Vrátí-li se zelení, pak jací?

2. 6. 2011 / Milan Daniel

Političtí TOPmanažeři si jsou vědomi toho, že účelové straničky typu Věci veřejné nebo ODA nebudou mít v příštích volbách šanci. Pokud se nebudou chtít opřít o radikalizující se (ultra)pravici, musí se spolu s ODS konsolidovat a připravit k tvrdé řeži za použití všech prostředků.

Loni ještě vládní Strana zelených je ve zvláštní pozici. Autor tohoto článku byl do roku 2006 jejím členem a Martinovi Bursíkovi svého času pomáhal stranu ovládnout. Velmi brzy se však ukázalo, že Bursík SZ použil jen k prosazování svých osobních zájmů a stranu zcela zprofanoval účastí ve vládní koalici s ODS a KDU-ČSL. Současný předseda Ondřej Liška se do podvědomí veřejnosti zapsal po vypuzení Dany Kuchtové ze strany nejen jako ministr školství, ale i jako příznivec tohoto koaličního formátu. Nyní se úporně snaží o comeback SZ do parlamentu, přičemž poukazuje zejména na hlavní devízu partaje: nikdy neměla žádné korupční skandály, chce od ní politiku očistit a má skutečně průhledné financování.

Na důkaz toho, že to myslí vážně, zelení v minulých dnech předložili skutečně důkladně zpracovaný návrh novely zákona o politických stranách, na jejíž přípravě se vedle právního experta SZ Františka Korbela podílela i advokát Václav Láska, který působí v Transparency International. Návrh znamená výzvu -- jeho osud je však ve hvězdách, protože parlamentní partaje rády o zprůhlednění svého financování mluví, stejně jako o omezení výdajů na kampaně, ve skutečnosti však na něčem takovém nemají zájem.

SZ předložení návrhu a vytrvalá zákopová práce akcentující odlišnost politického stylu pomohly. V citovaném průzkumu se zelení dostali na hranici vstupu do sněmovny a zhnusení české veřejnosti českou politickou scénou je může posunout jen výše. Finanční policie se bát nemusí, Kalousek si je může konečně i předcházet jako partnera, byť nepříliš pohodlného. Co by jejich návrat do vrcholné politiky ale znamenal pro občany této země?

Kromě obnovy slušnosti v politice a konce korupce prosazují investice do vzdělání, vědy a kultury, zdravě prostředí a tzv. zelenou ekonomiku. Program zelených (z roku 2010) slibuje "posílení prvků daňové progrese", úsilí o zavedení ekologické daně (z energetické spotřeby), naopak snížení zdanění práce a zachování dvou sazeb DPH a jen jejich mírné navýšení. Slabinou sociální části programu, která sympaticky přichází s podporou sociálního bydlení je fakt, že se explicitně nevěnuje sociálnímu podnikání a možnosti vzniku pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané.

Společenská vize zelených je ucelená, je s to oslovit jistý segment voličů z politického středu, zůstává však otázkou, co by z ní zbylo po uzavření případné koaliční smlouvy. Před volbami v roce 2006 si strana zakázala -- ostatně podobně jako ČSSD -- spolupráci s komunisty a změnu postoje nelze očekávat. Místo toho seděl současný předseda Liška do poslední chvíle v Topolánkově vládě, jejíž tón diktovala ODS poznamenaná korupčními praktikami. O tom, že by předseda SZ změnil svůj politický "pragmatismus" a zůstal po případném úspěchu SZ ve volbách v opozici jako hlídací pes českého způsobu demokracie, velmi pochybuji.

Čeští zelení jsou v prostředí evropských zelených stran pravicovou anomálií. O výchylku se zasloužil svého času Bursík, který si však Lišku vybral po volebním neúspěchu jako svého nástupce. Neudělal to jistě proto, aby si Liška se sociálními demokraty podal ruku. Taková alternativa by však byla pro českou politiku prospěšnější -- už proto, že na půdorysu koaliční smlouvy, jíž by byli zelení účastníky, by ČSSD měla silného a efektivního korektora, který by její politiku nutně kultivoval.

Volební preference SZ jsou nadějné a Liška by v případě úspěchu jistě "jednal se všemi". Kromě těch komunistů, zajisté. O tom, že by už dnes řekl, s kým raději, si ale můžeme asi nechat jen zdát. I čistá politika má své meze.

Vytisknout