Říká-li ministr pravdy jen část, je to ještě pravda?

2. 6. 2011 / Miloš Dokulil

V pondělí (30. 5.) prošlo médii, že -- nastojte! -- poplatek v lékárnách se bude platit nikoli za každou jednotlivou položku, ale vždy až za celý recept! A dál? Dál už jakoby nic. Ticho po pěšině. To teprve o den později bylo díky některým médiím dáno pojištěncům na vědomí, že si navíc ještě připlatí za nově pojištěním teď nekryté léky. Takže jen tímto jediným opatřením (že by jen "trikem"?) spadne do kasy Ministerstva zdravotnictví o 300 milionů víc. A když už bylo jednou venku, jak to je s tímto jediným námětem doopravdy, tak pan ministr sdělil, že jeho odvětví bude teď stejně ještě navíc "k dofinancování" chybět celých deset miliard Kč! Kdo by chtěl být v kůži takového ministra?

Jenže: snad se ještě nezapomnělo na to, že lékaři, kteří začali děkovat -- jako po úspěšném představení na jevišti -- s tím, že za nimi tady v Česku zřejmě spadne opona, dost nahlas a skoro jedním dechem připomínali, že v sektoru zdravotnictví se na některých "místech" nešetří a poukazovali nemálo na to, že některé konkrétní nemocnice proplácejí drahé (byť užitečné) přístroje v předražených částkách. Zatím se může zdát, že těmhle zřejmě proradným tunelům odhalení nehrozí? Anebo ty peníze "navíc" už jsou tak jako tak fuč? (Tzv. "forenzní" audity také nejsou zadarmo. A je otázka, co kde nakonec odhalí. Moc si teď nepřipomínejme, za jakých okolností -- a jak? -- se kdysi ujednávaly obchody s Diag Human. Daňoví poplatníci se mohou těšit na proplacení dalších 10 miliard Kč, s nimiž se původně nepočítalo?)

Nejednou láteříme, že a jak nás oblbují "všechna" naše média. Takto hovořit a psát je ovšem hřích proti náležitému usuzování na protipólu. (Copak bychom se tak rychle dověděli o tom, jak z kapes pojištěnců šikovně vytáhnout -- v postupných přískocích -- dalších pouhých 300 milionů? To jsme si ještě nevyslechli, co všechno dalšího ještě na nás přijde. A kdyby tato vláda padla, neznamená to, že ty problémy -- jako kouzlem -- zmizí. Sliby se slibují, a nejen blázni se radují. Účty se přece musí z něčeho platit. A u těch "státních" je vždycky až na prvním místě daňový poplatník.)

Zřejmě bychom nikdy neměli ve svých tvrzeních absolutizovat. Třeba v tom, že všichni, a ve všem, už jsme totálně zaprodaní... To snad ještě ne!

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 2.6. 2011