Úloha Spojených států amerických ve světových dějinách

7. 6. 2007 / Daniel Veselý

Komentář profesora Barši "Bořitel, jenž stáhl Spojené státy ke dnu" o odkazu amerických prezidentů a o osobnosti toho stávajícího jako by vyčlenil domácí a zahraniční politiku Bushe ml. z americké politiky obecně. Ta až na jistá nedorozumění a přešlapy je Baršou považována za pozitivní a morálně ospravedlnitelnou, vytvářející hráz proti nesrozumitelným, temným až chaotickým silám, jež v současné době představuje militantní islám (přestože nejcennějším muslimským spojencem USA na Blízkém východě je po dlouhá desetiletí brutální fundamentalistický režim panující v Saúdské Arábii, proti němuž se zdá být íránský vyváženou demokracií).

Politika, již prezentuje Bush ml., se podle Barši zdá být jakousi deviací, z které se budou Spojené státy dlouho zotavovat; přese vše je však odkaz a působení USA ve světě po sumarizaci všech pro a proti spíše konstruktivní skutečností. Domnívám se, za pomoci rozsáhlých odkazů a citací, že je to tragický a kardinální omyl a je konečně načase sundat růžové brýle, demaskovat a pranýřovat přesluhující a uměle vyrobené modly a vyfabulovanou "historii".

Soudím, že na "demokracii" postavené na vyhlazení domorodého obyvatelstva v počtu několika milionů a platící pouze pro bílé movité muže je něco shnilého, přestože si uvědomuji fakt, že v dějinném kontextu je třeba aplikovat různá hodnotící hlediska a posoudit reálné a dosažitelné možnosti.

V roce 1823 byla vyhlášena americkým prezidentem Jamesem Monroem tzv. Monroeova doktrína, která jasně kodifikovala úmysl malé velmoci spravovat si své záležitosti sama. Což v reálu znamenalo, že se celý americký kontinent stal výsostným jejím hájemstvím. To v následujících dekádách vyústilo v krvavé boje s evropskými zeměmi a ostatními národy v regionu o udržení vlivu a rozšíření "ideje svobody". Syrová realita však nezná ideály. ZDE

Do povědomí občanů bývalého Československa se zapsal až americký prezident Woodrow Wilson svým podílem na založení samostatného československého státu. V souvislosti s jeho osobou je zmiňován tzv. "wilsonovský idealismus" a program "Nová svoboda", tedy prosazování demokratického myšlení doma a v zámoří a boj proti korupci. Nevím, jak si toto poselství osvojili obyvatelé malého státu Haiti ve Střední Americe, když zde prezident Wilson uskutečnil brutální invazi, zabil a zranil tisíce lidí, instaloval dvě dekády trvající mariňáckou okupaci a znovu obnovil otroctví. Tato mučená země, o niž se pokoušel již Napoleon, později na vlastní kůži zakusila několik desetiletí trvající diktaturu klanu Duvallierových a následné Clintonovy agrese, jež měly za úkol upevnit vliv supervelmoci v Haiti na úkor nezměrného utrpení domorodců. ZDE

Poněkud zavádějící je reflexe příslušníků "svobodného světa" ohledně americké role ve 2. světové válce. Nespornou skutečností je přínos americké armády v porážce nacismu a japonského fašismu, podobně jako přínos Rudé armády na tomtéž. Kritika západních států za ustupování Hitlerovi, tzv. "appeasment", který ve skutečnosti znamenal čilý byznys Západu s Hitlerovým Německem, včetně dodávek vojenského materiálu, je čirým pokrytectvím. Americké a britské banky s ním dokonce kšeftovaly i po vyhlášení války Velké Británii nacisty, jak bylo uvedeno v britském televizním dokumentu, odvysílaném před časem na televizním okruhu Spektrum. Po válce byli Washingtonem nebo jeho místodržícími převážně v Latinské Americe vítáni a využíváni nacističtí váleční zločinci, jako například Klaus Barbie, "řezník z Lyonu". Američany podporovaný protektor a masový vrah v Paraguayi Alfredo Stroessner poskytl útočiště Martinu Bormannovi a Josefu Mengelemu na útěku před spravedlností.

Historie nezná žádná kdyby, ale přesto si neodpustím jízlivou poznámku: Jeden z důležitých faktorů, který vedl k 1. světové válce, představoval německý mindrák ohledně malého koloniálního panství, pruská nadutost a tužba také vlastnit bohaté kolonie jako západní velmoci. Porážka Německa, "ponížení" ve Versailles, demilitarizace Porýní, sociální chaos Výmarské republiky a světová krize - to vše neslo plody v podobě Hitlerových extrémistických a rasistických názorů, které, bohužel k tragédii celého lidstva, vedly k totální válce. Myslím, že je třeba rovněž poukázat na spoluvinu západních zemí i USA, jež vedla k vypuknutí 2. světové války, o čemž se de facto nemluví.

Vstup Spojených států do 2. světové války po napadení jedné z vojenských základen v jejich kolonii v Tichomoří koncem roku 1941 má nepříliš známé pozadí. Opět zde hrají zásadní roli kolonie západních velmoci, jejichž bohatství tkvělo Japoncům v krku. Napadení Mandžuska a Číny Japonskem představovalo hlavní reakci z přestálé frustrace. Zajímavé je, že japonská zvěrstva zde páchaná USA ani dalším západním velmocím příliš nevadila - až do té doby, kdy japonské tažení začalo ohrožovat jejich zájmy. Lídři Spojených států začali Japoncům vyhrožovat, že budou bombardovat jejich "dřevěná města", pakliže se odváží vměšovat do sféry jejich vlivu. Z japonského pohledu bylo napadení americké základny v Pearl Harbor v podstatě preventivním útokem, tedy metodou, kterou si výhradně osobují Američané - svržení atomových pum na Hirošimu a Nagasaki byl podle konzervativní historie nezbytný fakt, aby se zabránilo americké invazi na japonské území, která by stála mnoho životů. O tom se však dodnes vedou spory, nehledě na bezprecedentní tragédii. Jak si ale vysvětlit masivní bombardování Tokia, vedle dalších civilních objektů a měst, v březnu roku 1945, kdy během jedné noci zahynulo 100 000 civilistů, a to naprosto zbytečně. Tento jeden z nejhorších válečných zločinů 2. světové války ovšem zůstává nepotrestán a zapomenut. ZDE ZDE

Po druhé světové válce se USA vynořily jako nejmocnější velmoc na světě, mající kontrolu nad 50% světového bohatství a tento majetek byly ochotny střežit za jakoukoliv cenu Použití atomové bomby, již prezident Truman nazval "nejbáječnější věcí na světě" mělo mimo jiné ukázat šířku amerického bicepsu nové velmoci -- SSSR a kdo je na tomto světě pánem. Nutno poznamenat, že Sověti na tuto skrytou hrozbu reagovali výrobou vlastní atomové pumy, která spatřila světlo světa v roce 1949. Studená válka byla implicitně odstartována v podstatě již během 2. světové války, kdy Trumanova administrativa instalovala v Itálii a na Balkáně vládu fašistické junty, aby zlikvidovala radikální požadavky nemajetných na sebeurčení. To samé po válce Truman a spol. realizovali v Řecku za cenu nesmírných obětí. Obhájci amerických instalací demokracií ve světě argumentovali, že jde o potlačování komunistické hrozby a zhoubného vlivu SSSR. Dobře, ale proč při těchto šlechetných kruciátách umíralo tak vysoké procento nevinných lidí - žen, dětí, starců - je to snad ospravedlnitelné, přihlédneme-li ke skutečnosti, že shora uvedené revolty byly organizovány zdola, aniž by jim SSSR pomáhal? A konečně -- komunisté a jejich přívrženci nejsou lidské bytosti? Ve skutečnosti američtí prezidenti -- Truman, Eisenhover, Kennedy a další - úmyslně zveličovali hrozbu SSSR, která po Stalinově smrti nebyla již tak obludná a iminentní, honem na čarodějnice v čele s paranoidním fanatikem McCarthym, a ospravedlňovali tak horentní sumy, vynaložené na iracionální zbrojení. Sovětská tyranie v podstatě tuto skutečnost oplácela stejnou mincí, avšak notně přitom pokulhávala a zaostávala za hbitějším soupeřem.

Jak ukázal historik Frank Kofsky ve své publikaci "Harry S. Truman and the War Scare of 1948", Truman s Marshallem (ano, tím Marshallem) v roce 1948 systematicky podváděli a strašili Kongres a veřejnost hrozbami, že Sovětský svaz chystá 3. světovou válku a plánuje invazi do Evropy - s jasným cílem: navýšit výdaje na zbrojení. ZDE

Podobné mýty také obklopují americkou "policejní akci" v Koreji v letech 1950 až 53. USA instalovaly v Jižní Koreji po 2. světové válce brutální militaristickou diktaturu, jejímž hlavním úkolem, vedle rozsáhlých masakrů civilního odporu, bylo vyprovokovat ještě brutálnější kvazikomunistický režim na severu Korejského poloostrova k útoku, aby měly záminku k rozpoutání války proti němu, což se nakonec povedlo. Vedle barvitě líčených zločinů páchaných severokorejskými a čínskými hordami se Spojené státy také dopustily mnoha válečných zločinů, které však v západních historických análech nefigurují, ačkoli byly zdokumentovány agenturou AP - bombardování neozbrojených civilistů napalmem, plánované exekuce civilistů, mučení atd. ZDE

V roce 1954 byla odstartována šňůra převratů a pučů na zadním dvorku Spojených států v Latinské Americe generálkou v Guatemale, která vyvrcholila Reaganovými teroristickými válkami v Nikaragui, Guatemale a Salvadoru s výsledkem mnoha set tisíců mrtvých, miliónů mučených a uprchlých. V případě Nikaragui byla americká vláda, jako dosud jediná vláda, odsouzena Mezinárodním trestním soudem za "nezákonné použití síly" a bylo jí nakázáno, aby teroristickou válku ukončila a zaplatila obětem rozsáhlé reparace. Ta ale verdikt ignorovala a válečnou mašinérii eskalovala zabíjením tisíců civilistů.

Prezident Kennedy zůstává nedotknutelnou ikonou kvůli svému tragickému skonu. Nicméně ani tento prezident nevybočoval z řady svých předchůdců a následovníků. Politika jeho administrativy povýšila obranu latinsko-amerického kontinentu na "ochranu vnitřní bezpečnosti" obvyklým postupem: Vyzbrojením, tréninkem a financováním eskader smrti, které "chránily jihoamerický kontinent před "hrozbou komunismu"" vyhlazovací válkou, namířenou proti místnímu disentu, hnutím odporu i proti bezbranným domorodcům. To vše se stalo nedílnou součástí tzv. Aliance pro pokrok. V roce 1962 se svět octl na pokraji jaderné války. Znovu černobílá báchorka. Kennedy, představitel svobodného světa, versus Chruščov, zosobněné zlo. Avšak materiály CIA, které byly odtajněny v devadesátých letech, vnesly trochu svěžího vzduchu do této osudné kauzy. SSSR jednal v podstatě v sebeobraně, když začal na Kubě rozmisťovat jaderné hlavice, neboť americké nukleární zbraně, umístěné v Turecku a namířené na SSSR nedaleko jeho hranic představovaly skutečné ohrožení. Tenkrát se ještě nevědělo o dalších amerických raketách rozmístěných v Itálii. Kuba, jádro sporu, byla tehdy již třetím rokem v osidlech amerického hospodářského embarga a teroristické kampaně, kterou řídil prezidentův bratr Robert Kennedy, a ta v onen osudný rok právě vrcholila. Další okolnost, která mohla objasnit sovětské dodávky nukleárního materiálu na Kubu. Byl to paradoxně kovaný stalinista Chruščov, který během této krize projevil víc rozumu než jeho americký protějšek, když za Kennedyho slib, že nebude usilovat o svržení Castrova režimu a odstraní rakety z Turecka, stáhne jaderný arzenál z Kuby. JFK splnil pouze druhý slib. Teroristické akce kubánského exilu pokračují nerušeně dodnes a mají na svědomí víc lidských životů než útoky z 11. září. ZDE ZDE

JFK byl, navzdory tužbám jeho četných obdivovatelů, také zodpovědný za vydržování represivního režimu v Jižním Vietnamu, umístění cca pěti milionů jihovietnamských rolníků v rámci tzv. Strategic Hamlet Program do koncentračních táborů, aby jim byl znemožněn styk s komunistickým Vietkongem, který si je získával sociálními programy. JFK zde zahájil chemickou válku a plošné bombardování poté, co loutkový místodržící Diem upadl v nemilost Bílého domu. Americká přítomnost v jihovýchodní Asii v rozmezí dvou dekád stála životy téměř čtyř milionů lidí ve Vietnamu, Kambodži a Laosu, když byly tyto země podrobeny "nerozsáhlejšímu bombardování od konce 2. světové války".

Na přelomu let 1965-66, kdy Kennedyho nástupce Lyndon B. Johnson pomáhal generálu Suhartovi svrhnout v Indonésii demokratického předáka Sukarna - po dlouhém a neúspěšném podkopávání jeho vlády, poskytla CIA indonéské armádě vedle dodávek zbraní a dalšího materiálu seznam členů indonéské komunistické strany (PKI), jejich sympatizantů, obyčejných rolníků a civilistů. Bylo usmrceno půl milionu až milion osob. Samotná CIA přirovnala tyto zrůdné masakry k "největším zločinům 20. století - ke Stalinovým a Maovým zvěrstvům". ZDE

Ani jediný nositel Nobelovy ceny míru mezi americkými prezidenty, James Carter, si s válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti nelámal hlavu. Dal generálu Suhartovi zelenou, když tento nechal bombardovat napalmem za americké daňové peníze bezbranné vesnice a městečka v malé indonéské provincii ve Východním Timoru. Také on pumpoval finance kreaturám, jako byl Somoza v Nikaragui, který během Carterova prezidentování bez servítek likvidoval domácí odpor, Duvallierovi v Haiti, Videlovi v Argentině a jiným.

Rovněž neokonzervativními jestřáby ve Washingtonu nenáviděný "měkkota" Bill Clinton nehrál podle demokratických pravidel. Během jeho úřadování bylo "sankcemi hromadného ničení" podle údajů UNICEF zabito v Iráku přes půl milionu dětí. Příznačný pro orwelliánskou dobu byl prezidentův sexuální skandál v době, kdy nechal bombardovat farmaceutické zařízení v Súdánu kvůli nepodloženému tvrzení, že zde má své hnízdo Al Kajda. Toto zařízení ve skutečnosti poskytovalo léky pro dva miliony Súdánců. Clintonovo podezření se nepotvrdilo, protože zabránil zvláštní komisi při OSN kauzu vyšetřit. ZDE

Na tomto místě bych chtěl s hrůzným výčtem skončit, ač zdaleka není u konce. Myslím, že by úlohu Spojených států amerických ve světových dějinách měli posuzovat především ti, jichž se jejich metody dotkly nejvíce, tedy jejich oběti. Neměli by jistě tak nebývale vytříbený vkus v pokrytectví a poklonkování jako většina západních politiků. Promluvila by syrová realita a zjitřená bolest.

Osobně soudím, že deviantní politika této velmoci představuje v současné době větší nebezpečí pro lidstvo než kdysi Čingischánovy válečné výboje, Hitlerova tužba porazit a podrobit si svět nebo sovětská a čínská forma bolševického imperialismu.

Jak prohlásil jeden latinskoamerický aktivista: "Kdybychom měli držet minutu ticha za oběti politiky USA, byli bychom do smrti zticha."

Vytisknout