Vraždění bez soudu

2. 5. 2011

Oh jak úžasné a obdivuhodné. Tajemný Usáma byl zabit. Možná přesněji popraven. A s ním možná i několik dalších osob. Nebo ne? Kdo ví. A bez soudu. Máme se bát odvety? Kdo my? Snad ne třeba my Olomoučané? ptá se Jindřich Kania.

A já se opatrně a skromně ptám co na to právo, kupříkladu mezinárodní. Také se raduje nebo pláče?

Co kdyby třeba Kubánci sestavili komando a poslali ho na teroristu Posadu, který před lety sestřelil bombou vpašovanou na palubu kubánské civilní letadlo i s cestujícími? To by bylo něco. Asi by se Američané neudrželi a vyjádřili by pohoršení, protože Posada žije v Americe, snad v Miami.

Metody divokého západu v hollywoodském stylu se uplatňují na mezinárodní úrovni. Ale oni můžou, přece jsou to patentovaní demokraté. Jen zřejmě náhodou už v Iráku zahynulo po jejich intervenci více než milion obyvatel. Vtrhli do země a realizovali operaci k vynucení míru. To je štěstí a radost, že žijeme v takovém světě.

A naše milé rádiotelevize nám mydlí mozek. Každou čtvrthodinu slyšíme, že světem vládne radost, že nejhledanější muž světa už nežije.

Dnes budu usínat klidněji. Boj s terorizmem dosáhl významného úspěchu. Střílí se od pasu, bez soudu, tedy bez zbytečného zdržování. Jen asi deset let ho nějak nemohli najít, ale to už je napraveno, můžeme bouchat šampáňo. Ach jaké štěstí. Gratuluji všem.

Vytisknout