Je nepolapitelná, skrytá za mimikry politické korektnosti...

Anomie horší fašismu

22. 6. 2015 / Bohumil Kartous

Jan Čulík píše na několika místech v posledních vydáních Britských listů o tom, že v ČR propuká fašismus. Dokumentuje to vlnou xenofobie a často přímo otevřeného rasismu, který plní český internet. Paradoxně se tak děje v reakci na medializaci humanitární katastrofy, která se nyní odehrává ve Středozemním moři a v zemích, k jejichž břehům uprchlíci míří.

Povšimněme si velmi důležitého faktu. Zatímco fašismus, nacismus a další ideologie 20. století vznikly jako snaha o nové pojetí společenského uspořádání, v jehož důsledku mělo dojít mimo jiné k novému způsobu distribuce bohatství, hierarchizace a ustavení elit, v tomto případě o nic takového nejde. Nejde o to navrhnout novou společenskou smlouvu a jinak řídit společnost, ani na kolektivistickém, ani na nacionálním základě. Jde o mnohem opovrženíhodnější, hanebně odmítavý postoj k těm nejubožejším lidem, jejichž jedinou potřebou je v drtivé většině zachránit si vlastní život. Čili důsledek toho, co Libor Prudký nazývá v rozhovor pro Britské listy anomií, prostředím, v němž nejsou uznávány společenské hodnoty základního, ustavujícího charakteru.

I když to mnohým bude znít absurdně, fašismus ani nacismus nejsou ideologie anomické. Ostatně jednalo by se o protimluv, neboť termín ideologie sám o sobě předpokládá, že je konstrukcí idejí sociálního charakteru, tedy předpokládá implicitně to, že konfrontují společenské hodnoty. Jak fašismus, tak nacismus tak skutečně činí, byť se jedná o hodnoty do značné míry zvrácené a ve svém důsledku antisociální. Anomie je horší. Nerespektuje vůbec žádné hodnoty, nerespektuje žádný veřejný zájem, žádné hodnoty přesahující zájmy a potřeby individua či jeho nejbližšího sociálního okolí.

Fašismus, nacismus i jejich postmoderní deriváty lze uchopit za jejich slabá místa, jež každá ideologie vzhledem ke své relativní historické uzavřenosti má a velmi účinně s nimi za tyto slabiny cloumat. I proto jsou evropské společnosti po 20. století relativně málo náchylné k otevřené podpoře takových politických hnutí a drží je v relativním odstupu od skutečné moci. Zejména společenské elity se od nich vesměs otevřeně distancují, podporu nacházejí naopak u páriů a lidí s nízkou schopností domýšlet důsledky ideologií do náročnějších souvislostí. Postmoderní anomii není za co uchopit, je ve své negativní, ne-jsoucí podstatě nepolapitelná.

Anomie není ideologií, je antiideologií. Je to ideologická améba, která na sebe dokáže brát jakoukoliv podobu. Jediná společná vlastnost různých projevů anomie je, že jsou antagonistické. Z povahy anomické společnosti vyplývá, že společné zájmy nesleduje, tudíž je nelze nijak definovat. Sleduje pouze zájmy parciální a aktivizuje ji pocit jejich ohrožení. Dokáže se zaměřit proti jakékoliv skupině lidí, která může takové ohrožení představovat. Imigranti přece budou ničit naše sociální systémy, budou představovat bezpečnostní riziko a nebudou sdílet naše jedinečné "hodnoty". Stupidní? Ano, bohužel takové jsou oficiální postoje současného předsedy a místopředsedy vlády. Přesně tytéž argumenty lze použít proti Romům, bezdomovcům a dalším skupinám s nulovou možností obrany proti společenské nenávisti.

Postmoderní anomie je velmi "přizpůsobivá" (pozn.: s jakou posedlostí je používán termín "přizpůsobivost", že?). Přizpůsobivá v tom smyslu, že dokáže velmi dobře napodobovat mimikry politické korektnosti a etických postojů, jak to předvádí "křesťanský demokrat" Bělobrádek nebo "sociální demokrat" Sobotka. Je možné najít téměř vždy potřebný argumentační klam, který je sice možné jednoduše vyvrátit, nicméně to zcela stačí. Nejde o argument, jde o potřebu vyjít vstříc těm, kdo se potřebují ve svém postoji opřít o něco víc než je jen o jejich nevyargumentovanou, antisociální, pudovou potřebu, která vyplývá z deficitu hodnot přesahujících hranice jednotlivých mikrosociálních světů.

Anomie je mnohem nebezpečnější než fašismus. Jakoukoliv destruktivní ideologii jsme schopni pojmenovat a díky historické zkušenosti přesvědčivě odsoudit. Anomii nikoliv. Je skrytá za mnoha na první pohled eticky, sociálně orientovanými postoji a je namířena proti všem potenciálně "nepřizpůsobivým", přičemž etalonem je v tomto případě, průměrný Čech. Nuže dobrou chuť, pokud právě obědváte...

Vytisknout