Nuda s Klausem

24. 9. 2011 / Štěpán Steiger

Ať se to Václavu Klausovi st. líbí nebo ne, je intelektuál. (Pan Bátora u něj bezpochyby udělá výjimku a nepošle jej tam, kam všechny ostatní intelektuály.) Vzděláním, postavením, často i vystupováním - smím-li ovšem zobecnit, jelikož znám také intelektuály jiného zrna. Jako vzdělanci osobitých názorů v politice, ekonomice i kultuře mu nelze upřít, že dovede přemýšlet. Proč však nic z toho se neprojevuje v cestopisech, které mu tiskne Právo? Proč v nich není nic hlubšího než popis, slovy vyjádřené vidění (nikoli vize!) toho, co právě míjí či zhlédl - aniž tento povrchní a povrchový dojem doplní nebo ozřejmí jakoukoliv myšlenkou?

Příklad ze třetího dnes pobytu v USA: "Večer se koná tradiční recepce amerického prezidenta Obamy, tentokráte v budově Newyorské veřejné knihovny (před lety to bývalo v hotelích, ale v několika posledních letech to prezident Obama pořádá v různých muzeích). Jedu tam sám, neboť celá naše delegace v čele s ministrem zahraničí jela na večeři do České národní budovy. New Yorkem na jedno místo přijíždí 193 rozsáhlých kolon a limuzín s blikajícími policejními vozy. Počet lidí, který je tím zaměstnán, je nepředstavitelný. Strašně prší, cesta pěšky by trvala čtvrt hodiny, autem trvala trojnásobnou dobu."

Citát je dlouhý - ale co se z něj dozvíte - kromě konstatace fakt? Ano, je tu - možná - náznak ironie ve zjištění, že v souvislosti s recepcí je zaměstnáno "nepředstavitelné množství lidí". Nic víc. Očekával bych, zřejmě naivně, že hlava státu se zmíní aspoň o jedné zajímavé osobě (ne-li osobnosti, když kolem sebe na recepci vidí 192 hlav států nebo vlád), kterou zahlédla či dokonce s ní mluvila.

Namísto toho víme, že hrozně pršelo. I v autě si toho musíte všimnout. A čtenář v Praze jistě ocení, že i hlava státu si deště všimla. Třeba ovšem připustit, že prezidenti se setkávají s jinými prezidenty tak často, že se o tom už ani nezmiňují - je to skutečnost příliš banální. A prostě zapomenou, že zvídavý čtenář by kromě toho, co se dovídá o dešti, docela uvítal i pár slov o lidech.

Příkladů takových popisů by byla přehršle - celý cestopis jimi oplývá, takže jenom jeden další: "Dopoledne následuje krátký let na University of Guelph, která se nachází ve městě Waterloo v kanadském Ontariu, kde se - shodou okolností právě v těchto dnech - konají česko-kanadské "Vědecké a technologické dny" za účasti vědců z ČR."

Pokud byste si snad mysleli, že se dovíte aspoň jedno jméno českého vědce, mýlíte se. Je vám zato o pár řádků (samozřejmě) sděleno, že se hlava českého státu setkává s jednou "klíčovou osobností celosvětové debaty o globálním oteplování", profesorem Rossem McKittrickem - ale poněvadž Václav Klaus je Václav Klaus, čili bere opravdu na vědomí pouze ty, kdož sdílejí jeho názory, překvapivé to není.

Jaké poučení - je-li jaké - je možné vyvodit z cestopisů prezidenta republiky? Že se toho moc nedovíte, až na krátké zmínky, ani o zemích ani o lidech v těchto zemích. Stručnost by bylo možné odůvodnit tím, že na zahraničních návštěvách nezbývá příliš času na zevrubné analýzy - to lze sotva požadovat. Ale i deník by snesl pohled hlubší než naprosto povrchní sdělení, a u osob, jež nejsou příliš známy českému čtenáři, ale nejsou bezvýznamné, charakteristika jiná než nejběžnější, osobní, by učinila popis pestřejší a zajímavější. (Setká-li se hlava státu s "třetím nejmocněším mužem USA" a neřekne nic víc, než že oba mají shodné konzervativní názory, je to méně než málo - už také proto, že americký "konzervatismus" je v době Tea Party mnohem "zarytější" a zpátečnitější než středoevropský.)

Suma sumárum: cestopis Václava Klause st. je nepříliš poučná a sotva zábavná četba. Proč se o ní tedy rozepisovat, mohli byste se ptát. Novinářským klišé řečeno: právě povrchnost, plochost jej činí "svědectvím doby". Jestliže přední deník publikuje text, který psán jiným autorem než hlavou státu by se do novin sotva dostal, říká to něco jednak o médiu samotném, ale ovšem tako o autorovi (pomineme-li spekulace o honoráři). Zřejmě kromě prací považovaných za vědecké - přijmeme-li tezi, že ekonomie je věda - psal (a bude psát) Václav Klaus také ("pouhé") polemiky, zajímavé tvrdošíjností, s níž zastává menšinové názory. A jak vidíme, i deníkové záznamy hodné žáka vyššího ročníku základní školy. Jednou se s nimi ti, kdo nesdílí můj názor, setkají v jeho sebraných spisech.

Vytisknout