Ochránce nespravedlivě stíhaných před soudem II

23. 5. 2011 / Zdeněk Jemelík

V článku "Ochránce nespravedlivě stíhaných před soudem", uveřejněném 22. dubna 2011 na Britských listech jsem uvedl čtenáře do problematiky procesu proti Johnu Bokovi, jehož hlavní líčení bylo tehdy nařízeno na 26. dubna 2011 do velké přízemní jednací síně justičního paláce v Praze 10, Na Míčánkách.

Jednání skutečně proběhlo podle plánu. Johna Boka k němu doprovázeli přátelé a sympatizanti.

(Autor je členem spolku Šalamoun, jehož předsedou je žalovaný John Bok)

Strany a veřejnost vyslechly přednesení obžaloby a po ní výslech obžalovaného, který vypovídal v podstatě shodně s informací, obsaženou v článku z 22. dubna 2011: zásadně popřel, že by poškozeného uhodil a naopak popisoval nevhodné chování strážníků k osádce kontrolovaného auta a následně pak i k němu. Zdůraznil celoživotní kontinuitu svého jednání se všemi, kdo se dopouštějí bezpráví na sociálně znevýhodněných osobách.

Následující výpověď poškozeného strážníka se ovšem od jeho podání podstatně lišila. Uvedl, že v době, kdy prováděl s kolegy kontrolu vozidla, které vjelo do ulice se zákazem vjezdu a mělo různé zjevné závady, do jednání se vmísil obžalovaný, který křičel a používal vulgární výrazy. Začal se dohadovat s kolegou poškozeného.

Poškozený k nim posléze přikročil, neboť měl obavy, že kolegovi hrozí napadení. Další konflikt pak již probíhal mezi ním a Johnem Bokem, který ho měl nejdříve udeřit do pravé ruky a posléze do tváře. Strážník pak uchopil obžalovaného v oblasti krku a narazil jej na zeď s úmyslem použít donucovací prostředky. Útok ale zastavil s ohledem na plačící dítě, které se postavilo mezi ně. Později zjistil, že to je Bokův vnouček. Na místo pak přijela policejní hlídka. V té době se mu začala točit hlava, proto se nechal odvézt záchrannou službou do nemocnice. Tam bylo zjištěno, že utrpěl poranění měkkých tkání na krku. Měl bolesti, nemohl hýbat krkem. Léčba si vyžádala 42denní pracovní neschopnost.

Při výslechu poškozeného si účastníci mohli všimnout zřejmého nepoměru fyzických disposic obou účastníků konfliktu: strážník je statný třicátník, měří 188 cm, váží 105 kg, John Bok má 65 let a je proti poškozenému viditelně menší a slabší.

Ve prospěch tvrzení poškozeného víceméně svědčí také výpověď jeho kolegy, i když byl místy nejistý, rozpačitý a v jeho sděleních byly drobné rozpory. Zejména nedokázal jednoznačně popsat údajný Bokův úder do obličeje poškozeného.

K věci se vyjádřila i policistka z přivolané hlídky. Pro obhajobu bylo důležité, že potvrdila přítomnost dvou psů, které John Bok držel na vodítku, a zaznamenala stížnost plačícího Bokova vnuka, který jí žaloval, že strážník škrtil dědečka a vyhrožoval, že jim zastřelí psy. Výpověď jejího kolegy z hlídky nepřinesla nic zvláštního.

Významný pro obhajobu byl znalecký posudek a k němu vedená výpověď znalce, obstaraného obhájcem. Znalec zpochybnil jak věrohodnost tvrzení poškozeného o úderu do tváře, popřípadě o jeho síle, tak i přiměřenost délky pracovní neschopnosti průběhu léčby. Jeho vystoupení bylo přesvědčivé, argumentace logická, bez vnitřních rozporů. Soud ji ovšem bude brát s rezervou právě proto, že jde o znalce obhajoby. A bude ji srovnávat se stanoviskem znalce, obstaraného policií.

Jednání proběhlo v poklidné atmosféře. Předseda senátu je vedl korektně a strany se k sobě navzájem chovaly zdvořile. Žalobkyně i obhájce prostě dělali svou práci, aniž by si vzájemně ztrpčovali život. Veřejnost zachovávala klid. Nedošlo k žádné události, jež by vyvolala vzrušení v soudní síni, jak se při jednáních v trestních věcech občas stává. Také skutková podstata souzeného činu nemá dramatický ráz. Nebýt toho, že ústřední postavou je veřejnosti známá osobnost, vybočující z průměru, dalo by se říci, že jde o nudný proces.

Po právní stránce ovšem nudný není vůbec. Nejde ani tolik o to, že soud musí rozhodnout, zda mluví pravdu obžalovaný nebo poškozený. Možná ještě závažnější bude vyjádření soudu k míře oprávnění občana vystoupit proti orgánu veřejné moci ve chvíli, kdy tento dle jeho subjektivního názoru překročil meze svého oprávnění ke škodě základních práv dalších osob a řešení situace standardním úředním postupem by nemohlo zabránit pokračujícímu bezpráví.

Po tomto prvním dnu hlavního líčení považuji výsledek procesu stále za nejistý. Situace se více vyjasní po provedení dalších důkazů, z nichž nejvýznamnější bude svědectví třetího strážníka a zejména znalecký posudek a k němu vedený výslech znalce, obstaraného policií.

Zajímavý, byť pro objasnění události obsahově nedůležitý, bude výslech svědkyně, která se přihlásila u obhájce a tvrdila, že závěrečnou část konfliktu pozorovala z nedaleké křižovatky. Źádný z účastníků si totiž její přítomnosti nevšiml a žalobkyně si tuto skutečnost u všech vyslýchaných pečlivě ověřovala. V obžalobě toto svědectví označila za kuriozní a zdá se, že má v úmyslu svědkyni zpochybnit. Proti tomu nelze nic namítat zvláště v tom případě, že bude zpochybňovat také věrohodnost výpovědí strážníků, kteří nezaznamenali přítomnost štěkajících psů, ač ti se na rozdíl od svědkyně nacházeli přímo na místě činu. Týká se to zejména poškozeného, který o psech nevěděl, ale při tom vyhrožoval jejich zastřelením.

Postavení svědkyně je choulostivé již tím, že jako jediná ze všech svědků zná osobně obžalovaného, s nímž se párkrát příležitostně setkala jako vedlejší účastnice jednání, naposledy několik týdnů před žalovaným konfliktem. Nejedná se ale v žádném případě o osobu blízkou. Nicméně v případě, že by žalobkyně uvěřila, že si svědectví vymyslela, hrozilo by jí trestní stíhání.

Proces bude pokračovat ve dnech 26. a 27. května na stejném místě a je možné, že dospěje k rozsudku.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 23.5. 2011