Revoluce je revoluce je revoluce

16. 6. 2011 / Jan Kadubec

S revolucí je to podobné jako s tou růží, všichni víme, co je revoluce - revoluce je prostě revoluce. Ale když přidáme ještě jednu revoluci, tak už si s tou přesností nejsme tak úplně jisti. V novinách, v televizi a vůbec všude kolem sebe slyším neustále revoluce, revoluce, revoluce. Zdá se, že je to dnes nejmódnější a nejčastěji používané slovo. Jen tak namátkou vybírám: sametová revoluce, tulipánová revoluce, oranžová revoluce, růžová revoluce, modrá revoluce, zelená revoluce, fialová revoluce, jasmínová revoluce, karafiátová revoluce, zpívající revoluce, a dokonce i buldozerová revoluce. Také ještě arabské revoluce, revoluční nálady v Řecku a Španělsku, atd., atp.

Ale také jsou revoluce v oblékání, revoluce ve stravování, revoluce v umění, revoluce v sexuálním chování, revoluce ve vybavení auta, revoluce v reklamě, revoluce v čisticích prostředcích (nejrevolučnější je superrevoluční čisticí prostředek Rambo. Podlehl jsem reklamě a koupil Rambo, fakt je superrevoluční!). Kam se člověk podívá, všude je revoluce. Dokonce i titulky v novinách uvádějí např. Světová revoluce se neodvratně přibližuje, Světová revoluce za dveřmi, Světová revoluce se odkládá (na zítřek?), Světová revoluce skončila, aniž začala (to je ale logika, co?), či Světová revoluce musí ještě počkat (na co?).

Tedy nastala naprosto totální inflace pojmu revoluce. Revoluce už nenahání děs a hrůzu, nýbrž vyluzuje na tváři úsměv.

Tož jsem chtěl zjistit původní význam pojmu a listoval jsem si ve Slovníku cizích slov, ale nic moc jsem se nedověděl - samá buržoasní revoluce, socialistická revoluce, kulturní revoluce, sociální revoluce, náboženská revoluce... Zase samé matení, samé matoucí výklady, nic konkrétního a jasného a srozumitelného.

Podle některých (mně sympatických) historiků je to s revolucí takto - revoluce mění od základu život všech obyvatel, všech bez rozdílu, ne jenom nějaké jednoprocentní menšiny.

Zatím dle nich proběhla pouze jedna jediná a velice úspěšná revoluce - zemědělská - v době neolitu, která změnila život všem lidem bez výjimky. Lidé pouze místo oštěpů a šípů vzali do rukou motyky a rýče. Ta neolitická revoluce proběhla v zásadě poklidně, bez vraždění a bez chaosu a zmatků.

Druhá revoluce probíhá právě teď, před našima očima, je to průmyslově technologická revoluce. Stejně jako vynález zemědělství, tak i technické vynálezy změní svět. S tím, že vznik průmyslu radikálně změní život všem lidem na světě, přišel jako první Karel Marx, a to viděl akorát vynález parního stroje a spřádací stroj. Dokonce psal i o tom, že poklidným vývojem by mohla proběhnout i naše současná průmyslově technologická revoluce, ovšem to by se muselo chtít. My však v naší evropské civilizaci lpíme na tradicích, tj. na krveprolévání a chaosu - máme se tedy na co těšit. Jiné civilizační okruhy to mohou zvládnout bez otřesů, klidně, postupně, podobně jako kdysi proběhla zemědělská revoluce v neolitu.

My v Evropě jsme ovšem přeborníky na revoluce, vybral jsem z Wikipedie několik těch nejznámějších: Nizozemská revoluce (1648), Slavná revoluce (Anglie 1688), Americká revoluce (1775 - 1783), Velká francouzská revoluce (1789 - 1799), Červencová revoluce (Francie 1830), Belgická revoluce (1830), Republikánská revoluce (Portugalsko 1910), Únorová revoluce (Rusko 1917), Říjnová revoluce (Rusko 1917), Listopadová revoluce (Německo 1918), Španělská revoluce (1936)...

V tom starém pravém slova smyslu to vlastně revoluce nebyly, u nich se přece nic nezměnilo mimo toho, že moc politická se přesunula od jedněch nositelů moci, od feudálů, k druhým, k buržoasii, kapitalistům, partajní a byrokratické nomenklatuře, na život 99 % obyvatel to nemělo skoro žádný vliv, a když tak pouze mizivý. Byly to všechno vlastně pseudorevoluce, neb změnily život pouze jednomu jedinému procentu obyvatel, 99 procent obyvatel se to moc netýkalo, akorát snad zhoršení životních podmínek a větší chudoba a bída. Veškeré tyto revoluce, kdy se dostali k moci podnikatelé a finančníci, jedním slovem buržoasie, byly násilné, ani jedna neproběhla bez krveprolití, feudálové se holt nechtěli dobrovolně vzdát svých pozic a výsad.

V zemědělských společnostech se žádné revoluce nemohly uskutečnit, neboť při vzpourách, ať třeba úspěšných, a povstáních a válkách pouze jeden feudál nahradil jiného feudála - změnilo se pouze jméno vládce, a víc nic, vše zůstalo při starém, ba podmínky k životu se zhoršily, neboť náklady nesli obyvatelé a trvalo desetiletí než se věci jakž takž vrátily k dřívějšímu normálu. Buržoasní revoluce také nic zásadního nezměnily, akorát buržoasie nastoupila místo feudálů, toť bylo vše.

Mnoho lidí, slyší-li jména jako Marx, Lenin, Stalin, Trockij... dostává kopřivku, ale nic jiného mi nezbývá, musím je úvodem uvést, v další části textu už ta jména budu používat velice střídmě, to zaručuji.

Marx snil a psal o revoluci, která skutečně změní k lepšímu podmínky života všem, tedy hlavně těm 99 procentům obyvatel, o které se ty výše vyjmenované revoluce vůbec nezajímaly. Byl si naprosto jistý, že taková revoluce se uskuteční v Anglii, která byla nejvíce průmyslově rozvinutá, případně v Německu. Vůbec, ani ve snu by ho nenapadlo, že by se mohla uskutečnit v zaostalém Rusku skoro bez průmyslu a kde mužici ještě orali pole dřevěným rádlem. Marx navíc docela podceňoval Slovany - slovanské etnikum prý není nic moc. Slovanské národy nic zvláštního nepřinesly, nedaly nic k rozvoji civilizace, kdežto etnikum germánské přispělo nesrovnatelně více, o tom se ovšem marxisti příliš nezmiňují.

Současným propagandistům se podařilo vytvořit z Marxe krvežíznivého netvora, násilníka a milovníka vraždění. Nic není vzdálenější této všeobecně přijímané představě. Marx naopak počítal s naprosto klidným, skoro bezproblémovým přechodem k nové společnosti. Přece dělníci, tehdejší mluvou proletáři, si mohou řídit továrnu sami, do manažerských funkcí si odborníky bezproblémově najmou, nepotřebují k výrobě a chodu průmyslového podniku všelijaké ty trubce, parazity, rentiéry, střihatele kupónů, příjemce dividend, prostě celou tu zahálčivou třídu, k ničemu užitečnou a k ničemu prospěšnou. Copak zaměstnanci (dříve dělníci či proletáři) by nevěděli kam a do čeho investovat zisk z podniku ve kterém pracují? Copak to ví a umí investovat pouze majitel? (A že je to uskutečnitelné, reálné, dokázala Jugoslávie, a snad i proto musela být zničena.)

Sice jeden náš proslulý permanentně ožralý ministr tvrdí, že ti dělňasi by nic nikam neinvestovali, nýbrž by všecko prožrali. No a proč ne? Copak to může prožírat jenom elita? Copak dělníci by si nemohli také dle vzoru elity objednat v závodní jídelně například takovou želví polévku, další den zase polévku ze žraločích ploutví, paštiku ze slavičích srdíček, hlemýždě s lanýžovou nádivkou, kaviár servírovaný ve staročínském porcelánu, a v pátek na oslavu úspěšného ukončení pracovního týdne bude desert posypaný zlatým jemným pískem (cena 25 tisíc dolarů v newyorské exkluzivní hospodě) a nějaké to archivní víno (cena za sedmičku kolem tisícovky dolarů)... Určitě mohli, proč ne? Kdyby se na tom všichni shodli, že to chtějí, tož to v závodní jídelně kuchařky také připraví. Nevěřím ovšem, že by byli tak blbí, tak praštění, tak silně nemocní na hlavičku.

Marx se ale přece jenom jedné a úplně první protikapitalistické revoluce dočkal - byla to tzv. Pařížská komuna v roce 1871. Vojáci poslaní k potlačení revolucionářů se k nim přidali. Komuna trvala pouhých 72 dní. Docela drastickým způsobem byla zlikvidována, výsledkem bylo 30 000 mrtvých, raněné a poslané na galeje nepočítaje. No, pěkný masakr to byl, buržoasie se jen tak nechtěla vzdát svých privilegií. Marx rozebral příčiny porážky a za hlavní chybu považoval fakt, že komunardi neznárodnili banku. Jak byl prozíravý, že? Ze strany finančníků je dnešní zášť k Marxovi naprosto pochopitelná.

Druhé protikapitalistické revoluce se už nedožil. Ta začala a proběhla tam, kde neměla - tedy v šíleně zaostalém Rusku, skoro bez dělnické třídy, pouze s negramotnými mužiky s dřevěným rádlem. V zemi, kde neexistoval lautr žádný průmysl, a i když cosi málo bylo, během I. války a občanské války i to málo bylo zničeno a srovnáno se zemí - prostě "nastala doba kamenná," jak píše Pasternak. A aby toho nebylo málo, přidala se i intervence cizích mocností (dokonce i my Češi jsme se zúčastnili), a ta ještě prohloubila ten marasmus. Bondy pro to používá slovo désastre.

Revoluce proběhla docela srandovně. Masaryk popisuje, jak procházel náměstím ke svému hotelu, kolem něho proběhlo pár vojáků s puškami, nějaký výstřel z Aurory vůbec nezaregistroval, v kavárnách a restauracích se svítilo a bylo plno, divadla hrála, lidé se procházeli po chodnících... Nic nenasvědčovalo tomu, že se děje něco neobvyklého. A to přitom Lenin, Trockij, Bucharin, Kirov, Stalin... přebírali moc.

A tady přeskočím ke Curzio Malapartemu. On ten Malaparte byl teda vynikající spisovatel, patří mezi mé oblíbené, ale docela dost si vymýšlel, fantasii měl skutečně bohatou a uměl to spisovatelské řemeslo tak dokonale, že vůbec nepoznáte, ve kterém místě textu přechází realita do fantasmagorie, byl to holt Mistr. Když jsem četl jeho popis, jak ve dnech osvobození Itálie jel v džípu s americkým důstojníkem kolem Kolosea a ten se mu při pohledu na ty ruiny omlouval: "No, to víte Malaparte, válka je válka, ta si nevybírá, je mi to moc líto," tak jsem vybuchl v hurónský smích. Tak v jedné větě ponížit osvoboditele, to se jen tak leckomu nepodaří.

Ale k věci, tedy k revoluci. Malaparte ve své knize Technologie státního převratu z roku 1929 popisuje rozhovor se Lvem Davidovičem Bronsteinem, tedy s Trockým, o tom, jak to tam tehdy probíhalo. Pokusím se to převyprávět, četl jsem to už moc dávno a výpisky jsem si nedělal. Ono Malapartemu není co věřit, co když si onen rozhovor s Trockým vymyslel, co když je to pouhá umělecká fikce? To ovšem vůbec není důležité - podstatné jsou ty myšlenky, ať už Trockého, či vymyšlené Malapartem. Kdoví, zda se vůbec někdy ti dva setkali, já o tom pochybuji.

Trockij se chlubí a všechny zásluhy přisuzuje sobě. Lenina popisuje jako opatrného bázlivce, který spoléhá na podporu mas. Trockij prý trpělivě přesvědčoval Lenina, že masy jsou k provedení revoluce k ničemu, že akorát překážejí, že bez nich to půjde snáz. Lenina ovšem nepřesvědčil. Trockij tedy provedl svůj plán, kterému Lenin nedával sebemenší šanci na úspěch. Dvě velká železniční nádraží v Petrohradě obsadila četa vojáků, na hlavní elektrárnu a rozvodnou síť stačilo vždy po třech lidech, čety po dvaceti lidech kontrolovaly vodovodní a plynové vedení, elektrické kabely a hlavní poštu, kde přebrali kontrolu nad telegrafem a telefonem. Taktéž pod jejich kontrolou byly všechny mosty přes Něvu. A samozřejmě pod palcem měli i tiskárnu novin.

V ruském parlamentu (Dumě) byli bolševici bezvýznamnou menšinou, která nedokázala nikdy nic prosadit. Poslanci zasedali do pozdního večera a snad by řečnili až do rána, kdyby nepřišel gardový důstojník a neoznámil jim, že by měli končit, neboť z elektrárny telefonovali, že za hodinku vypnou proud. Schůze tedy byla přerušena s tím, že pokračovat se bude zítra v devět ráno. Odcházející poslance gardisté pochytali jak králíky na zahradě, akorát Kerenský, který odcházel poslední, cosi vytušil, vyskočil oknem a v přestrojení do ženských šatů se ukryl na americkém velvyslanectví. Ráno noviny vyšly pouze jedny s prohlášením o vzniku nové vlády, jiné noviny na nádraží zaměstnanci nenakládali. Podobně to bylo s telegrafem a telefonem. No a v devět ráno na zasedání Dumy přišli pouze bolševici a začali vládnout. Lev Davidovič pronesl: "Vladimíre Iljiči, už si můžeš sundat paruku, revoluce se zdařila." Lenin teprve potom sundal vlasatou paruku z hlavy, teprve potom uvěřil, že Trockému se to podařilo. Vše proběhlo bez jediného výstřelu! Akorát gardisté pak stříleli do vzduchu z radosti nad vydařeným převratem.

Když ovšem Malaparte podobným způsobem popsal operetní provedení i Musoliniho převratu v Itálii, vysloužil si za to od Vůdce pět let vězení - vyhnanství na Liparských ostrovech, odkud ho ovšem brzy dostal Vůdcův zeť. (U nás se republikán Sládek pokusil obsadit televizi, a pak asi chtěl pronést projev, že od této chvíle přebírá moc - no, to bylo příliš švejkovské, akorát zalomcoval zamčenými dveřmi, holt nebyl to formát Trockého.)

Trockij byl přesvědčený, že revoluční vláda se neudrží - komunismus nemůže existovat v jedné zemi, vždyť kapitalistické státy nás utlučou, smetou. A když se Lenin hrdě chlubil a pronesl: "Soudruzi, jsme lepší než Pařížská komuna, vládneme už sedmdesátý třetí den" (ta existovala pouhých 72 dnů), tak Trockij pesimisticky kontroval: "Revoluce musí být světová, jinak nemáme šanci." Navrhl Leninovi, aby mu dal k dispozici tisícovku odhodlaných mužů (budou v civilním oblečení a maximálně s nenápadnou pistolí v kapse) a nějaké ty finance na podplácení, zajedeme vlakem do Berlína a během měsíce provedeme převrat, nastolíme tam socialismus, jsem si jistý úspěchem. Provedeme to stejným způsobem jak u nás, obsadíme železnice, elektrárny, telefony, poštu, banky, sklady uhlí a petroleje, vypneme jim elektriku, nebudou jezdit tramvaje, nepoteče jim voda - vše se obejde bez střílení (pouze snad ve výjimečných případech, kdyby se vzpouzel třeba hlavní výpravčí na nádraží - zavřít ho do sklepa). Nač útočit na Bundestág, ať si tam žvaní a odhlasovávají zákony, vláda, která nebude mít pod kontrolou správní orgány, je k ničemu, je bezmocná, sama se rozpustí. Lenin nevyhověl, nedovolil Trockému odjezd do Berlína a tudíž zmařil revoluci v Německu, pořád věřil na zásadní roli a podporu mas. Marně se Lev Davidovič snažil vysvětlit, že masy přece nedělají revoluci, masy dokonce při revoluci překážejí. Masy, podpora mas, jsou důležité až po provedené revoluci, ale do provedení a průběhu se plést nemohou!

Tož přibližně takový byl rozhovor Malaparteho s Trockým.

Proč tak dlouhý úvod? Aby bylo pochopitelné, co se děje dnes.

Svět se za těch sto let od doby Trockého změnil, ale jeho metodu lze v obměněné verzi použít. Nejprve je nutné ujasnit si cíl světové protikapitalistické revoluce. Cílem nemůže být svržení nějakého monarchy či diktátora, či nějaké vlády nějakého státu, to není vůbec nějaká důležitá záležitost, to je podružné, neboť bude nahrazen jiným a možná mnohem horším.

Prvním a nejdůležitějším cílem je "znárodnit banky" (což říkal už Marx dávno a dávno), tedy banky dát pod přísný dohled státu. Banky a vojensko průmyslové komplexy jsou spolu nerozlučně spjaty. Monopoly, různé korporace a strategické státní podniky budou automaticky pod dohledem státu, budou-li znárodněny banky. Všechny ostatní záležitosti si zařídí obyvatelstvo dle svého až potom.

Komuna ztroskotala, protože neznárodnila banky (Marx), a ten tzv. socialismus ztroskotal, protože naopak znárodnil vše. Dnešní obhájci kapitalismu ovšem využívají té obrovské zásadní chyby tzv. socialismu, který znárodnil vše, od ševce a švadleny přes stolaře a zelináře až k těm bankám a hutím a dolům argumenty tohoto typu: "A vy chcete, aby vám socialisti znárodnili živnost a zabavili nářadí, třeba zednickou lžíci, kladívko a hoblík?" Tím se ohánějí jako nejpůsobivějším argumentem - o bankách ovšem neřeknou nic. Tedy buď záměrně lžou, anebo jsou vskutku silně primitivní.

Ať se nám to líbí nebo nelíbí, je faktem, že bankéři a majitelé vojensko průmyslových komplexů naší euroamerické civilizace určují pravidla, jinými slovy - bez jakékoliv kontroly veřejnosti a vlád si dělají co se jim zlíbí a co jim vyhovuje a vynáší. Zaštiťují se demokracií, tedy tím, že ta půl miliarda obyvatel (a přidáme-li i tři sta miliónů obyvatel USA, bude to tři čtvrtě miliardy. Na světě žije ovšem sedm miliard lidí, takže my jsme pouhá desetina!) si to přeje a oni pouze plní přání obyvatel, což je samozřejmě do nebe volající podfuk. Copak otroci, nevolníci a poddaní si přejí, aby jejich hrábě, tedy nějaký ten feudál, měl z jejich práce čím dál větší zisky a oni se proto rádi a ochotně uskrovní, aby pán měl více bohatství? No a bílí finančníci a průmyslníci se touto logikou ohánějí - vždyť obyvatelstvo si to tak přeje, my pouze plníme jejich demokratické přání, vždyť lid si to přeje, my plníme pouze jeho vůli. Nyní je naprosto jasné, že dnes už to silně přepískli, přesto se najde ještě spousta otroků-idiotů, kteří vehementně podporují, aby ta hrstka bohatých byla ještě mnohem bohatší a aby 90 procent obyvatel byla ještě mnohem chudší, jsou ochotni se uskrovnit, aby si ONI nadlidé mohli dávat ke svačince pudink posypaný zlatým práškem...

Nějaké masové vzpoury jsou k ničemu (věděl i Trockij), poučení z minulosti zní, že po nich následovalo drastické snížení životní úrovně. Rozbít a rozmlátit dnešní složité sofistikované struktury by znamenalo tragédii, jenom si představme, že by nefungovala potravinářská síť, nešla by elektrika, nebyl by plyn, teplovodní vedení, vodovody a kanalizace... naprosto nepředstavitelné.

Bondy navrhoval, že je nutné infiltrovat revolucionáře do řídících ekonomických struktur, a to se dnes vlastně děje, bez problémů, na očích veřejnosti. Když se budou znárodňovat banky, monopoly a kartely, vůbec není nutné, aby se do toho pletly masy. To se dá zvládnout vydáním nějakého dekretu či vládního výnosu. Až teprve zde je potřeba podpora mas, podpora všech obyvatel. Pokud ta podpora nebude, nebude ani znárodňování.

Revoluční převrat musí podpořit masy, většina obyvatel, což je nutné kvůli legitimnímu převzetí moci. Ale jak donutit masy k podpoře? My nepotřebujeme, aby nás podporovala lůza, chátra..., my potřebujeme upřímnou podporu hlavně od té tzv. střední třídy a od inteligence. Jak ji získat? Jednoduše, uděláme z nich chudáky nemající na nájem a na řádné jídlo, to by pak bylo, aby se k nám nepřidali a nepodpořili nás. Je zřejmé, že ještě nejsou řádně zbídačeni, proto je jich docela málo na ulicích. Ještě jsou lidé mající co bránit, někteří ještě vlastní byt, někteří mají dokonce vlastní chaty, auta - no, ti do ulic protestovat nepůjdou, ti mají obavy o svůj majeteček. Jak je donutit, přinutit k revolučnímu povstání, aby vyšli do ulic? Pokud něco vlastní, nepůjdou, nezúčastní se, až nebudou mít nic, půjdou, neboť nebudou mít co ztratit. Výbuch pak bude nevyhnutelný. No a co dělají vládnoucí struktury? Zbídačují docela rychle a drasticky, ale pořád je to málo, ještě nepropukly epidemie a ani se nezvýšila dětská úmrtnost.

Tak mne napadá - vždyť ONI urychlují vypuknutí revoluce. Nejsou to náhodou zakuklení trockisté? Trockého myšlenka vítězí v euroamerickém prostoru? Ti praví a skuteční revolucionáři jsou pánové z MMF a SB, u nás hlavně politici lhostejno z které strany. Ti přece uskutečňují revoluční převrat. Někteří, ba většina z nich, ani dokonce neví, že urputně, důsledně, s chutí a nadšením prosazují revoluční myšlenky Trockého. Užiteční idioti, říkal o nich Lenin, ani neví, ale upřímně věří, že zproletarizování obyvatelstva je správná cesta a netuší, že to je cílem i trockistů, cíl, který povede ke světové revoluci. A až se veškeré bohatství soustředí v rukách pár rodin, nebude žádný problém zabavit jim majetek, znárodnit bez náhrady, či nějakým způsobem odebrat, jsou různé způsoby a metody docela úspěšně vyzkoušené v praxi, jak škrtem pera, tedy podpisem, připravit miliardáře a vůbec boháče o lautr vše - jednoduché a snadné.

Jsem si naprosto jistý, sázím se o dvě piva, že po skončení úspěšné revoluce se dnešní politici budou hlásit o porevoluční funkce a budou se hrnout do nových porevolučních úřadů, jakože za zásluhy, a zdůvodňovat to budou následně: Nebýt nás, revoluce by se neuskutečnila, oslavujte nás! A budou si vzájemně připínat na hruď zlatá vyznamenání Za zásluhy o revoluci. Už zřetelně vidím, jak si jeden druhému přidělují výhodné a výnosné funkce ve znárodněných bankách a monopolech, jak Škromach připíná medaili Kalouskovi a ten mu zase přiděluje funkci v... Přece my máme největší zásluhy o vypuknutí revoluce, my jsme přece připravili ty podmínky, my jsme dokonale zbídačili obyvatelstvo, tak, že nemělo už co ztratit, my máme zásluhu na zproletarizování mas. Trockij jásá - vše jde dle plánu, konečně proletáři všech zemí budou donuceni se spojit, nic jiného jim ani nebude zbývat, to, o čem snili marxisté, uskutečnili kapitalističtí bankéři a politici.

Takový Julínek, Heger, Kalousek, Nečas, Palas... ti určitě někdy později ve svých Pamětech otevřeně přiznají, že byli členy úzkého vedení trockistické internacionály (ani waterboarding nebude nutné použít). Vůbec bych se tomu nedivil, vždyť kolik jenom bývalých slavných komunistických funkcionářů dnes přiznává, že byli členy protikomunistického odboje a že byli v kontaktu s CIA a podobně? Sám Gorby to o sobě prohlašuje, proč by potom později nemohli podobně přiznat barvu i ti dnešní? Aby se dostali zase do vedoucích pozic porevolučních tribunálů udělají všecko, zapřou i své rodiče, přijdou do funkce s trockistickou vlajkou a odznakem a budou hrdě prohlašovat, že ano, naším úkolem a cílem bylo zbídačit všechno okolo.

Když Lenin psal Imperialismus jako poslední stádium kapitalismu, měl pouze částečnou pravdu - bylo to sice poslední stádium imperialistické velmoci Anglie, která se po ztrátě kolonií stala bezvýznamným ostrovním státečkem. Jenomže kapitalismus jako takový není v posledním stádiu, i když bývalé kolonie Indie, Čína, vůbec Asijské země, jižní Amerika a poslední dobou i Afrika se zbavily či zbavují koloniální nadvlády.

Je ještě další stádium, doufejme že definitivně poslední, je to stádium finančního gangsterismu. Už nelze týt a krást a loupit v koloniích, tak se loupí a krade u vlastního obyvatelstva, a to může být konečné závěrečné stádium kapitalismu. Lze vymyslet ještě další jiný trik na uchování kapitalismu? Pochybuji, finanční je ten vrcholný, pak už může následovat pouze konec. Může! Ale nemusí!

Od tzv. pádu komunismu nastal v Evropě regres, skok do minulosti, málem do feudalismu. A ta revoluce se nemusí podařit, může být potlačena, pár jedinců bude veřejně pověšeno, pár dalších naraženo na kůly, no a ocitneme se ve středověku. Civilizace bílého muže upadne do bezvýznamnosti, do nicoty, nastane úplný krach evropské civilizace.

Už si představuji, jak si Asiati, Afričané a Jihoameričané kupují turistické zájezdy do Evropy, aby se pokochali pohledem na neobvyklou turistickou atrakci - na skanzen kapitalismu. Reklama na zájezdy bude docela prostá: Zajeďte se podívat, jak vypadá kapitalismus, Evropa je velmi zajímavá turistická destinace...

Pro ty, kterým se ježí vlasy hrůzou při vyslovení slova socialismus, závěrem dva citáty. Předpokládám, že stejný odpor pociťují i k Albertu Einsteinovi a T. G. Masarykovi, jejichž slovy končím toto povídání.

Skutečným účelem socialismu je překonat predátorskou fázi lidského vývoje. (Albert Einstein)

Můj socialism, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita. Přeji si, aby nebylo bídy, aby všichni lidé slušně žili prací a v práci, aby každý měl pro sebe dost místa, elbow-room, jak říkají Amerikáni. Humanita, to není bývalá filantropie; filantropie jenom pomáhá tu a tam, ale humanita hledí opravit poměry zákonem a řádem. Je-li toto socialismus, tož dobrá. (TGM)

Vytisknout