Reformy... ale jaké máte na mysli?

13. 7. 2011 / Miloslav Štěrba

Potupa národa německou okupací a následnou pětiletkou poznamenanou zejména heydrichiádou, Lidicemi a holokaustem však doslova zařízly českou posedlost satirou a parodií. Snad jenom Francouzi, ponížení a uražení svým velkým sousedem, natáčí retrokomedie s válečnou tématikou. Tak trochu i za nás.

Léta budování a proher, velkých očekávání a ještě větších zklamání, plnila posléze sály satirických divadel. Před invazí absurdity zalezl do díry sterilní Dikobraz. Jediným skutečným hrdinou se stal Jára Cimrman. Ve stejném reformním duchu pak prezidentem Václav Havel.

Národ ožil nástupem Dědictví. Do našich Pelíšků vpochodovali Black Baroni a vojáci z tankového praporu. Jožin z bažin vyrazil na spanilou jízdu Polskem. Karibské ostrovy a Seychely uvítaly pionýry ranného českého kapitalismu. Evropská RVHP zaskřípala v pantech, a doporučila reformujícím se národům nákupy zlata. V Praze odboráři zahájili pověstné happeningy...

Jawohl, do české kotliny dorazily reformy. Nezkoumejme jejich vliv a ohlas na pozadí historických událostí. Náš lid byl dlouhodobě reformovaný, až se z reforem stal standardní způsob bytí. Není to tak dávno, co reformní poplatky ve zdravotnictví proměnily jako tsunami pobřežní krajinu našich hejtmanství.

Někteří podívíni považují za reformy platby v nemocnicích, u lékaře, v lékárně, ale i ve školách. Jejich bodří sousedé by však raději uvítali zrušení daňových rájů, odstranění všemožných výsluh, ba i ústavně rozdílných penzí, radikální zdražení všeho hazardu a zejména zákaz jeho veřejného provozování všemožnými legálními subjekty. K nim patří na předním místě ministerstvo obrany. A to vše v duchu křesťanského haiku, že dělník hoden je mzdy své.

Další podivíni se podbízejí stavěním pilířů. Nejlépe druhých. Chtějí nás k nim přivázat, abychom se vztyčenou tváří vydrželi čelit mrazivým větrům jejich reforem. My, národ Švejků!

Vytisknout