Výchova k národní trhlosti

21. 9. 2011 / Karel Dolejší

Zatímco za minulého režimu tehdejší věrchuška kradla jako straky, dnešní "lídři národa" za neustálých zastíracích protikorupčních tlachů kradou jako straky na šestou. Prezident, který "prchal před právníky", jezdí po světě, za státní peníze dělá promotion vlastním excentrickým názorům jež s funkcí vůbec nesouvisí, a sem tam něco "otočí". Dvě největší politické strany se za namáhavého předstírání zásadních ideových sporů rukou společnou a nerozdílnou snaží podojit veřejné rozpočty do vlastní prázdné kasy, co to dá. Všechny dividendy vycházejí z lidu a nikdy se k němu již nevracejí. Naše území bylo zneužito k bombardování jediné země, která se nás v dobách nejtěžších podvakrát zastala. Světu jsme dali výraz "tunelování" a jsme poslední jadernickou baštou v Evropě.

V této situaci hodlá ministr Dobeš zavádět "výchovu k národní hrdosti".

To je ovšem marná snaha: Poněkud normálnější lidé, jejichž osobnost a životní historie sestává i z něčeho podstatnějšího než je hysterické fangličkování, jsou buď na svůj národ hrdí, protože k tomu sami nacházejí nějaké důvody - nebo zkrátka takové důvody nenacházejí a tak hrdí nejsou.

Ten kdo na svůj národ hrdý není ovšem vůbec nemusí být někdo, komu je osud národního společenství lhostejný - často tomu bývá dokonce přesně naopak. Rakouská tradice národní Hassliebe sahající od Karla Krause minimálně k Thomasu Bernhardovi je toho skvělou ukázkou; a dokonce ani čeští nacionalističtí básníci jako Dyk nebo Machar neučili "národní hrdosti", ale vyčítali "českému národnímu charakteru" celou řadu fatálních chyb.

"Výchova k národní hrdosti" je asi stejný nesmysl jako snaha "naučit se někoho milovat". Lze se naučit druhého tolerovat a snášet, ale milovat nikoliv. Autentické city není možno manipulovat tak, jak si to představuje ministr Dobeš. Pokud ničím jiným, tedy tímto bodem beze zbytku prokázal, že má maximálně na to dělat vedoucího ve skladu tužek.

Lze ovšem vychovávat děti k národní trhlosti. V matematice je učit, že Čech plus Češka rovná se malý vlastenec, a obejít tak údajně nepotřebnou sexuální výchovu. V hudební výchově zase žáci mohou pět oblíbené vlastenecké písně skupiny Orlík.

Pro ty, kdo ještě nemají v hlavě místo mozku nahnědlou břečku, pak zůstává už jen jediná cesta: Za každou cenu se vyhnout tomu, aby do národně trhlého prostředí přiváděli nějaké potomstvo, neboť by je museli už od nejútlejšího věku dle erárního předpisu povinně vystavovat idiotské indoktrinaci.

Když se takové tendence v pojetí výuky v Evropě objevily naposledy, skončil takto zpracovaný "lidský materiál" zakrátko v zákopech I. světové války...

Kdepak, to není ono.
Hovno je vždycky jenom hovno.
(Jan Zábrana)

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 21.9. 2011