21. 6. 2015
O práci jsem přišel, protože to po zdravotní stránce nedávám. Moje doktorka se na mě zlobí, podle té mám být v nemocnici nebo doma v klidu a léčit se.
Nejde to, nemám ani pořádně na jídlo a to nemluvím třeba jen o tom, kolik mě stojí obvazový materiál za pouhý týden.
Před několika dny se na čtenáře Britských listů obrátil v extremní nouzi diabetik pan Jiří Lof. Jeho příběh pokračuje a není to radostné čtení. Český stát selhal. Doufáme, že se do podobné situace nedostanete i vy. (JČ)
Zdravím, vážený pane Čulíku,
tak Vám píši po více než týdnu a situace je možná horší než byla.
Práci nemám, peníze taky ne a pořád to jen bolí a bolí fyzicky i duševně.
Snad se mi podaří zítra nastoupit alespoň jako ten vrátný.
Moc děkuji za Vaši pomoc a podporu. V první vlně to bylo výtečné a opravdu
jste mě zachránili.
Utekl týden a kousek od zveřejnění účtu, kam mi můžou lidé
posílat pomoc v nouzi (číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500, PROSÍM UVEĎTE VARIABILNÍ KÓD 2206) a od toho okamžiku veškerá pomoc ustala.
Odepsal jsem několika lidem na email s tím, že projevili zájem o mojí
situaci. Zpět mi již nikdo neodepsal.
Na straně jedné děkuji a jsem velmi vděčný za první pomoc v nouzi.
Na straně druhé mě zaráží ten až neuvěřitelně rychlý projev naprostého
nezájmu.
Přitom je moje situace možná horší.