Syřané: "My překonáme všechno, i maďarskou zeď. Jsme z přece z kultury, která jako první vynalezla písmo"

22. 6. 2015

"Hranice mezi Řeckem a Makedonií byla lehká," šeptá Selim, šestatřicetiletý podnikatelský manažer. "Ale tohle je nejtěžší, maďarská hranice."

A bude to o hodně těžší. Minulý týden rozhodla maďarská protiliberální vláda postavit čtyřmetrový plot na své 177 kilometrů dlouhé hranici se Srbskem.

Organizace na obranu lidských práv toto rozhodnutí vidí jako logický důsledek maďarskou vládou podporované xenophobie. V posledních měsících maďarská vláda činí rovnítko mezi uprchlíky a extremisty, oznámila celonárodní konzultaci na téma uprchlictví a terorismu a navrhla, že by se uprchlíci měli umisťovat do internačních koncentračních táborů, prvních od ukončení druhé světové války.

Maďarská vláda argumentuje, že to je legitimní reakce na velký růst uprchlíků. Od ledna letošního roku údajně vstoupilo do Maďarska 50 000 uprchlíků.

Tyto údaje od maďarské vlády není možno ověřit. Avšak do Maďarska skutečně přicházejí uprchlíci. Lidé se shromažďují před hranicí. "Přicházejí sem kolem čtvrté nebo páté odpoledne," říká Abu Khalil, syrský lékař, který čeká v posledním městě před hranicí. "A pak procházejí přes hranici v noci."

Syrští uprchlíci zdůrazňují, že jim v přechodu hranice nezabrání ani nová maďarská zeď. "My jsme Syřané," říká Mohamed Hussein. "Dokážeme vyřešit všechno. Vytvořili jsme první písmo, tak prorazíme i tou zdí. Pokud použijí elektřinu, v rukavicích to prostříháme."

Na levém zápěstí má Hussein tetování na počest Pink Floyd: "Miluju pokrokový rock!" "Maďaři takhle nevyřeší uprchlickou krizi. Je nutno vyřešit skutečný problém a svrhnout Bašara alk-Asada a Isis."

Třicet kilometrů dál na Západ je jiná skupina uprchlíků v ještě obtížnější situaci. Syřané normálně bydlí v levných hotelech. Ale mnoho Afghánců, kteří většinou pronikají do Maďarska víc ze západu, se skrývají ve zrušené továrně na cihly.

Táboří pod širým nebem a čerpají vodu vědrem ze staré studně. Snaží se vytvářet atmosféru normálnosti. "Prosím, vezměte si tohle," nabízí Yama Nayab, afghánský chirurg, hrníček špinavé vody ze studně kolemjdoucímu. "V Afghánistánu by bylo naší povinností nabídnout vám potraviny jako hostu."

Chirurga Nayaba čtyřikrát pobodali letos v Afghánistánu příslušníci Talibanu. Když se uzdravil, uprchl ze země s manželkou a s dvěma svými malými dětmi. Od té doby procházejí Pákistánem, Íránem, Tureckem, Bulharskem a Srbskem. Hledají, kdo by jim nabídl budoucnost.

Ani Nayaba neodradí maďarská zeď. "V Afghánistánu není život bezpečný, a každá lidská bytost, která chce žít v bezpečí, si nalezne díru v té zdi, anebo najde jiný způsob. V Agfhánistánu ho pobodali, protože jako chirurg "pracoval pro afghánskou vládu".

Mnoho lidí čeká na instrukce od člověka, jemuž říkají šéf. To jsou pašeráci, jimž uprchlíci v Afghánistánu museli zaplatit asi 10 000 euro za cestu do Evropy. V každé etapě své cesty telefonují tomuto muži, který jim vždy dává další instrukce. Někdy jsou to jen koordináty GPS, kam mají dál pěšky jít. Někdy je to cesta autobusem. Někdy pro ně pošle automobil. Před pochodem přes Írán od něho dostali první západní oděvy. "Má zástupce ve všech zemích," vysvětluje student.

Zatímco uprchlíci čekají na jeho telefonát, všichni se bojí útoku od policie. Při pokusu dostat se z Íránu do Turecka byli dva Niaziho společníci zastřeleni íránskými pohraničními hlídkami. Niazi říká, že v Bulharsku ho tamější policie zbila a okradla.

V nedalekém křoví říká afghánský kickboxer, že neustálé napětí ho přimělo k tomu začít kouřit. "Normálně nekouřím," říká Ajmir, 21, který uprchl z Afghánistánu poté, co jeho kolega, jiný kickboxer, byl usmrcen za to, že hrál "příliš západní" sport.

Na hranici s Maďarskem Syřan Mohamed Hussein rychle típne vlastní cigaretu. Jeho přátelé si navzájem šeptají slova povzbuzení a pak se vydávají na cestu.

Podrobnosti v angličtině a fotografie ZDE

Vytisknout