Bude dost těsta pro naše kaplany? *

2. 5. 2011 / Miloslav Štěrba

Francouzská řádová sestra Marie Simon-Pierre se uzdravila z Parkinsonovy choroby, což katolické církvi konečně otevřelo dveře k blahořečení polského papeže Karola Josefa Wojtyly -- Jana Pavla II. Nebýt sestry z kongregace Katolických sestřiček mateřství, zbožný polský národ by zajisté brzy poskytl dostatečné důkazy o zázračné moci svého papeže uzdravovat postižené nejen Parkinsonovou chorobou.

Polský papež na konci 20. století uzavřel podivuhodně pestrou duhu křesťanského duchovního cítění západního světa. Do "materiálního balíčku" náboženské ideologie patří projevy tzv. reálného vystoupení hlavní postavy (Panny Marie) a svědectví lidských stvoření, která mají dát potřebnou míru věrohodnosti jinak zcela imaginární realitě, jež se předkládá k věření. Podívejme se blíže, jak takové poselství Matky Boží vypadá. Její slova nám zprostředkovali v roce 1846 (jak je zvykem negramotní pastýřkové) Maximin, 11 let, a Mélanie, 15 let, z francouzské La Salette:

"Pojďte blíž, mé děti! Nebojte se! Přišla jsem vám povědět velkou novinu. Jestliže můj lid neuposlechne, budu muset uvolnit paži svého Syna. Je tak silná a těžká, že ji už déle nemůžu udržet. Vozkové klejí a ve svých kletbách berou jméno mého Syna nadarmo. Také proto je paže mého Syna tak těžká. Jestli se zkazí úroda, je to kvůli vám. Minulý rok jsme vám to ukázala na bramborách. Nedbali jste toho. Právě naopak, když jste nalezli brambory shnilé, kleli jste a zenužívali jste jméno mého Syna. Budou se i nadále kazit a kolem letošních Vánoc už vůbec žádné nebudou....Máte-li obilí, nezasévejte je, protože co zasejete, zničí červi a když něco vyroste, rozdrtí se na prach při mlácení. Blíží se velký hlad. Ale dříve než nastane, děti mladší sedmi let dostanou třasavku a zemřou v náručí těch, kteří je budou chovat. Ostatní budou trpět hladem. Hrozny shnijí a ořechy budou bez jáder. Ah! Děti moje, musíte se modlit ráno a večer. Když nemáte čas, pomodlete se aspoň "Otče náš" a "Zdrávas Maria". Nuže, mé děti, toto všechno oznamte mému lidu!"

V roce 1851 pak biskup diecéze Grenoble Monsieur Philibert de Bruillard napsal pastýřský list, ve kterém prohlásil:

"Soudíme, že zjevení Panny Marie dvěma pastýřům 19.září 1846 v Alpách na hoře, která se nachází ve farnosti La Salette, vikariát Corps, má všechny znaky pravdy a věřící jsou vyzývání, aby tomuto zjevení věřili pevně a jistě".

Člověk si nutně musí klást otázku, proč Matka Boží hovoří o úmrtí dětí mladších sedmi let, dokonce v náručích svých rodičů? Aby se pomstila za nedostatek úcty tentokrát k jejímu děcku. O jakém milosrdenství a lásce se to dočítáme? Je-li tohle onen vysněný Syn Boží, milí moji věřící spoluobčané, není zapotřebí se poohlédnout po jiném Bohu?

Jenže svět poloviny 19. století měl své zákonitosti, o jejíž změny se prakticky ve stejnou dobu pokusili dva Němci. Přišli s novým "náboženstvím", založeným na vědeckém materialismu a správně zhodnotili, že první a hlavní nepřátelé nového světového filosofického názoru se budou rekrutovat z řad dosavadního monopolního držitele jediné správné víry -- církve, kterou nazvali "opiem lidstva". Proto předmluva ke Komunistickému manifestu začíná: "Evropou obchází strašidlo -- strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy -- papež i car, Metternich....". Z použití termínu "svatá štvanice" a předřazení papeže carovi vyplývá pořadí důležitosti aktérů z konkurenčního tábora.

V roce 1917, uprostřed První světové války, tři chudé děti z pastýřské rodiny v portugalské Fatimě navázaly na své předchůdce z Lourdes, La Salette, atd., a staly se svědky zjevení Panny Marie. Dva mladší svědci záhy zemřeli, ale třetí Lúcia dos Santos vstoupila do kláštera a posléze sepsala tři fatimská tajemství. Katolická církev z nich vydělila pro praktickou potřebu zejména informace o Rusku jako potenciální příčině útlaku církve, z třetího tajemství vyvozuje dokonce upozornění na atentát na papeže. Není nezajímavé, že fatimské děti se zdráhaly prozradit tajemství, a okresní hejtman nechal vařit kotel oleje, aby pak dětem hrozil uvařením zaživa, jen aby mu prozradily obsah tajemství.

Prvním tajemstvím bylo vidění pekla, které Lúcia vylíčila ve třetím sešitě svých pamětí sepsaných v roce 1942 takto:

"Naše Paní nám ukázala obrovské ohnivé moře, jakoby pod zemí. Do ohně byli ponořeni démoni a duše v lidské podobě, jako průsvitné žhavé uhlíky, černé nebo lesklé jako bronz, tonoucí v ohni, vyzdvihované do vzduchu plameny vyvrhovanými z vnitřku ohně spolu s velkými mračny kouře a vzápětí padající ze všech stran nazpět jako lehoučké jiskry v obrovském požáru, uprostřed křiku a zoufalého bolestného úpění, které nás naplňovalo hrůzou, až jsme se třásli strachem. Démony bylo možno rozeznat podle jejich hrozného vzezření podobného odporným neznámým zvířatům, černým a průhledným. Toto vidění trvalo pouze okamžik. Jak jsme byli v té chvíli vděčni naší laskavé nebeské Matce, která nás na to připravila svým slibem v prvním zjevení, že nás vezme do nebe. Jinak myslím, že bychom strachem a hrůzou museli zemřít."

Druhé tajemství obsahovalo pokyny Panny Marie, jak zachránit duše před peklem a obrátit svět k pravé katolické víře a Kristově Církvi:

"Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. K jejich záchraně si Bůh přeje uvést do světa úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Když lidé udělají, co vám říkám, mnoho duší bude zachráněno a nastane pokoj. Válka se chýlí ke konci: jestliže ale lidé nepřestanou urážet Boha, vypukne ještě horší válka během pontifikátu papeže Pia XI. Až spatříte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení od Boha, že se chystá ztrestat svět za jeho zločiny skrze válku, hladomor a pronásledování Církve a Svatého otce. Aby se to nestalo, přeji si zasvětit Rusko mému Neposkvrněnému Srdci, a konat kající svaté přijímaní každou první sobotu v měsíci. Jestliže má přání lidé vyplní, Rusko se obrátí a nastane tam mír; pokud ale ne, rozšíří se jeho bludy po celém světě a zapříčiní války a pronásledování Církve. Dobro bude týráno, Svatý otec bude velmi trpět, mnohé národy budou vyhubeny. Nakonec ale mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko a ono se obrátí, a po celém světě zavládne mír."

Jistě si sami uděláte názor na věrohodnost podobných důkazů existence boží. Fatima se stala pro katolickou církev na dlouhou dobu místem, ze kterého vyzařoval "boží" odpor vůči ruskému bolševismu. Škoda jen, že Matka Boží pomlčela o možnosti vzniku fašismu v katolicky silně zaměřených zemích Itálii a Německu. Mohla varovat před vyhlazením celých národů nejen v souvislosti s bolševickým Ruskem!

***

Zánikem evropského materialistického impéria, rozpadem SSSR a proměnou jeho satelitů, se církev vrací na své pozapomenuté místo. Dnes a denně nás oslovují projevy katolického světa, o jehož existenci celé generace našich občanů neměly dostatek znalostí. Renesance teistického vnímání současné reality je navíc konfrontována s politickými projevy islamismu, což dává křesťanství rozměr kulturního významu, často státotvorného. Církev, církve, vstupují do našeho dění již jako racionální partneři ve všech sférách života, od ideologického po ekonomický. Není ani nutné v této souvislosti upozorňovat na nedávný boj o pražskou katedrálu nebo stále aktuální problém církevních restitucí. Přesto, ba právě proto, by i škola, veřejnoprávní média, vědci, intelektuálové atd., měli mít prostor k působení zejména na mládež, aby ateismus mohl hrát důstojnou roli v životě moderních lidí.

(* K.H.Borovský: Křest sv. Vladimíra: "...dnes už umí každý kaplan dělat bohy z těsta")

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 2.5. 2011