Informativní konec koalice, aneb Strakovka 90210

23. 4. 2012 / Karel Dolejší

Proč tomu tak je, to už bylo dokonce přesně spočítáno. Úvěry, hypotéky a další ideové důvody samozřejmě vedou poslance VV k tomu, aby se svých židlí drželi jako klíšťata a jen tak je neopouštěli. A že tím definitivně ztratí důvěru voličů?

To zda politika občané podporují je pro něj v současné fázi západního úpadku důležité pouze během volební kampaně. Tehdy se musí politik vůči něčemu negativně vymezit a s pomocí reklamních agentur přesvědčit voliče, že vyhmátl přesně to, z čeho i oni mají obavy. A pak, samozřejmě, se musí dušovat, že proti tomu bude rozhodně bojovat dvacet čtyři hodin denně a sedm dnů v týdnu. 

Jakmile ovšem zvolený poslanec usedne do lavice, nastává dočista jiná hra. Rozhádaní i nerozhádaní, koaliční i opoziční poslanci mají zřetelný společný zájem na dojení veřejných rozpočtů, ergo na okrádání těch, kdo byli tak hloupí a do parlamentu je zvolili. Takže od té chvíle hájí především své stavovské zájmy, zájmy privilegované politické třídy, kterou starosti obyčejného občana ani za mák nezajímají. 

Proto nekonečný seriál o rozpadu koalice nedělní schůzkou u Nečase rozhodně ještě neskončil. Peake ještě nemá svých deset přeběhlíků na založení klubu a tak Nečas může průtahy ze strany Klasnové jedině uvítat. Koalice by se mohla bez problémů rozpadnout snad jedině tehdy, kdyby bylo VeVerkám ve sněmovně přislíbeno vysoké odstupné a ČSSD se zavázala k podpoře koaličního návrhu důchodové reformy a dalších podobných vynálezů. V České republice je sice možné skoro vše, ale tohle si aspoň prozatím těžko někdo dovede představit. 

Předběžně lze tedy předpokládat, že námitka Klasnové v praxi získala Peake dodatečný čas k verbování, přinejmenším do konce týdne.

Co si koaliční scénáristé na veřejnost vymyslí pak se samozřejmě teprve uvidí. 

Vytisknout