Vtipy Margaret Thatcherové fungovaly. Ale částečně působil i její hlas. Byl nesmírně charakteristický - nebyl to její normální hlas: využila služeb řečového terapeuta, který ji přesvědčil, aby hovořila hlubším hlasem a odstranil z jejího tónu hlasu určitou hysteričnost, která se tam objevovala, když byla Thatcherová rozrušená. Avšak Thatcherová pečlivě měnila celý svůj zjev i své vystupování, vlasy, šaty, kabelky.

Vzpomínka na její hlas je přímou součástí toho, co říkala. S Robinem Dayem [tvrdým moderátorem britské televize, pozn. red.] hovořila Thatcherové nesmírně měkce; během války o Falklandské ostrovy použila poté, co Britové ovládli ostrov South Georgia ostře vojenský tón: "Radujte se z těch zpráv a blahopřejte naší armádě a námořnictvu. Radujte se! Radujte se!"

Její autentické potěšení bylo zjevné v onom podivně formulovaném výroku: "Jsme babičkou.". Její absolutní odmítání jednotné evropské měny bylo zjevné v onom zuřivém: "Ne! Ne! Ne!" z října 1990, avšak v její reakci na porážku v prvním kole vnitrostranických voleb v listopadu 1990 byla už známka porážky: "Budu bojovat dál; když já bojuju, vyhrávám." - Nejsilnější hlasy selhávají, ale vyřčená slova přetrvávají.