Občané Ruské federace, promiňte...

10. 5. 2011 / Miloslav Štěrba

Nezávidím novinářům jejich pozápasový hon na ruského hráče Arťuchina. Cituji pouze z DNES: "patří do džungle, ne na šampionát", "ruský šílenec", "ruský zlosyn", "cítil krev, zaútočil jako zvíře", "je to špinavec", "jezdící monstrum", "špinavý hráč", "blázen", "rabiját". Také doktor Holibka by ruskému hráči na operačním stole "uřezal ramena a zkrátil o půl metru". ( Zápas nicméně řídili rozhodčí z USA a Švýcarska.) Mimochodem, jeho nečisté zákroky natolik rozhodily náš tým, že jsme začali mít obavy o výsledek. A v našem týmu se našli "mstitelé": "Čekal jsem na příležitost a našel jsem si ho" (Židlický). Kouč Alois Hadamczik už plánuje: "příště s sebou asi vezmeme Kočího (český bitkař v NHL)".

Na OH v Turině v roce 2006 Jaromíra Jágra zranil Jarkoo Ruutu (mstitel Martin Straka), v Bratislavě téhož hráče hrubě fauloval bratr Ruomo (mstitel Plekanec). Ale že by finští hráči byli "zákeřní", to by si netroufl napsat žádný soudný novinář.

Hokej je tvrdý sport či lépe tvrdé povolání, které doprovází všechna z toho plynoucí nebezpečí. Hráči jsou v každé chvíli ohroženi na zdraví, ba i životě. (Zlínský hokejový stadion nese jméno Luďka Čajky -- zemřel po pádu na košickém ledě.) Proti sborné naše národní mužstvo sehrálo za poslední půlstoletí mnoho krásných zápasů, které byly vždy ozdobou šampionátů. Bude tomu tak i v budoucnu, věřím, a to i přes pokračující dehonestaci Rusů způsobem typicky "dnešním". A po vyslechnutí zpravodajství veřejnoprávniho rozhlasu musím konstatovat, že téma "zákeřnosti Rusů" je mimořádně "výživné".

Vytisknout