Robinzonáda Karolíny Peake

23. 4. 2012 / Jiří Šteg

Mutace surrealistického (z)jevu Věci veřejné do nového svěžího vánku, možná dvou (nebo tří?), je před dokončením. V nastaveném čase bude onen vzývaný klub, který zaručí bezpečnou většinu, ustaven a vláda získá na několik dalších dní nebo měsíců "klid na práci" neboli další destrukci společnosti. A že je ho po sobotní demonstraci potřeba. Petr Nečas a jeho ministři i po této demonstraci donekonečna omílají, že vláda si své programové prohlášení rozvracet nedá. A má v ruce prostředky, jak tomu zabránit. Tak, jak se na řádný demokratický stát sluší. Premiér, vědom si své historické odpovědnosti - možná k církevním restitucím - a jako bytostný demokrat rozhodně požaduje, aby původní slizoidní nebezpečná většina 118 hlasů byla nahrazena o 15 % bezpečnější většinou 102 hlasů. Iracionalitu tohoto argumentu lze vysvětlit pouze extenzí základních principů, na nichž je postavena činnost jeho vlády. Nelze ovšem ani vyloučit, že se za ním skrývá reálná snaha o redukci nákladů, které nejsou oficiálně zachyceny v žádné rozpočtové kapitole...

Karolína Peake a její klub se tedy stane pojistkou aritmetické demokracie, která legalizuje nelegitimní chování vlády. Tohoto výsadního postavení se jí nedostane náhodou. Byla otestována při přípravě vládního návrhu zákona o obecném referendu a tento úkol splnila na jedničku. Připravila návrh, v němž jsou logické poruchy vynásobeny naprostým nepochopením základů demokratického uspořádání společnosti. Je schopna o tomto paskvilu v médiích přemítat jako o zásadním kroku vpřed na cestě k realizaci dlouho nenaplněného požadavku Ústavy. Nesmyslnost jejího návrhu překonává jenom plytkost, frázovitost a prázdnota jejích ostatních veřejných vystoupení. Prokázala tedy kvalifikaci k dalšímu postupu na vládním žebříčku a byla pověřena vytvořením dalších politického homunkula nezbytného k zachování vlády rozpočtové zodpovědnosti, boje proti korupci atd. atd. Sama označuje svoje počínání za robinzonádu. Možná tento termín používá, inspirována mistrovskými výkony fotbalového brankáře Čecha, jako neutralizující označení pro svůj megaskok po politickém přežití a po moci. Vycházeje z toho, co dosud na politickém poli předvedla však nelze vyloučit, že chtěla naznačit podobnost svého osudu s osudem jiného ztroskotance. Robinson Crusoe ovšem nebyl ztroskotanec politický. Politický život Karolíny Peake dospěl do stadia jiného symbolu osamělosti, do stadia onoho pověstného kůlu v plotě. Spolu s ostatními kůly v plotě - ministry a poslanci recyklované vládní koalice - vytvoří společně, rozhodně a neochvějně hráz, za kterou bude dál bujet nekompetence, nepotismus, korupce a nepochopení elementárních principů vládnutí. Hráz, za níž budou fabrikovány další sociopatické vize ovládání společnosti fiskálním terorismem.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 23.4. 2012