ZDRAVOTNICTVÍ:

Otázky, které nemají lehké řešení

10. 5. 2011

Reaguji na článek pana Bati v Britských listech: "Proč ani já nechci standard a nadstandard, aneb po dálnici nebo po okresce?"

Jsem mladý neatestovaný lékař - preventista, internista.

Nechci se s Vámi přít, nejsem liberál a nemyslím si, že by ve zdravotnictví bylo na místě dát ruce trhu volné pole působnosti.

Ale:

nehledě na korupci a mrhání veřejnými prostředky v ČR - dnes již ŽÁDNÁ země na světě nemá dost prostředků, aby všem lidem zaplatila nejlepší možnou péči, zdůrazňuje Tomáš Petružela.

Každá nová generace léků je řádově dražší než předcházející, totéž platí o nových generacích přístrojů. Nemocných přibývá, protože nedbáme na své zdraví - to se týká především nemoci z blahobytu (obezita, vysoký tlak, cholesterol, cukrovka, infarkty, ale třeba i potíže z kouření). Dožíváme se stále vyššího věku.

Náklady na zdravotní péči exponenciálně rostou. Opakuji, již v současné době není možné uhradit nejlepší péči pro všechny. A do budoucna to bude jen (mnohem) horší.

Jak se zachovat? Koho léčit, koho ne? A když má někdo peníze na léčbu, která není systémově zpřístupnitelná všem, je správné mu toto odepřít? (Učebnicovým příkladem je čekání na protézu kyčle : dlouhé čekací doby vyplývají z limitů pojišťoven, kdo si zaplatí, může v čekacím listu "přeskočit", protože operatéři čas mají.)

A dále : zcela solidární zdravotnictví není v pořádku, neboť nemotivuje k péči o vlastní zdraví. Rád budu solidární s nemocným dítětem. Nechci ovšem být solidární s mladým dobrodruhem, který holduje extrémním sportům a letos podruhé má zlomeninu. Také - a ještě více- nechci být solidární s člověkem po infarktu (léčba primární angioplastikou, ve světě ojedinělý přístup, i 0.5mil Kč za intervenci, typicky jich lidé prodělají i několik a završit účet mohou aortokoronárním bypassem, který přijde i na několikanásobek této částky), který si svůj infarkt s prominutím vyžral a/nebo vykouřil dekádami nezřízené životosprávy. Známe takových spousty.

Rovnost nemusí znamenat spravedlnost, ve stávajícím systému jsou finančně penalizováni ti, kdož o své zdraví pečují a systém je (příliš) solidární se všemi, kteří na to zvysoka kašlou.

A jak do budoucna se supermoderní a superúčinnou léčbou ? Jen pro představu, jedna dávka rekombinantních léčiv typu NovoSeven (používá se na léčbu poruch zástavy krvácení, konkrétně hemofilie) stojí desítky tisíc korun, u NovoSeven to bylo nedávno kolem 60tis Kč - a to jich ten člověk samozřejmě pár spotřebuje...

Takže jak řešit tento rozpor? V mnohém se podobá rozporu moderní civilizace - chudoba a přelidnění třetího světa vs. neskutečné bohatství "západu". Může si západ udržet "nadstandard" tváří v tvář utrpení miliard chudých? A jestliže ne, jak uneseme zhroucení životního standardu VČETNĚ úpadku zdravotní péče? Vymakáme prevenci?? ...zeměkoule není pro nás všechny dost velká, abychom si mohli udržet životní standard, řekněme ČR...

Zdravotnictví a reformy
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 10.5. 2011