Ztratili jsme své ideály a soustředěné ohnisko jako jednotný obor vědeckého výzkumu, argumentuje v tomto časopise Sidney Nagel. Hlavní oblastí výzkumu byla částicová fyzika. Byla "základní". Fyzikové dospěli k přesvědčení, že nejlepší věda je redukcionistická a že všechny ostatní vědy lze v principu nakonec redukovat na fyzikální zákony. Částicová fyzika byla vyvrcholením tohoto názoru. Ostatní disciplíny ve fyzice se často považovaly jen za studium jevů, které vyplývaly z intenzivního objevování zákonů v oblasti vysoké energie. Úkolem fyziky bylo odhalit základní přírodní zákony a fyzikové se domnívali, že nejdůležitější jsou ty zákony, které se zabývají elementárními částicemi.

Tento názor se postupně opouští. Částicová fyzika už nehraje hlavní roli, a tak nyní vládne mezi fyziky daleko menší shoda o tom, co by mělo být konečným cílem fyziky. I když dochází v mnoha oblastech tohoto oboru k významným objevům, nevznikla ve fyzice žádná jiná vedoucí skupina.

Fyzikové si nyní už nejsou jisti, co je hlavním cílem fyziky. Stoupl význam jednotlivých podoborů v oboru fyziky a tyto podobory se nyní vyvíjejí dost samostatně.

Mezi jednotlivými subdisciplínami nevládne zrovna silné porozumění. Fyzikové řádně neoceňují, co se děje v jiných oblastech jejich vědy, než v těch, jimiž se zabývají oni.

Druhým významným konfliktem je nevyhnutelný konflikt mezi velkou a malou vědou. V oblasti "velké" fyziky se realizují obrovské projekty, na druhé straně však existují minimalistické experimenty užívající jen minimum nejmodernějšího zařízení. Z toho pak vznikají problémy: jaké právo má fyzik z jednoho podoboru rozhodovat o tom, zda má být v ústavu jmenován nový fyzik v jiném podoboru.

Třetí rozkol existuje mezi základním a aplikovaným výzkumem. Často fyzikové debatují o tom, co je lepší, nakonec většinou debatu uzavřou, že má jejich výzkum aspekty obojího.

A pak existuje rozkol mezi studiem nově se objevujících jevů a reduktivní vědou. Mnoho vědců už dnes nepřijímá názor, že je redukcionismus nadřazen ostatnímu vědeckému zkoumání. Ptáme se, zda je příroda jablko anebo cibule. Přesněji řečeno: má příroda jádro, které se radikálně odlišuje od vnějších zón a které obsahuje sémě pravdy (to je redukcionistický přístup), anebo je příroda cibule, kdy je každá její vrstva jen volně přičleněna k vrstvě pod ní? Takže chceme-li studovat geologii anebo biologii, musíme znát redukcionistickou fyziku? Určitě ne. Věda poskytuje provázanou, navzájem důslednou analýzu jednotlivých jevů.

Zároveň vzniká obrovské vzrušení v jiných vědeckých oborech, jako je biologie a počítačová věda. V očích veřejnosti jsou nyní tyto obory daleko zajímavější než fyzika a studenti chtějí studovat hlavně je. To vyvolává mezi fyziky určitou nejistotu.

Fyzikové by měli znovu nalézt společnou řeč, argumentuje autor. Například lze konstatovat, že všichni z nich studují univerzální charakteristiky toho, jak je organizována hmota a energie.

Je také zapotřebí jasněji definovat, které velké otázky stále ještě čekají na odpovědi a které povedou k otevření nových vědních oborů.