Vždyť jeho normálně bezchybně vypnuté čelo je u kořene nosu rozryto. Považte vráska! Standa jemně přejíždí prsty své pravé ruky po stopce vinné sklenky, drží ji asi v úrovni svého srdce. Blažená rozkoš osudového okamžiku se rozlévá v reji rozverně skotačících slůňat na jeho kravatě. Zato Kája pevně a přísně objímá svou sklenici celou dlaní, stopka trčí ven, jeho kravata je bez vzoru, zářivě oranžová. Triumf je na místě.

Není snad křest Kájovy nové desky vrcholem české hudební sezóny? Není snad Kája stálou hvězdou na našem poli hudebním stejně tak jako Spiellberg a ten mladý a krásný herec na jejich poli filmovém?

Anebo je to jinak?

Nemohl by snad být křest Kájovy nové desky vrcholem české politické sezóny? Není snad Standa mladou, nezadržitelně stoupající hvězdičkou na našem poli politickém? GrüS Gott!

Kája hledí na Standu s lehkou a něžnou melancholií. Vždyť přece také zažil onu dobu, kdy jej všichni považovali jen za nezadržitelně stoupající hvězdičku.

Moment, malý moment, něco tu nehraje. Kája touží expandovat na pole politické! Co jeho stěžejní, zásadní a nepřehlédnutelné zednářské teorie o světovém spiknutí všech židobolševiků?

Nebo si snad Standa touží svým zpěvem podmanit miliony Kájových fanynek?

Ten Standa. Lišák jeden. Kája by si na něj měl dát dobrý pozor. Jinak by už příští rok nemusel zářit tak zářivě jako září dnes a mohl by začít vyhasínat a Standa by zářil víc a víc, až by nakonec přezářil všechny. Z ministra vnitra premiérem, prezidentem, zlatým slavíkem!

Fuj! Stando, ty ambice. Že se nestydíš!

Ale jak je to opravdu doopravdy? Je Standa Kájův, nebo Kája Standův, Gross Gottův, nebo Gott Grossův? "Ba Ba, věru zapeklitá situace," řekl Semjon v jednom z Pudovkinových černobílých filmů a zemřel na hromadě "rudých" jablek.

Pohled, nezadržitelně přitahován, klouže zpět k těm dvěma krásným tvářím z Hollywoodu a pak zase zpět ke krásnému Kájovi a Standovi.

Panebože! Jak jsem se mohl takhle nehorázně zmýlit!? Standa samozřejmě nechce přezářit Káju!

A Kája samozřejmě nechce expandovat do politiky!

Kája se Standou chtějí zářit společně, každý na svém vlastním poli, poskytujíce si podporu v těžkých okamžicích, svých, již tak těžkých a trudomyslných životů nikdy nevyhasínajících zářičů! Ale to už tu tuším bylo?

Davy Kájových fanynek teď jistě šílí pro Standu a jeho stranu a Standovi voliči zas horují pro Káju. Co naplat. Vždyť se tak moc neděje ne?

To nejde... tomu nemůžu a ani nechci věřit, že by v naší tak demokratické republice, v našem politicky nezávislém tisku bylo něco takového vůbec možné.

Ne! Je to všechno jen můj kolosální a nestoudný výmysl! Pryč, pryč, honem pryč! Nech Káju Kájou, Standu Standou a přesuň se k dalšímu obrázku, pojď dolů doleva.... "SOPKA ZUŘÍ".

Dva vyděšení ekvádorci, tělnatý muž a tělnatá žena, na hlavách plynové masky, se k sobě lepí strachy.

Kde je Kája se Standou? Už teď začínám postrádat jejich uklidňující blazeované úsměvy. "Špidla on-line.". Malinkatá fotografie Vladimírova obličeje se tyčí přesně vedle toho ekvádorsky zoufalého titulku "SOPKA ZUŘÍ".

Jeho výraz však vůbec není zoufalý. Bojovně vztyčená brada, lehký úsměv a pohled plný odhodlání, pohled do obyčejnému zraku neproniknutelné temnoty mimo novinový papír! Jeho síla je odzbrojující.

Začínám věřit tomu, že se běsnící ekvádorský živel okamžitě uklidnil a plynové masky na tvářích nahradil šťastný a veselý úsměv. Začínám věřit tomu, že Vladimír spasí svět a když ne svět, tak alespoň nějaký světadíl a když ne světadíl, tak alespoň naši malou republiku. Sláva Vladimírovi!

Strana druhá a třetí: "Osmnáct tun trhavin ohrožovalo Prahu." Podtitul fotografie "VYŠINUTÝ VAGÓN".

Musela to být opravdu obrovská pecka. Železniční vagón je rozervaný vejpůl, tedy spíš chybí jedna strana a tu druhou, zachovanou, raději železničáři na fotce vůbec neukázali.

Temná síla nutící vagón vyšinout se ze svých kolejí není známa. Možná to byl vztek, možná bezmoc nad zoufalou situací uvnitř Českých drah.

Kdo ví, co by se asi stalo, kdyby se milý vagón rozhodl vykolejit?

Radši na to ani nemyslet. Doufejme, že toho zoufalce nebudou následovat další a další frustrované vlakové soupravy. To by byl asi náš konec. Na protější straně je umístněna fotografie, která není o nic méně výbušnější než fotografie "VYŠINUTÉHO VAGÓNU".

"Na summit míří elitní demonstranti", "Organizovaní levičáci", "Ya Basta!

Už toho máme dost, vzkazují světu". "TROFEJ Z PRAHY 2000" - partička rozvášněných Taliánů v bílých overalech, helmách a brýlích bojovně třímá průhledný plastový policejní štít.

Vypadají odhodlaně, jako by měli vztek, jako by se měli co nevidět vyšinout ze svých normálních drah.

Myslíte, že by to mohla být stejná pecka jako u toho vagónu? Je tu však jeden zdánlivě nepodstatný rozdíl.

Zatímco "VYŠINUTÝ VAGÓN" je vyveden v barvě, tak zatím ještě nevyšinutí demonstranti jsou černobílí.

Jak se zdá "VYŠINUTÝ VAGÓN" je pro nás barevnější než demonstranti. Asi to bude nějak souviset s jejich světově politickým názorem a naší národní mentalitou.

Ti dva, ano ti dva, už jsou zase zpátky. Kája, Standa a ještě Iva Kubelková "KŘEST". Standa má obě ruce plné, v jedné mikrofon, v druhé láhev šampusu, zrak upřený vzhůru, ofinu rozverně spadlou do čela, viditelně nenalézá vhodná slova, kterými by vyjádřil to, co cítí, a Kája, Kája hltavě hledí na Standova ústa, v rukou novou desku, barva jejich dokonale padnoucích obleků splývá, jakoby, jakoby EIN FLEISCH! EIN BLUT! EIN MANN! se měli stát jednolitou bytostí!

Ale ne! Ta zatracená ženská vklíněná mezi Káju a Standu všechno pokazila.

Alespoň, že si je ta mrcha vědoma vážnosti této situace a odevzdaně a uctivě sklání zrak před jejich velikostí. Posvátnou atmosféru se vzdušnou lehkostí zachraňuje modro bíle žíhaná opona před níž se všichni tři zlehka vznáší.

Standa křtí Kájovu desku za doprovodu ministra kultury Pavlíka Dostálů a současného kandidáta na prezidenta Jardy Burešů.

Kája v rozhovoru s reportérem chválí Standův vkus a na otázku, jak se seznámili, odpovídá: "Viděl jsem ho několikrát na svých koncertech, jak sedí s manželkou v první řadě.

Vím, že Standa má rád hudbu a i přes svou pracovní vytíženost ji vnímá velmi intenzivně." A co Pavlík a Jarda? Jsou také tak citliví jako Standa? Mají také tak dobrý vkus?

Na protější straně "Unie svobody hledá vedení i smysl". Tíživá situace na mě doléhá už když pohlédnu na apatický obličej Ivana Pilipa a zoufale rozhozené ruce Jana Rumla.

"ZPĚT DO ODS?" Ano, nebo ne! Ti dva nejsou vůbec tak krásní a milí jako Standa s Kájou. Ivanova kravata dokonce netrčí tak jak by správně měla a Jan žádnou kravatu vůbec nemá. Jen jakési roláčisko nestoudné obepínajíc ho od pasu až ke krku. A zase ta absence barvy!

Začínám nervózně přeskakovat z fotografie na fotografii. Z onoho důsledného zamyšlení nad fotografickou koncepcí novin asi nic nebude. Na šesté straně se díky bohu trošku uklidním. "Afghánská mise přinesla slávu i skandál". Z přeexponované černobílé fotografie na mne vykukuje Vladimír a Jarda Tvrdíků.

Jsou z toho afghánskýho sluníčka úplně vyšisovaní. Při pečlivějším prozkoumání začínám znovu nervóznět.

Vladimírův pohled se ani v nejmenším nepodobá odhodlanému pohledu ze strany první. Tvář je zkřivená grimasou, oči beznadějně šilhají někam do levého dolního rohu a ke všemu oba dva drží v rukou hrozitánské palaše. Jakoby z nich utírali čerstvou krev.

V koutku své malinkaté dušičky tajně doufám, že tam ty doktory neporubali. To by byl skandál. Mezinárodní! Úplně dole nakládají dva maníci do auta almaru, stejně jako když dva pohřebáci nakládají rakev s nebožtíkem.

"NÁBYTEK ZA STOKORUNU. Vybavení bytu levně pořídili účastníci soudní dražby věcí zabavených neplatičům nájemného...".

Už je mi to jasné. To oni mají ty mečiska na neplatiče a odpůrce sociálního státu! Nebo snad je ten funerální výjev metaforou? Ale k čemu? Stále nervóznějším listováním natrhávám novinové stránky, přeskakuji reklamy, velkou část oddílu zahraničních událostí a narážím na, světe div se, barevného Dalajlámu v obrovitánské žluté čepici čnícího někde uprostřed Ulánbátaru s podtitulkem "JE TADY!".

Uklidnit se už nemůžu a asi jsem se taky trošku zbláznil. Zpoza Dalajlámovy žehnající tváře na mne vykukuje Vladimír a za ním jeho věrný Standa, Pavlík, Jarda, další Jarda a z dálky mi blahosklonně kyne Kája. Že by byl Vladimír budoucí Dalajlámovou reinkarnací? Že by Vladimír společně s celým světem zachránil také naše pomíjivé, malinkaté lidské dušičky?