Zhodnocení stavu ozbrojených jednotek libyjských povstalců

7. 3. 2011

Velmi improvizované libyjské povstalecké hnutí momentálně vypadá, jako by postrádalo jasnou strukturu řízení a velení. Podle frontového mluvčího je momentálně známo jako Džajš-i-Libi al-Húrra (Síly armády svobodné Libye) a hnutí samotné se označuje za "Revoluci 17. února", což znamená den, kdy v druhém největším libyjském městě a do 60. let duálním hlavním městě Benghází začalo povstání. Protikaddáfíjovské síly zahrnují kmeny Maghrebi, Zvaije, Zaváví, Fakrí a Gebajlí. Trvají na tom, že jejich boj za Libyi není občanskou válkou, ale revolucí s cílem svrhnout takřka dvaačtyřicetiletou vládu plukovníka Kaddáfího a znovu sjednotit zemi po nynějším stavu rozdvojení a favdy (anarchie). Místním velitelem řídícím nástup proti tripolským silám je přeběhlý brigádní generál jménem Mahdí al-Arábí, jenž je údajně bratrancem plukovníka Kaddáfího.

Frontové síly velmi vzdálené od intelektuálních architektů prozatímní vlády vzniklé v Benghází se nehlásí k žádné soudržné politické ideologii. Když se dostanou pod tlak, bojovníci nevykazují žádnou představu o struktuře budoucího státu a mají potíže stanovit cíle překračující svržení nynějšího režimu, kromě toho, že vágně prohlašují "bojujeme za svobodu a demokracii". Libyjské protirežimní síly trvají na tom, že konflikt není občanskou válkou, v níž stojí jeden kmen či klan proti druhému, ale spíše opravdovou celospolečenskou revoltou, která neskončí, dokud nevstoupí do bran hlavního města přes 1 000 km západně od základny v Benghází.

Reakce na jakoukoliv zmínku o ozbrojené intervenci Západu nebo NATO odhaluje určité nuance. Někteří rebelové vyjadřovali silné přání ohledně amerického a evropského bombardování Syrty a Tripolisu s cílem zbavit Kaddáfího režim koordinace a umožnit úplné osvobození státu. Ohledně vyhlídky na formální vstup cizích pozemních sil bojovník jménem Fatáhalláh prohlásil: "Pokud jednotky NATO vstoupí do Libye, proměníme ji v krvavé jezero. Dokážeme se s Kaddáfím vypořádat sami. Irák, Palestina a Somálsko by byly ve srovnání s Libyí ničím." Když rebelové míří do boje, zní pokřiky jako "Alláhu akbar!" a "Mnúrín al-Šabáb!" ("Mládež je světlo"). Jiní křičí "Chceme zabít Muammara Kaddáfího rovnou zde!". Symbolem rebelů je rudočernozelená trikolóra používaná v Libyi před svržením sanussiovské monarchie Kaddáfím a dalšími důstojníky během vojenského puče v roce 1969, ačkoliv použití symbolu zřejmě nedoprovází lidová podpora návratu královské rodiny, která nyní žije v evropském exilu. Bojovníci nosí všechny představitelné vzory a barvy, pokud tedy vůbec mají nějaké uniformy. Zdůrazňují, že nemají žádnou vazbu na al-Kájdu ani sympatie pro toto hnutí. Všichni se velmi snažili zdůraznit domácí charakter povstání.

Ve městě Adžabíja kontrolovaném rebely vystavují protikaddáfíjovské síly širokou paletu ukořistěných zbraní ze sovětské éry, včetně řady modelů protiletadlových kulometů DŠK a českých samohybných protiletadlových kanónů Praga vz. 59, houfnic, minometů, Kalašnikovů všemožného původu a ukořistěný tank T-55. Mezi ručními zbraněmi nesenými opozičními bojovníky najdete zastaralé dvouhlavňové brokovnice, ruční granáty, přenosné protiletadlové rakety a pancéřovky RPG-7 se spoustou munice. Na frontu jsou pickupy Mitsubishi a ukořistěnými provládními Toyotami Land Rover s namontovanými těžkými kulomety připomínajícími výtvory somálských techniků přisouvána značná množství munice v olivově zelených sardinkovitých plechovkách z vyloupených skladů libyjské armády. Střelci obsluhující protiletadlové zbraně na otočných lafetách sledují oblohu nad severní Saharou a snaží se sestřelit prokaddáfiovské bojové letouny a vrtulníky. Skupina mladíků ukazuje kovové zlomky tryskového letounu, o němž tvrdí, že ho sestřelila.

Tryskové letouny, které byly slyšet, ale nikoliv vidět, bombardovaly pozice rebelů během zuřivé bitvy trvající několik hodin, v níž síly rebelů večer 2. března hlásily vítězství. Vládní síly se objevily na frontě v dosti zánovně vyhlížejících bílých sportovních Toyotách, které jim rebelové zřejmě závidí. V jednom ukořistěném vozidle ukazují opoziční bojovníci improvizovanou marihuanovou dýmku, která vypadá, jako by byla dosti nedávno použita, a tvrdí, že Kaddáfího síly byly před bitvou intoxikovány.

Jiná skupina mladíků v Adždabíji ukazuje na patrně izraelský osvětlovací minometný granát mezi řadou ruských granátů. Tvrdí, že jediný minometný granát s Davidovou hvězdou snášející se na padáčku je důkazem Kaddáfího spojení s izraelskými obchodníky se zbraněmi a svědectvím, že vládce vyměnil libyjský lid za peníze a moc. Všude po Adždabíji teenageři z benzínu a lahví od Fanty vyrábějí plné bedny Molotovových koktejlů, které, jak říkají, budou zbraní poslední volby, pokud munice dojde. Jeden z bojovníků řekl: "Nazýváme Kaddáfího Drákulou. Po čtyři dekády vysával krev z libyjského lidu i ropu z naší půdy. Už nikdy víc. Kaddáfí je vyřízený, při Alláhovi. Dorazíme ho."

Během boje, který vypadá jako vážná pozemní porážka vládních a žoldnéřských sil, dokázali protikaddáfijovští vojáci odrazit invazní síly od Bregy až k městu nazývanému Bišer asi 20 km dále na západ, a věří, že nepřítel ustupuje k městu Ras Salúf takřka 150 km za frontou. Jak nepravidelné jednotky, tak přeběhlí vojenští velitelé hovoří o žoldnéřích ze zemí frankofonního Sahelu a anglofonní Západní Afriky, které viděli ustupovat z Bregy v uniformách libyjské armády, když byly jejich řady překonány protiofenzívou. Rebelové tvrdí, že zajali čadského státního příslušníka opuštěného Kaddáfího loajalisty směřujícími do Bišeru, a tvrdí také, že nasazení placených (nebo přinucených) černých Afričanů na frontě je důkazem vnitřní slabosti režimu a blízkosti porážky, pokud je třeba k jeho obraně nasazovat cizince. Po krátkém obléhání Bregy síly rebelů obnovily kontrolu nad zařízením Sirte Oil Company, jež, jak mnozí zdůrazňují, byla spolu letištěm hlavním cílem plukovníka Kaddáfího. V důsledku bitvy stovky egyptských dělníků z řad migrantů opustily danou oblast a vítaly vítězství rebelů.

Během oslavy, při níž tisíce bojovníků hlásalo blízký konec režimu, se nad jejich hlavami náhle objevila letadla a zaútočila nepřesnou, ale smrtící výzbrojí. Libyjští protikaddáfíjovští bojovníci kontrolující komunikace prakticky v celé Kyrenaice provozují velmi efektivní evakuační trasu pro zraněné civilisty a kombatanty s nejvážnějšími zraněními, kteří jsou přepravováni po dálnici pokryté pískem do lepších zdravotnických zařízení v Benghází.

Hlavním cílem rebelů je v koordinaci s dezertéry v západolibyjském Tripolsku upevnit kontrolu nad pobřežím Středozemního moře podél cesty do Syrty, aby eventuelně zahájili útok na samotný Tripolis. Mnozí bojovníci jsou nevycvičenými zemědělci a pastevci, kteří se dobrovolně přidali k sílícímu protikaddáfíjovskému hnutí. Jednou z neznámých zůstává, zda Kaddáfího kmen Kaddáfů pozvedne zbraně proti režimu, pokud se bude zdát, že rebelové vítězí. Kaddáfové jsou považováni za malý kmen a mohou přijmout pragmatické rozhodnutí ohledně loajality, pokud mají v "nové Libyi" přežít. Řada mluvčích rebelů opakovala tvrzení, že tento konflikt není občanskou válkou mezi kmeny vzniklou z nějakého historického favoritismu nebo klanového šovinismu, ale masovým hnutím inspirovaným pádem sousedních diktatur v Tunisku a Egyptě. Na rozdíl od revolucí v Tunisu a Káhiře, kterých se účastnily klíčové části občanské společnosti a došlo k nim ve společnostech masívně vystavených západnímu turismu, se libyjská revoluce rychle rozvinula z mírumilovných protestů na předměstí Benghází v násilnou vojenskou konfrontaci, která postihla velké části země a potenciálně vrhá předtím izolovanou Libyi do dlouhodobého chaosu - nebo hůře, mění ji v selhávající stát na prahu Evropské unie.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout