K současné vládní a politické krizi v ČR:
20. 4. 2012 / Jan Čulík
Řekl bych, že většina lidí nespojovala zkompromitované funkcionáře neodčinitelně s ODS, ba kdyby v takové náladě a situaci nějaký stranický orgán sám přišel a odvolal nemilované hodnostáře, získala by vládní koalice novou autoritu téměř stejně primitivním způsobem jako v roce 1945. Naštěstí toto nikde na okresních sekretariátech nepochopili, naštěstí vzdorují a kladou odpor, takže lid je nucen důsledněji promýšlet, jak vyjít s vládnoucími politiky. Kdyby byly ve všech okresech udělali funkcionáři rychle slušný puč , toto demokratizační hnutí nebylo by se rozrostlo.
Upravená pasáž z vynikající Vaculíkovy reportáže z června 1968 Obrodný proces v Semilech. Je přece pravda, že kdyby dnešní vládnoucí koaliční strany udělaly ve svém vedení čistku, vyhodily dnešní korupčníky a uvolnily prostor mladé generaci politiků, popularita dnes vládnoucích stran by navzdory všemu vzrostla.
Učím v těchto dnech na vysokých školách v Praze, v Brně a v Českých Budějovicích o některých spisovatelích a jejich literárních dílech z šedesatých let. Tento týden jsem mimo jiné rozbíral Vaculíkovu Sekyru z roku 1966, román považovaný v šedesátých létech za klíčový, vzhledem k tomu, s jakou hloubkou rozbíral charakteristické rysy tehdejší společenské krize. Totéž platí i o Vaculíkově manifestu Dva tisíce slov.
Od šedesátých let dvacátého století uplynula drahná doba. Málokdo si ji pamatuje a mladší lidé vůbec nevědí, o co tehdy šlo. Stojí opravdu za to, myslím, vracet se k literárním a filmovým dílům z té doby, jimiž tehdejší tvůrčí umělci rozšiřovali prostor svobody. Jejich význam byl silně politický.
Ale, víte, jde o velmi zajímavou věc. V tehdejší době si lidé mysleli, že díla jako Vaculíkova Sekyra či Kunderův Žert jsou v první řadě polemikou se socialismem sovětského stylu, který byl neústrojně zaveden v Československu.
Od pádu komunismu uplynulo víc než dvacet let a vracíme-li se dnes k textům z tehdejší doby, s překvapením zjišťujeme, že mají daleko hlubší význam než jen jako protest proti tehdejším poměrům. Daleko více než kritikou politiky tehdejší vlády komunistické strany se totiž zdají analýzou hlubinné české mentality. Posuďte sami. V níže uvedených citacích jsem - jednou - nahradil slovo "socialismus" slovem "kapitalismus". Většinou jsem je nemusel vůbec měnit.