Pravda, sex a politika?

8. 6. 2011 / Miloš Dokulil

Soud pak -- bez ohledu na ideální představy o právu a spravedlnosti -- soudí s ohledem na prezentaci případu před soudem a svůj nález posléze opře o osobně vnímané vhodné paragrafy. Kterákoli z obou stran sporu se může odvolat a pak se soud opakuje u vyšší instance. Verdikt může být -- v téže věci! -- opačný; a jsou-li zde dostatečné důvody k dalším právním krokům, může začít celý koloběh od začátku.

Nuže, má-li jít o znásilnění, bývají na to dva; násilník a jeho oběť. A zde začíná výchozí problém: kdo je kdo. A také je okamžitě v té předběžné interpretační hře otázka, komu asi "spíše" věřit a co asi lze předběžně na obou stranách vyhroceného sporu očekávat. V tom případě máme na jedné straně významného světového finančníka a očekávaného špičkového kandidáta na prezidenta Francie, Dominique Strausse-Kahna (dále v textu bude užita oblíbená ve Francii zkratka "DSK"). Na straně druhé jakousi zcela neznámou pokojskou, která se dnes nemálo známou aférou mohla chopit vzácné příležitosti k vydírání. Údajný násilník jakoukoli vinu popírá. Teď už má v USA také svou elegantní manželku, která hodlá obviněného manžela svým svědectvím (o čem asi?) podepřít.

Vraťme se znovu na sám začátek. (Připomeňme si v Česku populární: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat!") --- Místo děje: New York, luxusní hotel Sofitel, na Manhattanu. Čas: 14. května 2011, odpoledne. Některá údajná, ale až s jistým zpožděním prezentovaná "fakta": 1) Dvaatřicetiletá imigrantka z Afriky přichází poklidit po odcházejícím hostu. 2) Když žena vstoupí do pokoje, je tam stále ještě DSK, ale údajně nahý. 3) Něco se udá, u čehož není nikdo třetí. 4) DSK potom zmizí a nikdo neví, kde asi je. 5) Zde na počátku tohoto zvláštního příběhu zmíněná pokojská projeví před svědky své zděšení, dokonce zvrací, a sděluje, co se jí přihodilo. 6) Kupodivu dostává se jí víry. 7) Naštěstí DSK se ozve z letiště J. F. Kennedyho, aby mu dodali ještě před odletem v hotelu zapomenutou věc. 8) Na pokoji se sice nic nenašlo, ale na letiště dorazili zkušení detektivové, kteří DSK zatknou. 9) DSK popírá, že by k čemukoli mezi ním a uváděnou pokojskou došlo. 10) Případ bude řešen před soudem. (Z vězení se DSK dostává za kauci, v hotovosti jeden milion dolarů a dalších pět milionů v zástavních listech; ale nesmí teď opustit území USA.)

Jak to, že bylo možné uvěřit nějaké neznámé pokojské a nato obtěžovat samotného šéfa Mezinárodního měnového fondu? Zděšená pokojská opakovala svůj úděsný příběh, aniž se cokoliv v jeho scénáři měnilo. Ten zážitek asi byl nemálo pro tu mladou ženu děsivý. Navíc lze mít za průkazné, že ti dva spolu nějakou dobu zápasili. Navíc pokojská se silně obávala přímo existenčních komplikací; že totiž teď přijde o svou práci! Takže nevznikalo sebemenší podezření vůči pokojské, že se něco vymýšlí. (Později bylo možné přímo doložit DNA od DSK na oděvu pokojské nebo přímo sperma v apartmá, kde předtím pobýval DSK.)

Jinak řečeno: Teď jako kdyby hlavní fronta tohoto zřejmě skandálního příběhu přešla na advokáty. Zda třeba nepřitlačit (za nějakou diskrétní odměnu) oběť k tvrzení, že případný orální sex byl konsensuální (tj. oboustranně dohodnutý), anebo nějakým jiným šikovným "nátlakem" ji přimět, aby přestala se soudem spolupracovat. Pak už by nemuselo vůbec jít o řešení mravnostního deliktu, ale jenom o možná nemalé "finanční vyrovnání" za "jistou újmu". DSK ale už nebude v té době ani šéfem IMF, ani kandidátem na prezidenta Francie.

Mimo meritum věci konstatujme, že nikoli poprvé (a zřejmě nikoli naposled) ČT nebyla na výši situace citováním jména možného viníka. V neděli, 15. 5., během celé relace o Straussovi-Kahnovi bylo možné opakovaně slyšet citovat jakéhosi "Štróse-Kána". Kupodivu ještě 19. 5., když se ČT1 ve svých večerních zprávách k té záležitosti vrátila, tak jak hlasatelka, tak přímo reportér ČT z USA (tedy oba dva) uváděli to jméno podle výchozího pavzoru z 15. května. Samozřejmě že jinak se čte jméno "Strauss" v souvislosti s generacemi rodiny tvůrců valčíků nebo s tvůrcem opery "Růžový kavalír" (tam čteme "štraus"; na konci slova bylo také původně tzv. "ostré s"), tedy v souvislosti s němčinou. Francouzi si přizpůsobují grafiku cizích jazyků k takové výslovnosti, jako by šlo o původně francouzské slovo. Takže francouzsky bychom měli to jakoby německy psané slovo (s významem "pštros") náležitě vyslovovat "strós" (tedy na počátku jen "s", rozhodně nikoli "š"!). Kupodivu TV Nova hned 15. 5. svými hlasateli vyslovovala jméno DSK náležitě! (Přece o nic nejde, že? Ta výslovnost je jen prkotina, viďte? A miliony vlastníků uší předem mateme. Že by jen jistou ledabylostí? Přezíravostí vůči těm, co "jen" poslouchají? A pak, když jen slova lapají, jak mohou vědět, co je vůbec "správně", když slyší více variant? Často se pak uchytí -- podle zákona schválnosti -- zrovna ta výslovnost, která neodpovídá té žádoucí. Copak na tom záleží? -- Na čem ještě záleží??)

Vytisknout