxanu

22. 9. 2011 / Bohumír Tichánek

"Kuky" dovedl poučit. Ne-li o relativitě pohybu, tak aspoň o matematické úměře: při jízdě autíčkem loutky věděly, že čím větší rychlost, tím větší zima. A reálná letní krajina se jim, při zrychlování jízdy, měnila v zasněžený zimní les. O čem nás poučí nový film?

V předcházejícím filmu z roku 1971, "Dívka na koštěti", vystupovali jen herci - lidé. Dnes, v navazujícím pokračování, lze dodatečné počítačové pohádkové postavy vytvořit s různým stupněm příšernosti, takže filmový děj dává vznikat pocitům až příliš rozličným. To sice odpovídá vývoji pohádek dnešní doby, ovšem nevede to k vývoji přirozeného názoru na krásnou lidskou postavu. Soudobé počítačové zpracování díla snadno dovoluje vložit do něj další prostorovou dimensi. Tudíž pohádková království obsahuje scenérii, mírně připomínající americký film Avatar. A to přirozeným naplněním třetího - svislého rozměru. Záporná postava Crashmana, jež vnikla do skrytého království, se originálně kontaktuje se svým lidským světem - dvojrozměrně. Divák, pozorující technické řešení filmu, váhá, zda postava chlapeckého hrdiny růžkatého Krakavouse, je či není občas i skutečným hercem, či zda je stále počítačovou skutečností.

Hrdinka filmu Saxanka úspěšné uniká před zděděným nebezpečím tří set let po škole, je přesvědčivá. Přínosem filmuje je i otec původní Saxany, vyskytne se v celé své podobě.

Část děje se opět odehrává v našem blázinci, jistě s veselými zauzleními. Krátkým připomenutím byl i let dětí na košťatech. V příběhu účinkuje reálný vlak ČD. Krásným překvapujícím způsobem je přinucený jet nazpět. Na pohádku je napojená i méně významná krátká scéna z pražského metra. Děti, otrlé kreslenými filmy třeba i s krutým obsahem, se nebojí. Ale ani dospělému nenahání strach dva sveřepí zobákovití pacholci - Morkolabové. Snad nebyli ve filmu až tak suroví, když Saxance dali k večeři - mrkev. Pacholci! Však bylo dítě rozhořčené.

Co mohlo ve filmu chybět, bylo průběžné doplnění ústřední písničkou.

Zajímavým postupem divák sleduje, jak se odtučňuje silná lidská postava v ordinaci paní Saxany - zhubnout o 30 kilo během několika týdnů není jen tak. Nečekaným, snad až úžasným způsobem zakončí svůj problém s nadpočetnými nápadníky postava hraná J. Bohdalovou. Má je nechat zmizet, či co by čtenář doporučil?

V pohádce se nezabíjí, naopak působivé zkamenění, průběžné zařazované, do ní patří. Film lze doporučit dětem od 5 let, odhaduji. Kdežto pro mladší nemá smysl, spíš jim mohou škodit situace, kterým neporozumí, které je můžou nevhodně děsit - jde-li o dítě citlivé. To by však posoudili jiní znalci dnešních dětských filmů, co současná generace bez újmy snese. Vždyť násilný nápor v dětských filmech nebývá malý. V tomto filmu však velký drak neděsil - nabízel čerstvé špekáčky, a žádného malého kalouse scénář nezařadil.

Stěží jsem mohl uvěřit tomu, že by skupina mladých dospělých Pražanů zoufale utíkala před malým chlupatým strašidlem, kdežto leckteré jiné nápady z filmu jsou uvěřitelné :-)

Příběh a jeho zpracování mi připadal povedený, díky tvůrcům filmu. Popisovat zde dějovou náplň konkrétněji by nebylo vhodné. Předchozí "Dívka na koštěti" byla rodinnou komedií, kdežto "Saxana a Lexikon kouzel" je víc pohádkou pro děti. I když se část filmu odehrává v pohádkové hospodě. Různé duchovní nauky zapovídají napodobovat lidi v obrazech, kdežto o divadle píše s úctou například I-ting: "I v chrámu se blížili Bohům se zpěvem a hudbou, z čehož se později vyvinulo divadlo". Jak se sledováním filmu, který je svým provedením jednou provždy strnulým? Asi nebude z hlediska lidských potřeb tou nejlepší náplní života, vhodnou nám i do budoucna. Studnou poučení bývá aktivní vlastní život. A v něm mezilidské vztahy, přírodní souvislosti, a jistě i čtení knih.

Vytisknout