Mediální divadelní představení Usáma, volby a příprava k odchodu z Afghánistánu

9. 5. 2011 / Vít Rossignol

Nesporně akční událost vyhledání a zavraždění bin Ládina a osob v domě, kteří zjevně neměli šanci se ubránit si vynutil 100% pozornost všech médií. V krátké době po oficiální zprávě (která se stále mění) a TK, vznikají pochybnosti o pravdivosti a smyslu prezentované show. Je takový zásah legitimním příběhem smysluplné a racionální potřeby pro většinu obyvatel civilizovaného světa, nebo hrou na zadostiučinění a "odplatu", nebo odstrašovací politicko-ideologickou demonstraci moci s exhibicí popravčí čety? Nejprve vznikají pochybnosti kdo byl zabit a kdy. Fotografie se ukáží podvrhem, je zde tedy prokázaný potenciál podobně lhát a manipulovat s jakýmkoliv faktem ve věci. Pochybnosti dál pokračují, téměř všechno se ukazuje jako nepravdivé: bitva, trvající 40 minut, s "human shields", nebo poprava neozbrojených, schovávání se za manželku, nebo její pokus ochránit svého muže a otce svých dětí? Téměř každý prezentovaný "fakt" se ukazuje jako nepravdivý, vykonstruovaný, či upravovaný tak, aby podporoval právě prezentovaný scénář... Podobně jako po 9/11 nastává odstranění všech stop, dispozice těla (jak?), atd. Vznikají otázky širších souvislostí.

Jak dalece byla poprava nutná, jak se srovnává s právními koncepty třeba Norimberského procesu, jako precedentu, bude jistě předmětem právních debat, ale i to, jak se mění USA vlivem absolutní moci. Do jaké míry byl bin Ládin aktivní v podezíraných aktivitách, poslední dobou a i dříve? Byl opravdu "mozkem" za útokem na dvojčata, nebo to jen uvítal? Nebo sloužil hlavně jako strašák ? Asi to nemohl přímo řídit. Byl asi víc ideolog než operativní plánovač. A je vůbec otázkou, zda šlo 9/11 uskutečnit v tom rozsahu a logistické složitosti bez součinnosti nějakých amerických složek; podivné souhry náhod a chyb a informační clona jsou téměř nevysvětlitelné. Při známých těsných vztazích rodin bin Ládin a Bush není nic jisté, ani příp.fingovaná smrt. V posledních letech se tzv. Al Kaída zdá být méně a méně relevantní, nelze na ni nic napasovat, události na Středním východě probíhají zcela bez její účasti, je stejně mimo, jako zaskočená americká vláda. Její věrohodnost a použitelnost se prostě vyčerpala. Považoval jsem ji vždy za CIA "asset" a Usáma má v tomto směru údajně podobnou historii jako Saddam Hussain, spolupráci v nějaké formě. Aktivity se soustředily v posledních letech na nějaké vynořující se projevy různě vypadajícího Usámy, které měli hlavně demonstrovat jeho existenci a hrozbu. Jejich autenticita je chápána jako sporná. Přitom pozornost amerických orgánů a médií se zdála trochu neúměrná. Nechci se zde zaplétat do otázek kolem věrohodnosti 9/11, byly popsány mnohokrát. Ale zajímá mě oblast tzv.nepřímých důkazů, které dávají věci do souvislostí a ty naznačují design, t.j. připravený scénář jen těžko náhodných událostí.

Když jsme sledovali roku 2000 v odpočinkové místnosti na Univ..of Pennsylvania volby ve státě Florida, kterými vyhrál G.W. Bush úřad, hlavně spíš rozhodnutím tamního soudu (v přímém přenosu jsem sledoval zabraňování voličům v "černých" čtvrtích/Democraté v odevzdání hlasů umělými frontami před časovým limitem), znal jsem ještě neo-konzervativní agendu jen v hrubých nástinech, vůbec by mě nenapadlo, že by někdo chtěl tak nebezpečné ideje v zahraniční politice realizovat. Až při 9/11 jsem pochopil, že se tato zbrojkomplex-sio-militaristická klika totálně zmocnila kormidla a je schopná všeho. Je pozoruhodné, jak se scénář PNAC (Project for New American Century) a celý koncept "New World Order" promítá do skutečných událostí. Pouhých 9 měsíců po inauguraci se stane útok na "dvojčata", bez kterého není válka v Iráku a globální ofenziva "svobody a demokracie" kolem -zdrojového- světa možná; bez paniky a pocitu urgentního ohrožení nešlo navodit bojovou hysterii a k tomu byly zapotřebí silné dojmy. Prokázaně lživými obviněními se podařilo obelhat OSN, bylo třeba "terorizmus" nejprve vytvořit a pak proti němu bojovat. Úloha médií je přitom klíčová, zvl.v USA, kde je přijímání nejen věcí ale i názorů otázkou jejich "prodeje" šikovnými argumenty, tam hlavně na základě mravních kritérií, jakkoli i zjevně falešných... (George Orwell to nazývá "newspeak", kde se ze lži stává pravda a naopak). V takovém prostředí lze převrátit fakta naruby a zkomplikovat orientaci o tom kdo je agresor a kdo je napadený i s 800 základnami kolem celého světa... Fakt, že ne 90, nebo 99%, ale přímo 100% všech našich informací projde sítí médií, která formují náš názor a ten pak můžeme "svobodně a demokraticky" vyjádřit ve volbách... Ovládnutí médií se tedy samo nabízí jako klíč k politické moci. Vezměme neveřejnou strukturu a podstrukturu mediálních koncernů, jejich koncentraci v současné době a možnosti globálního vlivu: jen utajením a maskováním těchto sil a vlivů v pozadí jde veřejnost udržet v klamu o skutečné situaci. Pan Hájek tedy není nějaký šílenec (znevěrohodňování je také úkonem ve spektru mediálních technik, již samo slovo "konspirativní" má pejorativní nádech něčeho pomateného, stejně jako tř. terorizmus je nově obnovený politický termín s puncem kriminální/pathologické aktivity, kdy teror je psychologický termín pro určité--individuální, svým způsobem pathologické jednání k vyvolávání hrůzy u oběti...) ale je to jen extrémně kriticky uvažující člověk, zpochybňující pravdověrně vypadající lži; portrétovat ho jako vyšinutého je forma znevěrohodnění bez nutnosti argumentu. Jisté je, že Usáma byl víc symbol, než reálný operativec skutečné hrozby, v poslední době je víc než pravděpodobné, že žádnou hrozbu již nepředstavoval a ten jateční masakr ji zřejmě neadresoval. M.Moore zastává názor, že byl v podstatě v domácím vězení pod kontrolou armády a tato akce to rozbourala...

Existuje jistě mnoho analýz na smysl tohoto divadla: podle mě jde o přípravu zatroubení na ústup.

Američané zjevně nejsou schopni, i po kompetentním vojenském vítězství, vědět jak dál, pochopit a akceptovat jiné myšlení a kulturu dobyté země, jak se ukazuje stále znovu, naposledy v Iráku a teď v Afghánistánu, kde válka není ani vojensky trvale vyhratelná. Neexistence perspektivy v této oblasti světa je jedna věc a skončí odchodem. Znamená to ale též ústup od zcela zbankrotovaných neo-konzervativních idejí ovládnutí světa, které za Bushe poškodily Ameriku tak, jako nikdy předtím? Prestiž, reputace a popularita Ameriky jako systému a symbolu naděje je na nule, antiamerikanismus nabývá hrozivých rozměrů ve světě a potrvá generace, absurdní komedie v Guantánamu s mučením a majoritou nevinných, ale řetězy spoutaných lidí v kápi, přidržovaných dvěma obry z každé strany... Abu Ghraib a zvěrstva americké armády kontradikují vše, co Amerika pro mnohé reprezentovala v minulém století a podepsal se na tom G.W. Bush také jako symbolu. Popřel 800 let vývoje lidských práv a Magnu Chartu a zbavil Američany jejich svobod a práv jako obět na oltáři "Války proti terorizmu" a zničil iluzi Ameriky jako jejich zásadního a hlavního protagonisty, prodávané dlouho a úspěšně celému světu.

Rituální a mediálně okázalá poprava "symbolu Usáma bin Ládin" je pro zachování vítězné tváře nezbytná, aby odchod nebyl příliš jednoznačnou prohrou. Jestli a k jakému poučení došlo není zcela jednoznačné, mnoho složek původní Bush-sestavy je za Obamy stále v klíčových pozicích, i vliv AIPEC na Kongres, takže i po částečném opuštění Afghanistánu a příp.svěření Karzáímu, klíčová země Středního východu a hlavní izraelský terč, Irán, může být cílem zvýšených destabilizačních aktivit, ale už málo pravděpodobně vojenských. Rozhodujícím bude začínající presidentská kampaň a vývoj síly republikánských křídel Campaign for Liberty /Tea Party (s libertariány Ronem Paulem a synem, senátorem Randem a které kromě útoku na velikost a rozsah vládních institucí vůbec, reprezentují v podstatě izolacionistický, konstitucionalistický pohled na zahraniční politiku) a jejich souhra s únavou veřejnosti ze skandálů a válek, odvádějících pozornost od strukturálních problémů americké ekonomiky. Organizovaný ústup z Afghanistánu by byl reflektujícím krokem v tomto směru.

Vytisknout