Paměť v exekuci

19. 11. 2013 / Lenka Procházková

Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom...

Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá...

Tyto prastaré úvahy zapsané v knize Kazatel nabádají ke smířlivosti s pomíjivostí lidského života a k seznání jeho bezvýznamnosti. A přesto se v každém pokolení vyskytli lidé, kteří odmítli věřit, že vše je marné a pokoušeli se krátkost svého života protáhnout do vzpomínek na jeho smysl. Ale i otisky těchto velkých životů časem mizí pod nánosem zatuhlého bahna, do kterého pak noví vykladači vrývají upravenou verzi starého odkazu, mnohdy zcela protikladnou.

Otrokářský stát Česká republika

19. 11. 2013

Stát důsledně a smysluplně nevede politiku zaměstnanosti. Některá pravidla jsou nejasná a dají se velmi snadno zneužít. Dnes, pokud slyším argument, že zde přijde nový investor, který dá vzniknout desítkám nových pracovních míst (a proto je nutno vykoupit ornou půdu apod.), nebo tyto sliby vypouštějí z úst přímo politici, je velmi vhodné se ptát, o jakých místech se to vlastně bavíme, a zda politici vůbec mají páru o tom, jaká je to práce a za jakých podmínek. Nepochybujte, že oni sami by za těchto podmínek pracovat nechtěli.

Poznámky k článku Neozval jsem se proti otrokářským praktikám zaměstnavatele, a zničilo mi to zdraví

Zhruba 8 let jsem pracoval na úseku kontroly pracovněprávních a mzdových předpisů, finanční kontroly, kontroly zaměstnávání cizinců, nelegálního zaměstnávání (tzv. práce načerno) apod., a z mých zkušeností jsem si odnesl poznatek, že dlouhodobě! neutěšená situace a vztahy v oblasti pracovních podmínek zaměstnanců (tj. pracovněprávních otázek, odměňování za práci, samotného výkonu práce) se zaměstnavateli jsou kombinací několika faktorů , které nelze jednoduše vyjádřit.

Obecně se dá říci, že jde především o důsledek a kombinaci špatné státní správy a systému vůbec (nekvalitní zákony a také nedůsledné vymáhání práva ze strany státu), špatné ekonomické situace obecně, nedostatku perspektivních a hlavně stabilních pracovních míst (a to i na těch nejnižších pozicích) a samozřejmě lidského faktoru.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Co česká média nezajímá

19. 11. 2013 / Jan Čulík

Je pozoruhodné, že česká média zajímá naprosto bezpodstatné hašteření v rámci různých politických stran a seskupení, nesmysly jako jestli Klaus někomu pohrozil, že mu dá pěstí, a jiné naprosté pitomosti.

Jsou blbí a zbabělí

19. 11. 2013

Jsou blbí a zbabělí! míní Otakar Pachmann. Bohužel, mnoho lidí se má nemravně dobře. Restituenti jsou blahem bez sebe, lékaři a právníci okrádají nemocné a bezprávím postižené, exekutorů je také spousta. Soudcům a státním zástupcům rostou každý rok platy o 5000, v barech se nalévá methylalkohol, řemeslníci, taxikáři a jiní parazité jsou na tom také dobře!

Práce načerno kvete, invalidní důchodci pracují na plný úvazek, herci a TV moderátoři mají statisícové a milionové příjmy! Chudák Krampol bude mít malý důchod. Skutečnost je taková, že opravdu špatně jsme na tom my, kteří ještě stále vlastníme tu sKartu - údajně je nás 277 000, včetně Romů a invalidů.

Takže těch opravdových chudáků není zase tak moc!

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Ze zkušeností zaměstnance jedné velké finanční instituce

18. 11. 2013

Ono je ve výsledku jedno, jestli nesmíte říkat - jako v minulosti - politické názory anebo - jako dnes - se nesmět domáhat jinde civilizovaných práv.

Právě jsem se vrátil za školení, které má nás, kteří jsem dostali výpověď, připravit na život "venku", píše autor, jehož totožnost je redakci známa. Přesněji řečeno, jak postupovat při shánění práce. Kromě mnoha více či méně důležitých rad jsme se dozvěděli, že je nutné se vyhnout otázkám na existenci odborů či na to, jestli ten, u koho se ucházím o práci, dodržuje zákoník práce. Těmto otázkám je prý nutné se z pudu sebezáchovy vyhnout, neboť jsou automatickou stopkou pro jakákoliv další vyjednávání.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Založit odbory? Proč to nejde

19. 11. 2013

Stejně jako ten pán, u jehož příspěvku jste doplnil, že by měli na pracovišti založit odbory, jsem byl zaměstnaný u podnikatele původem z Německa. Abyste si udělal představu, jak může v ČR vypadat pracovní atmosféra, posílám vám kousek zvukového záznamu pořízeného během pracovní doby. Dostal jsem se do situace, kdy jsem byl nucen si v podstatě veškeré dění nahrávat, abych v případě, že se na mě zaměstnavatel pokusí něco shodit, měl důkaz, že jsem v tom nevinně. A to já osobně si ještě na zacházení nemohu moc stěžovat, píše autor který se obává, že by zveřejněním jeho jména došlo k jeho existenční likvidaci.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Manažerští sociopati a pokladní v supermarketech

18. 11. 2013 / Petr Hartman

Přečetl jsem si pár článků k otrokářským praktikám zaměstnavatelů v ČR a Vaše komentáře. Pracoval jsem několik let jako IT specialista právě u firmy Ahold. Lidé dobří -- co já viděl špíny, primitivismu nejhrubšího zrna, alibismu, pokrytectví... Odbory? Haha! Mě se lekli v okamžiku, když zjistili, že mám pojem o existenci kolektivní smlouvy. A pane Čulíku, ty Vaše komentáře; Vážím si Vás, ale při Vašem vzdělání je mi záhadou jak to, že si neuvědomujete, že z teplíčka univerzity v Glasgow se všechno jeví jednodušeji než z pohledu pokladní v Albertu v Horní Potupě. (Pověstná Hurvínkova představa o válce), píše Petr Hartman.

Miliardáři z Walmartu vybírají na chudé zaměstnance

19. 11. 2013

Rodina Waltonů vlastní v USA nejznámější síť obchodních domů Walmart. Šest jejích členů dohromady disponuje majetkem ve výši 150 miliard dolarů - což je zhruba tolik, kolik má 30% nejchudších obyvatel Spojených států.

Rodina Waltonů je však zřejmě v tak neuvěřitelně příšerné hospodářské situaci, že nemůže vyplácet některým zaměstnancům mzdy, které by jim stačily k přežití. Proto krátce před oslavou Dne díkůvzdání vybírá od personálu naturálie určené k slavnostní večeři pro nejchudší zaměstnance.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Máte, co si zasloužíte

19. 11. 2013 / František Řezáč

Tak už šest článků lamentací nad situací českých zaměstnanců. Ani jedno hlášení o založení odborů. To je bída. Je asi třeba občas vysvětlit českým a moravským zaměstnankyním a zaměstnancům, že když nebudou mít odbory, kolektivní smlouvy a hlavně když nebudou podporovat své odborové předáky a postižené kolegy až hrozbou či skutečnou stávkou , budou na tom pořád špatně. A to nejen hmotně, nízkými platy, ale i morálně - budou nadále považováni za stávkokaze Evropy. Možná by se chudáčkové z Aholdu a jiných vydřidušských firem divili, jak málo stačí, aby zaměstnavatel změknul.

OTROKÁŘSKÝ STÁT ČESKÁ REPUBLIKA:

Lidé si svá odborová práva vydobýt musí

18. 11. 2013 / Jan Čulík

Já vím, že je to obtížné. Všechno je obtížné.Ale pokud neriskujete všechno, nedosáhnete ničeho. Když v západní Evropě začaly vznikat v devatenáctém století odbory, zakládaly se za DALEKO drastičtější situace. Jenže má-li se něčeho dosáhnout, lidé se musejí probudit, spojit se a riskovat i život. Tak tomu prostě je.

A musejí jednat kolektivně. Individuální protest samozřejmě není k ničemu. Pokud lidé nebudou ve větším počtu ochotni se vzbouřit a donutit politiky, aby se dodržovalo civilizované pracovní právo, jako je tomu v západní Evropě, a aby odstranili díry ve špatných zákonech; pokud lidé razantními akcemi ve velkém počtu nedonutí zaměstnavatele, aby dodržovali aspoň ty nejzákladnější principy humanity, situace se nezlepší. A co víc, všichni zvnějšku, i v jiných zemích, si budou myslet, že Češi jsou v takových podmínkách šťastní, protože se neprotestujte. A útlak se bude zhoršovat Nemyslete si, že když nic neuděláte a budete se snažit násilníkům zavděčit, že na vás budou hodnější.

Vzpomínáte na jedinou velkou odborovou demonstraci, která se uskutečnila v Praze v dubnu před dvěma lety? Jak měli politikové i média najednou v kalhotech? Jak se třásl Zdeněk Šámal, když mu šlo několik tisíc lidí protestovat k České televizi proti jeho propagandistickému vysílání?

Bohužel, nikdo to už nikdy nezopakoval, takže násilníci, psychopati a parazitičtí politikové usoudili, že se nic neděje, na Češích se dá dříví štípat.

Hodně lidí mi píše, že se v Čechách nedá nic dělat. Připomnělo mi to tuto jugoslávskou anekdotu:

Jugoslávec: "Když jsme za druhé světové války dostali nějakého gestapáka do vedlejší uličky, hned jsme mu podřízli hrdlo."

Čech: "To my bychom bývali taky rádi udělali, jenže v Protektorátu se to nesmělo."

Je jen na Češích samotných, zda si ve své zemi vlastníma rukama vydobudou slušný prostor k práci a k životu. Nikdo jiný to za ně neudělá.

Dvě exploze u íránského velvyslanectví v Bejrútu

19. 11. 2013

V blízkosti budovy íránského velvyslanectví v libanonském hlavním městě dnes došlo ke dvěma explozím. Podle bezpečnostních zdrojů zahynulo nejméně 10 osob a více než 20 dalších bylo zraněno.

Výbuchy se ozvaly s minutovým odstupem jen několik metrů od budovy velvyslanectví, která sídlí v převážně šíitské čtvrti Bir Hasan.

Respekt se nedokáže osvobodit od obsese ovládat diskurs

19. 11. 2013 / Jan Čulík

Erik Best si povšiml spekulace týdeníku Respekt, že Kellnerova PPF údajně koupila bývalý Eurotel proto, aby ho prodala Číňanům. Na konfliktu mezi Respektem a PPF mě zaujalo několik drobných skutečností, které si možná zaslouží deḱonstrukci a umístění do širšího kontextu.

Zajímavé je, že Respekt se sice stylizuje do role "těch autentických pravičáků", jenže se skutečnou konzervativní pravicí západního typu a podnikatelským étosem, jak dnes existuje v západní Evropě, mají jeho redaktoři velmi málo společného.

Čtvrtý díl Českého století: Vítězný Únor, napsaný pro divadlo

19. 11. 2013 / Tomáš Koloc

Nejslavnější porevoluční autor české populárně-historické literatury píše seriál o historii této země. Toto spojení nějakým způsobem funguje. Kolikrát už jsem ve vlaku, MHD, na sociálních sítích nebo sám od přátel slyšel: "Viděl jsi včera České století? Co na to říkáš?" Svůj původní účel, spuštění celonárodní diskuze o sporných bodech naší národní historie, České století nadobyčej plní. Nad čtvrtým dílem Všechna moc lidu Stalinovi mi konečně došlo, proč se autorům nedaří splnit tuto misi také umělecky dobře.

Minuli se formou.

Namísto televize dělají na obrazovce divadlo.

130 profesorů na univerzitě v Cambridgi požaduje, aby rektor protestoval proti policejnímu špehování studentů

19. 11. 2013

Více než 100 univerzitních profesorů v Cambridgi odsoudilo pokus policie špehovat politickou činnosti tamějších studentů. Profesoři varují, že toto "vysoce invazivní a neospravedlnitelné" špehování odstraší studenty od politické aktivity. Poslali dopis rektoru University of Cambridge, profesoru Siru Leszkovi Borysiewiczovi, aby "odsoudil takové tajné akce. Požadují, aby se rektor ujistil, že univerzita v žádném případě na takovém špehování nespolupracuje.

V minulých dnech informoval deník Guardian, že policista z cambridgeské policie se pokusil naverbovat místního mladíka, aby policii informoval o politické aktivitě jeho známých studentů. Mladík verbovací rozhovor natočil skrytou kamerou.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Historická šance České republiky

19. 11. 2013

Novodobý vývoj české společnosti, jehož ideové základy položili Hus, Komenský, národní buditelé a Masaryk, vždy směřoval k rozlišování mezi dobrem a zlem, pravdou a nepravdou, soudností a nesoudností, poctivostí a nepoctivostí. Vlivem nacismu, stalinismu, poststalinismu je však naše nynější společnost rozpolcená a morálně, kulturně a ekonomicky upadlá. Ideje našich předků se ovšem v naší paměti udržely a již delší dobu vedou k výzvám a k úsilí o nápravu, píší Stanislava Kučerová a Bohumil Sláma.

Českým politikům a celé společnosti se nyní nabízí výjimečná příležitost zvrátit dosavadní nepříznivý vývoj. Jako mluvčí Charty 2012 proto vyzýváme všechny spoluobčany, aby za ideje pravdy a humanity dál a ještě aktivněji a vytrvaleji bojovali. Politiky ČSSD, ANO 2011 a KDU/ČSL vyzýváme, aby překonali dílčí názorové rozdíly, uvažovali a jednali jako státníci a v duchu nadosobních a nadstranických ideálů vytvořili stabilní, mravnou a společnost integrující vládu. Jejich voliči jistě pochopí, že je třeba především spojit síly k nápravě věcí a k boji proti korupci.

Indonésie po špionážním skandálu přehodnocuje spolupráci s Austrálií

19. 11. 2013

Indonéský prezident Susilo Bambang Judhojono dnes oznámil, že jeho země přehodnocuje spolupráci s Austrálií kvůli Snowdenovým zprávám, že jeho telefon, telefon jeho ženy a také spolupracovníků byly údajně odposlouchávány službami USA a Austrálie. Včera Džakarta odvolala velvyslance z Canberry - také proto, že se australská strana podle jejího názoru snaží záležitost zlehčovat.

Škoda, že (nejspíše či víceméně) mluví sami za sebe.

19. 11. 2013 / Jiří Baťa

Připomněli jsme si pamětní dny 17. listopadu roku 1939 a roku 1989. Není to sice výročí nijak kulaté, nicméně přesto svým významem natolik důležité, že jejich připomění má své opodstatnění. Konec konců, je to také státní svátek "Den boje za svobodu a demokracii"! Při této příležitosti poslanci, senátoři a europoslanci, v tomto případě ODS, společně položili věnec u památníku 17. listopadu a spolu s dalšími členy strany a příznivci zavzpomínali na tyto dějinné události. Z některých proslovů politiků lze však vytušit, jak velmi jsou tito lidé odtrženi od reality, protože jejich názory a projevy jsou vedeny víceméně z loajální povinnosti se "také" nějak účastnit osobitým angažovaným projevem, avšak vedeným z patra, formálně a bez hlubšího obsahu. Dovolím si poukázat na některé pozoruhodné (zvýrazněné) pasáže:

Společenská morálka a spasitelský fenomén

19. 11. 2013 / Elio Hájek

Výsledek nedávných předčasných voleb do parlamentu ČR, zdánlivě překvapivý, byl ve skutečnosti zcela logickým důsledkem současného stavu společnosti. Výrazný úbytek mandátů vládnoucí pravicové strany při celkovém vítězství pravice i nevýrazné volební vítězství ČSSD a oslabení jejích pozic. Společným jmenovatelem těchto výsledků je morální úpadek společnosti, deziluze a hledání "spasitele", který by přinesl změnu negativních jevů společnosti, píše Elio Hájek.

Kerry: Monroeova doktrína je mrtva

19. 11. 2013

Ministr zahraničí John Kerry včera na konferenci Organizace amerických států oznámil konec takřka dvousetletého období, v němž se vztahy Spojených států k Latinské Americe řídily takzvanou Monroeovou doktrínou.

Doktrína přijatá v roce 1823 bývalým prezidentem Jamesem Monroem zakotvila politiku, která považovala jakoukoliv kolonizaci a zasahování ze strany evropských zemí prováděné v Severní a Jižní Americe za agresivní akt, který vyžaduje intervenci USA. Během času ovšem došlo k velmi "kreativní" proměně definice toho, co bylo považováno za kolonizaci a zasahování, kdežto reakce v podobě intervence zůstala beze změny. Jinými slovy, Monroeova doktrína byla používána jako nástroj odůvodňující soustavné intervence USA do záležitostí zemí Latinské Ameriky, které byly považovány za omezeně suverénní - podobně, jako mnohem později (po roce 1968) sovětské satelity v rámci tzv. Brežněvovy doktríny kodifikující politiku SSSR de facto uplatňovanou v celém poválečném období.

Netradiční dárek

19. 11. 2013 / Pavel Táborský

Až budete letos přemýšlet, co nadělíte svým příbuzným a známým pod vánoční stromek, zvolte tentokrát zboží symbolické. Darujte jim češtinu. Třeba v tom pověstném Honzově puntíkovaném ranečku. V tom, který míval zavěšený na sukovici přehozené přes rameno, když se vracíval z dalekých cest domů. Naplňte jej spoustou krásných slov, něžných a milých. Možná i těch, která od vás vaši drazí ještě nikdy neslyšeli.

Zemanovci na odchodu z politické scény?

18. 11. 2013 / Michael Kroh

Parlamentní volby přinesly mnohá překvapení. Jedním z nich byl mizerný výsledek Strany práv občanů Zemanovci, která se nejenže nedostala do sněmovny, ale zůstala i hluboko pod třemi procenty zaručujícími pravidelný příděl financí ze státního rozpočtu. Hranici pro symbolický jednorázový příspěvek překročila strana o jedinou setinu procenta. Co se stalo se stranou, která byla ještě v létě považována za černého koně voleb?

Stali jsme se 17. listopadu 2013 terčem hrubé agrese

18. 11. 2013

Není tak veliký problém si otestovat úlohu medií v tomto režimu. Kdyby všichni, kteří se na dezinformování lidí podílejí, měli k dispozici finanční prostředky jen ve výši, jako má chudá čtvrtina národa, začali by si vážit života, lidí a chovali by se lidsky.

K památníku na Národní třídě jsme položili věnec se stuhami se jmény desítky iniciativ a hnutí, které se hlásily k nápisu na věnci. Snaha zakrýt nápis ,"Obětem režimu po roce 1989" byla až dojemná a KDU-ČSL se pokusila svou kyticí zakrýt věnec iniciativ a hnutí celý.

V případě, že seřadíme informace o chudé části obyvatel republiky a pravděpodobný vývoj jejich kupní síly, vkrádá se myšlenka o vyhlazovacím táboře.

Naše poznatky ze včerejška, a to z reakcí té jedné skupiny ,,lidí" ( nápis 1/4 rohlíku seniorům na den v otázce valorizace penzí vyprovokoval u řady pánů agresi na hranici fyzického útoku, pomineme-li hrubé a vulgární urážky), dávají oprávněné obavy, že takový stav i bez ostnatých drátů není nereálný.

za inicitivu Ne základnám,

Eva Novotná, mluvčí

Neozval jsem se proti otrokářským praktikám zaměstnavatele, a zničilo mi to zdraví

18. 11. 2013

K příspěvku Jana Čulíka "Co takhle založit odbory?"

Nevím, jakým způsobem své zaměstnance "drží na uzdě" společnost Ahold, ale mohu posoudit způsoby jednání u jisté německé firmy, u které jsem měl tu čest pracovat v letech 1993 až 1996. Jedná se o firmu, která dodnes v ČR působí v oblasti skladování zboží, resp. příjmu, skladování kompletace a expedice zboží několika desítek západoevropských výrobců. Jako skladník jsem manipuloval s potravinami, alkoholem, cigaretami, drogérií, kosmetikou a mnohým dalším, píše Petr Stanislav.

Špatná právní ustanovení v ČR brání postiženým, aby dosáhli spravedlnosti soudem

18. 11. 2013

Vážený pane Čulíku,

musím konstatovat, že jste mě publikováním mého příběhu velmi mile překvapil a děkuji Vám, píše Petr Stanislav. Děkuji Vám ale nikoli za sebe, ale za případné čtenáře mé zkušenosti pro které může být varováním a poučením. Vaše poznámka za mým příběhem je nepříjemně pravdivá. Vím, že nic nemůže nahradit přiměřené zdraví a život, který alespoň já osobně považuji za Dar. Ale dovolte, prosím, ještě malou poznámku, která dokreslí závěr mé zkušenosti.

Lékařství se vrací o sto let zpět

18. 11. 2013

Jednu z nejvážnějších hrozeb v historii lékařství představují superbakterie, odolné vůči antibiotikům, varují znovu vážně odborníci v britském lékařském časopise Lancet. Upozorňují na to, že pro jednotlivá národní zdravotnictví bude nesmírně obtížné vyrovnat se ve věku superbakterií s rostoucími náklady na zdravotní péči u rychle stárnoucí populace.

Náměstek hlavního zdravotníka britské vlády, profesor John Watson, konstatoval: "Obávám se, že až půjdu za dvacet let do nemocnice na operaci kyčle, mohl bych dostat infekci, která povede k vážným komplikacím a možná i smrti, protože antibiotika už nebudou fungovat tak, jak fungují dnes."

Australská výzvědná služba odposlouchávala indonéského prezidenta

18. 11. 2013

Z tajných dokumentů, které zveřejnily společně Guardian Australia a televize ABC, vyplývá, že australské výzvědné služby v roce 2009 patnáct dní odposlouchávaly osobní telefonní rozhovory indonéského prezidenta Susila Bambanga Yudhoyony a zaměřily se také na mobilní telefony jeho manželky, vysokých ministrů a důvěrníků jeho vlády. Australský premiér Tony Abbot se odmítl vyjádřil k výzvědným záležitostem. V důsledku zveřejnění těchto informací došlo k vzniku napětí v diplomatických vztazích mezi Austrálií a Indonésií. Indonésie odvolala svého velvyslance z Austrálie. Bývalý australský ministr zahraničí Alexander Downer uvedl, že Edwardem Snowdenem - zdrojem těchto dokumentů - hluboce pohrdá.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pomlouvat Romy není odvážné. Je to rasismus

18. 11. 2013

Rasismus je o moci, nikoliv o barvě kůže.

Výraz "Nejsem rasista, ale..." je kouzelnou větou pro všechny příležitosti, píše v deníku Guardian komentátor Gary Younge. Účelem té věty je odstranit jed z nevyhnutelné urážky, která má následovat. Je to nutné prohlášení o tom, jak jsem osobně nevinný, než spáchám svévolnou špinavost.

Nikdo vlastně dneska není vůbec už rasista. Rasismus ale tak nějak pořád existuje a nachází si své oběti. Málokdo pochybuje, že určité názory jsou všeobecně rozšířené a určitá praxe trvá dál, i když skoro nikdo nepřizná, že takové názory má či že takové věci dělá. Diskriminační systém dál existuje, ale, kupodivu, nikdo ho neprovozuje. Takže za jeho existenci nepřijímá odpovědnost nikdo, obětí, které trpí jeho důsledky, je mnoho.

A tak je tomu za poslední týden v Británii s Romy. Náměstek premiéra Nick Clegg samozřejmě provedl ono osobní prohlášení, jak je vlastně nevinný. "Jsem liberál," řekl.

Jak byl pan Tusk rád

17. 11. 2013 / Cyril Podolský

"Vyhodili vám pokladní ze supermarkétu, poněvadž jí sebrali židli a ona nemohla za tou pokladnou stát. Natejkaly jí prej nohy." Povídal pan Pejčoch svým třem kamarádům u stolu, v hospodě U Tradáka. Byl podzim a od řeky to sem zaléhalo lehkým šuměním řeky.

"Vyhodili vám pokladní ze supermarkétu, poněvadž jí sebrali židli a ona nemohla za tou pokladnou stát. Natejkaly jí prej nohy." Povídal pan Dufour svým třem přátelům u stolu, v kavárně U Traversiho. Byl podzim a od moře sem zaváněl čerstvý slaný vítr.

Koutek reklamní tuposti:

Pro ránu je jako dělanej...

18. 11. 2013 / Tomáš Koloc

Nemůžu si pomoct, ale kdykoli projdu kolem českého řeznictví, zazní mi v hlavě legendární píseň o čuníkovi z povídky Na brigádě, která je součástí filmové prvotiny Tomáše Vorla Pražská pětka. V závěru povídky slaví družstevníci i "reakcionáři" v hospodě dožínky, a jakmile přinesou pohoštění, odsoudí muzika pod vedením Vlastimila Zavřela čuníka refrénem: Jé jé/ať je praštěnej/pro ránu je jako dělanej...

Sentimentální utopie alias Čas nikdy nenalezený, aneb Co jsi neztratil, to nemáš

18. 11. 2013 / Karel Dolejší

Bretaň, tyto francouzské Slušovice, čelí masivní krizi potravinářského a zpracovatelského průmyslu. Tisíce pracovních míst zanikají, protože v zásadě stejné zboží lze produkovat výrazně levněji v Polsku či na Ukrajině, a to ať už vláda v Paříži udělá cokoliv, co je dosud ještě v její moci. Žádný "levicový" mandarín ovšem Bretoncům zatím nevysvětlil, že se jim vlastně vše jen zdá, neboť pouhý "mýtus konkurenceschopnosti" zde předstírá, že je třeba na globálních trzích čelit zostřující se cenové konkurenci v měřítku celých států. Kdopak by potom ještě věřil, že zaměřit se na potravinovou soběstačnost via průmyslové zemědělství znamená čelit poměrně nízko posazenému mzdovému stropu, který je natvrdo dán hranicí rentability odvětví - že tento strop zde byl dávno překročen a exportní dotace ze státní kasy nemohou růst donekonečna. Bretonci tohle vše zatím netuší, zůstávají tedy v zajetí blahé nevědomosti, postmoderně revoltují a navazují antagonistickou kooperaci se zaměstnavateli. Ještě si totiž nenechali žádným "levicovým" koryfejem objasnit, že postmodernismus z nich dělá bezdomovce a nezbytně vede k apolitickému individualismu. A tak prostě žijí v přesvědčení, že bojují za svá pracovní místa, jak nejlépe je to v dané situaci možné.

Z ideologické perspektivy českého intelektuálně "levicového" establishmentu žádná bretaňská krize ani revolta nemohou nikdy existovat. A jestliže už přece existují, tím hůře pro fakta. Je přece nutno se zálibně shlížet v reformním kapitalismu let sedmdesátých, případně v "socialismu" Třetího světa konce let devadesátých. V každém případě naši představivost musí povinně poutat cosi, co tu kdysi dávno nikdy nebylo.

Čelem vzad! Přímo hleď!

Neřeknu, kam jdeme, ale začíná to na p...

17. 11. 2013 / Petr Wagner

V té době mi bylo třicet. V práci se mi dařilo a jezdil jsem, jak pracovně, tak s ČSTV (lezení) do západní ciziny. Na Národní jsem se ocitl asi jednak spontánně, ale hlavně pro ponuku svého bratra. Pracoval v disentu, později byl náměstkem ministra zahraničí Dientsbiera.

Kromě nějaké rány pendrekem, která mně díky kožené bundě po tátovi nijak zase extra nebolela, jsem to spíš bral jako happening. A tak jsme s kámošem chodili celý týden, až jsme si TO vyzvonili. Co, moc nevím dodneška a určitě jsem to nevěděl tenkrát. Prostě nás štvali neschopní nekompetentní lidé a to byl asi hlavní motiv.

Dezorientovaný národ sobě

17. 11. 2013 / Lubomír Brožek

To, co považoval za normální život, byl ve skutečnosti obyčejný maniodepresivní syndrom.

Jacob van Blom

Jedna nepravda ze sebe rodí tisíce jiných a jedna libovůle zruší na tisíce práv.

Karel Havlíček Borovský

17. listopadu měla svátek Mahulena. Někde se slavilo. Někde se mlčelo. Někde se zpívalo. Někde se spílalo. Někde se kladly věnce. Obyčejní lidé obvykle věnce nekladou. Kladou otázky. Reálné otázky. Většinou však virtuálním adresátům. Neboť žijeme převážně ve virtuálním světě, v němž hledáme azyl.

PŘEČETLI JSME:

Erik Best: To, co se děje za hranicemi, ovlivňuje poměry v ČR

17. 11. 2013

Podle názoru Erika Besta Češi často nepoznávají, že to, co se děje za hranicemi ČR, je důležitější, než co se děje v této zemi. "Češi mohou ovlivňovat jen trochu z toho, co se děje tady. Obecně jsou problémy na Západě, jako dluh, války. Kapitalistický systém pokulhává a to jsou věci, které mají vliv na život v ČR i na rozhodnutí ČNB," poznamenal.

" Češi nepochopili, že když přijde mezinárodní kapitál, jeho cílem je dělat podfuk na zákazníka. Češi si myslí, že kapitalismus funguje lépe, nevědí, jak funguje na Západě. Kapitalismus nefunguje správně. Nefunguje to tak, že kdo prodává dobré zboží, má vydělávat," řekl Best s tím, že současný systém na Západě je globalizovaná korupce.

Zdroj: ZDE

Varšava: Rozvojové země zuří, že je Západ zradil ohledně globálního oteplování

17. 11. 2013

Rozvojové země zahájily na mezinárodních rozhovorech ve Varšavě vášnivý útok po katastrofálním tajfunu Haiyan, který zničil Filipíny, na nejbohatší země světa, že neplní své přísliby v rámci boje proti globálnímu oteplování.

Na Filipínách usmrtil podle nejnovějších odhadů tajfun Haiyan více než 3600 osob. Rozhodnutí několika hlavních světových ekonomik odložit plnění příslibů snížit emise uhlíku vedlo v předvečer klíčových rozhovorů na summitu o globálním oteplování ve Varšavě ke konfliktu mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi.

Skutečný příběh Romů v Británii:

Vylučováni, ignorováni a zanedbáváni

16. 11. 2013

Nejsou k dispozici empirické důkazy, že Romové páchají zločinnost. Dave Brown, šéf organizace Migration Yorkshire, která studuje romskou populaci, ale nedostává na to od vlády žádné peníze, poukazuje na to, že jeho výzkumní pracovníci nenašli žádnou vazbu mezi Romy a kriminalitou. Ve čtvrti Page Hall si nikdo nepamatuje, ani komunitní politici, že by kdy byl nějaký Rom policií zatčen. Ani si nikdo nepamatuje, že by kdy došlo mezi romskou komunitou a místním obyvatelstvem k jedinému násilnému incidentu. Policie v Jižním Yorkshiru dostala před deseti týdny pravomoc požadovat, aby se skupiny lidí, shromažďující se v ulicích, rozešly, ale neví, kolikrát tu pravomoc zatím použila. Ingmireová uvádí, že od roku 1997, kdy pracuje pro Roma Support Group, zaznamenali případ jen jednoho Roma, podezřelého z trestného činu - a pak se ukázalo, že byl nespravedlivě obviněn.

Ústředí největší romské charitativní organizace v Británii je velká budova ve východním Londýně, ale její oficiální adresa je poštovní schránka. Strach z útoků proti romské komunitě v Británii je reálný, píše v týdeníku Observer Mark Townsend. Jestlipak o tomto článku budou tak nadšeně informovat Novinky a IDnes, jako psaly o údajném "napětí" mezi "Brity a Romy" v Sheffieldu?

Jen několik hodin poté, co se bývalý britský ministr vnitra David Blunkett vyjádřil, že přijezd romských přistěhovalců by mohl vyvolat nepokoje, dostali v Roma Support Group email, který jejím pracovníkům doporučoval, aby "šli do prdele: všechny země v Evropě vás nenávidí a my také."

Sto let od prvního vydání Hledání ztraceného času

16. 11. 2013 / Boris Cvek

Včera jsem se k usvědčení své nevědomosti dočetl v The Times Literary Supplement, že ve čtvrtek uplynulo rovných 100 let od prvního vydání prvního dílu monumentálního románu Marcela Prousta (1871-1922) Hledání ztraceného času (À la recherche du temps perdu), totiž Světa Swannových (Du côté des chez Swann). Další díly jsou tyto: Ve stínu kvetoucích dívek (À l'ombre des jeunes filles en fleurs, 1918), Svět Guermantových (Le Côté de Guermantes, 1920/1921), Sodoma a Gomora (Sodome et Gomorrhe, 1921/1922), Uvězněná (La Prisonnière, 1923), Uprchlá, Zmizelá Albertina (La Fugitive, Albertine disparue, 1925) a Čas znovu nalezený (Le temps retrouvé, 1927).

Jako prodávat Karlštejn

15. 11. 2013 / Antonín Líman

Kdesi jsem četl, že na jednom sjezdu německých kurfiřtů a biskupů urážel jeden z německých velmožů krále Jana Lucemburského. I přistoupil k němu jeden z pánů české delegace, vyťal mu strašný políček a řekl: "Takhle,vzácný pane, o mém králi mluvit nesmíš."

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za srpen 2013

15. 9. 2013

V srpnu 2013 přispělo finančně na Britské listy 242 osob bankovním příkazem celkovou částkou 69 619,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červnu 2013 částkou 1144,60 Kč.

Zůstatek byl koncem srpna 2013 412 732,19 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 166 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.